Muzikál Kozí válka je počin na první pohled velmi sympatický a s velkým potenciálem, bohužel také skrývá celou řadu problémů.

Začněme tím povedenějším - a to hudbou. Skladatel Dalibor Bárta vytvořil originálně znějící písně, které v přemíře popových muzikálů potěší svou jinakostí. Hojně totiž vychází z folkové a lidové hudby, sedí k příběhu, Bárta napsal rytmické sborovky i jímavé balady.

Ocenit je třeba také snahu o regionální zakotvení, což v muzikálovém žánru není zas tak obvyklé. Ani základní dějový motiv není marný, příběh se odehrává na konci druhé světové války v malé obci, jejímž středem je vedena demarkační linie. Jednu část vesnice tudíž "okupují" Američané, zatímco v druhé se usídlí sovětští vojáci. To vše je nahlíženo dětskýma očima malého Vaška (Matěj Vejvoda), pro nějž je důležitější válka s konkurenční klukovskou partou než ta opravdová s nacisty.

Problémem libreta, jehož autory jsou Dalibor Bárta a jeho strýc a tvůrce námětu Václav Bárta st., je jeho značná rozbíhavost. Chápu, že autorská dvojice mohla mít problém své dílo trochu očesat, ale režisér Lumír Olšovský s dramaturgem Pavlem Bárem v tomto případě měli zasáhnout a dát dílu jasné směřování. Takhle je hlavně první část naprosto rozdrobená, zbytných scén je v celém muzikálu několik a stopáž přesahující tři hodiny je zcela neadekvátní.

Mnoho scén stojí samo o sobě a s ničím jiným v muzikálu de facto nemají souvislost - ať už jde třeba o vyprávění o utopené cikánce, cirkusové vystoupení nebo školní představení Krysaře. Chápu, že tvůrčímu týmu mohly imponovat písně a efektnost těchto mimoběžných scén, ale jejich eliminace by celku hodně prospěla.

Zvlášť ve druhé půli se totiž ukazuje, že když se autoři soustředili na postupně rozvíjené dějové linky, tak jejich dílo získalo úplně jiné grády. Více vytěžit určitě šlo z interakce mezi vesničany a cizími vojáky, podařená je v tomto ohledu hlavně baletní scéna s ruským vojákem Vasjou (skvělé taneční číslo Pavla Klimendy).

Z muzikálových čísel asi k nejzajímavějším patří namlouvací duet Vaškových rodičů (Jozef Hruškoci a Kateřina Chrenková), docela slušně funguje i motiv tragické lásky mezi Američanem Džonem (Dušan Kraus) a krásnou Liběnou (Karolína Krausová).

Samotná válka mezi konkurenčními chlapeckými partami je zmiňována spíše slovně, bojové scény zabírají minimum prostoru, navíc postrádají invenci. Inscenace se tedy neubírá cestou vykreslení dětských problémů na pozadí turbulentních časů, ale spíše zachycením dobové atmosféry z pohledu dětí.

Autoři se nevyhýbají ani některým bolavým tématům, jako bylo udavačství za nacistické okupace nebo revoluční nadšení z komunistických ideálů, které se později ukázalo jako velká naivita.  Děj je rámován jako vzpomínání dospělého Vaška, který je ovšem jen jakýmsi moderátorem jevištního dění, což je trochu škoda. Jeho představitel Pavel Novotný se sice po odchodu z angažmá ve Východočeském divadle Pardubice věnuje divadlu již jen okrajově, ale je znát, že jeho sytý hlas by si dokázal s větší porcí zpívaných pasáží poradit.