Otec

Silný herecký výkon Norberta Lichého v roli muže ztrácejícího vinou nemoci pevnou půdu pod nohama i jasný pojem o světě kolem táhne celé představení. Jeho kolegové mu zdatně sekundují a zejména Markéta Haroková v roli jeho dcery bojující s tím vším předvádí rovněž velmi silný výkon. Jde o inscenaci textu sympatického tím, jak nahlíží na Alzheimerovu chorobu, domnívám se ovšem, že by snesl víc. Přes počáteční obavy, je vlastně ještě krotká. Oceňuji však inscenaci i stran scénografie, která je sevřená jako inscenace celá a současně jednoduše a efektně ilustruje svět, jak se nemocnému mění před očima.

75%. Zdařilou a bohužel stále aktuálnější hru F.Zellera dokázel J.Holec přetavit v emocionálně silnou inscenaci. N.Lichý se může zdát na roli Andrého příliš mladý, ale hercovi se podařilo vystihnout postupné tělesné i duševní chátrání postavy. Od kdysi úspěšného inženýra, který se vzrůstajícím vztekem bojuje o zachování vlastní důstojnosti, až po bezbranné dítě toužící po lidské blízkosti. Povedená je scéna P.Kamanové, která dobře slouží pojetí hry jakožto vhledu do mysli nemocného člověka.

Potenciál hry palčivě inervovat diváka skrze bolestné téma a zároveň ho odměnit hereckým výkonem představitele titulní role ostravská inscenace naplňuje více než zdárně. Norbert Lichý zde předvádí opravdu bravurní, autentickou studii postupné invaze rozpadu mysli a osobnosti člověka trpícího Alzheimerovou chorobou. Také ostatní herci v rámci svěřených menších partů úspěšně napomohli vystihnout nerovný boj se zákeřnou diagnózou. Komplexnost zážitku podtrhuje i zdánlivě nenápadná, přesto adekvátně náladotvorná hudba a především pak scénografie, důsledně pracující s nápadem ilustrujícím zmatenost a rozmlženost vytrácejících se fragmentů paměti.

Inscenace šlape kvalitou na paty někdejšímu nastudování P. Svojtky v Divadle Rokoko s J. Vlasákem v hlavní roli. I v DPB našli adekvátního představitele hlavní role N. Lichého, jenž přesvědčivě provází svoji postavu degenerativním procesem choroby, který s sebou Alzheimer nese. Možná bych vytkl režii, že nekladla přece jen ještě o něco větší důraz na komplexnější proměnu osobnosti, nicméně i v tomto podání a za přispění M. Harokové přinesla inscenace silný divácký zážitek, s nímž se musí každý divák po odchodu z divadla vyrovnat po svém…