Blog redakce i-divadla

Nemocnice jako svět plný vlastních zákonitostí
vydáno: 9.10.2015, Lukáš Dubský

Ačkoliv inscenaci Anamnéza připravil slovenský režisér Rastislav Ballek, který s Divadlem Na zábradlí spolupracoval poprvé, tak tento kus přesně zapadá do poetiky současného vedení divadla. Svým tématem částečně připomene především zdejší Požitkáře, který v loňském roce uvedl Jan Mikulášek.

Na jednu stranu to lze považovat za zápor, jelikož nový tvůrce nevnesl Na zábradlí jinou poetiku. Na druhou stranu se Ballekovi podařilo udělat další inscenaci, která je aktuální, krutá i vtipná. Autorem Anamnézy je maďarský tvůrce Viktor Bodó, ale je znát, že text byl přizpůsoben českým poměrům. Diváci se tak dočkají narážek na populární seriál ze zdravotnického prostředí, jakými u nás jsou Nemocnice na kraji města či Ordinace v růžové zahradě. Objeví se také odkaz na kauzu exšéfa Homolky Vladimíra Dbalého a jeho zápisků o tom, jak ve své funkci neustále "sněžil" (tzn. bral kokain). Ale místy herci citují třeba Čechovovy Tři sestry, který na první pohled nemají s tématem vůbec nic společného.

O ději nelze v případě Anamnézy příliš hovořit, jedná se o sled scének, který tentokrát sjednocuje prostředí nemocnice. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout velmi povedené scénické řešení, jehož autorem je Svatopluk Sládeček. Oprýskaná nemocniční chodba, hučící výtah - to jsou kulisy podivného místy až kafkovského světa, kde existují vlastní pravidla a zákonitosti.

Inscenaci nelze považovat za nějakou hlubokou sondu do českého zdravotnictví. Zdaleka ne všechno je tady tak špatné, jak by se mohlo zdát po zhlédnutí Anamnézy. Ovšem tvůrci se celkem zdařile trefují do některých nešvarů. Postava Miroslava Königa, která se zraněnou rukou čeká celé představení na ošetření, připomene situaci z mnoha českých chirurgických pohotovostí. Primářovy (Jiří Vyorálek) nevrlé výkřiky: "Neklepat, kurva!" zase připomenou zákazové tabule visící takřka u každé ordinace.

Herecky je to rovněž povedená inscenace, nejlepší jsou asi Jiří Vyorálek, Jakub Žáček a Petr Jeništa. Víc než u Mikuláškových režií se tu objevují okamžiky, kdy herci vystupují z role a komentují jednotlivé scény, které tím často shazují ("Tahle scéna neměla žádný smysl!" apod.). Občas to má komický efekt, jindy to vyzní spíš do prázdna.

Anamnéza nicméně potvrzuje, že Na zábradlí jsou v oblasti dramatizace zdánlivě nedivadelních textů opravdu výborní. Jinak všem doporučuji ke zhlédnutí vynikající upoutávku na tuto inscenaci, která je na Youtube k nalezení pod názvem Jak si Čtvrtníček kupuje roli (https://www.youtube.com/watch?v=nNkIP1Q2IUM)


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.