Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Divadlo evropských regionů - Škola pro ženy (KDHK)
Lukáš Dubský, 25.6.2015

Stárnoucí Arnulf se ze všeho nejvíc děsí, že by se v manželství mohl stát paroháčem a ztratit tak svou čest. Vymyslí proto rafinovaný plán. Vezmi si do opatrovnictví pětiletou Anežku a tu vychovává tak, aby z ní vyrostla bezelstná dívka, která nebude schopná žádné intriky. Jenže právě v okamžiku, kdy se Arnulf rozhodne si svou vyvolenou vzít za ženu, se objevuje mladý Horác, který dívku poblázní a ta začne rychle dohánět vše, co jí nedopřála Arnulfova přísná výchova.


Tvůrci využili povedeného překladu Jiřího Zdeňka Nováka z roku 1969, který sem tam obsahuje nějaký archaismus, ale hercům „jde do pusy“ a zní velmi libozvučně. Hraje se na čistě bílé scéně, kterou v pozadí doplňuje složitý systém sítí jako povedený symbol intrik, do kterých se Arnulf snaží zaplést bezelstnou Anežku a do nichž se nakonec sám chytí.


Hudba Maria Buzziho neslouží jen jako scénický podkres, ale některé dialogy byly zhudebněny, což inscenaci příjemně rytmizuje, zvlášť když se veršovaný text tomuto přístupu vůbec nebrání.


Režisér Marián Amsler text hry nijak výrazněji neupravoval, ale podařilo se mu na jeho základě vystavět řadu povedených gagů založených na výsostném komediálním talentu hlavních hrdinů.
Vynikající je především Jiří Zapletal, pro kterého je Arnulf další výjimečnou komickou figurou. Verše mu nijak nebrání v rozehrávání skvostných eskapád. Potěší i výkon hostující Natálie Řehořové, která hraje Anežku zpočátku jako prostoduchou a naivní loutku v Arnulfových rukách, aby se nakonec ukázalo, že ji nechybí přirozená lstivost, se kterou bojuje proti nesmyslným příkazům svého opatrovníka.


K vůbec nejlepším scénám celé inscenace patří Anežčino líčení jejích námluv s Horácem, kdy vyděšený Arnulf trne, kam až milostné tokání dospělo. Za zmínku stojí i Kamila Sedlárová a Miroslav Zavičár v drobných rolích plebejských sluhů.


Škola pro ženy je ukázkou toho, že i bez výrazné aktualizace mohou Molièrovy hry vyvolávat salvy smíchu. Ostatně není to poprvé, co může hradecký soubor vyučovat, jak ztvárnit klasiku, aby byla navýsost zábavnou podívanou.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.