Recenze

V rytmu zlatých šedesátých
psáno z představení: 29.7.2021, Lukáš Dubský
foto: David Kraus


Adaptace populárního filmového muzikálu Rebelové se stala první premiérou Hudebního divadla Karlín po znovuotevření divadel. Kromě domovské scény je retromuzikál uváden na letňanském výstavišti, kde má Karlín svůj letní azyl.

Rebelové jsou situovaní do osudového roku 1968 a využívají nostalgických vzpomínek na „zlatá šedesátá“. Příběh je (jak to u jukebox muzikálů bývá) opravdu velmi jednoduchý zaměřující se na pomaturitní laškování tří dívek z maloměsta se třemi vojenskými zběhy, kteří v Kostelci čekají na příležitost, již představuje vlak s dřevem mířící do Západního Německa. Mládí, naivita a bezstarostnost pak ostře kontrastují se závěrem, který se odehrává v době srpnové okupace vojsky Varšavské smlouvy a znamená vystřízlivění z ideálů končící dekády.

Divadelní adaptace následovala už krátce po vzniku filmu, v roce 2003 byli Rebelové uvedeni v pražském Divadle Broadway. Pro účely divadelního zpracování došlo k zařazení většího množství dobových songů tak, aby stopáž dosahovala obvyklých dvou a půl hodin s přestávkou. Hudební dramaturgii je v tomto případě potřeba pochválit, některé přidané písně jako třeba Tereza nebo Tak prázdná sedí do příběhu lépe než ty původní. Muzikál tak funguje jako celkem reprezentativní průřez do popové hudby šedesátých let.

Režisér Filip Renč sází na jistotu a při aranžování mnoha jevištních situací se neodchyluje od svého filmu. Scéna a projekce Petra Hlouška mu umožňují střihové změny prostředí, kdy se muzikál odpoutává z reality socialistického Československa kamsi do snových míst. Nelze si ovšem nevšimnout, že někdy jsou přestavby scény dost těžkopádné a narušují tempo inscenace. Možná bude ale tato záležitost odstraněna v interiérové verzi. Na špičkové úrovni je naopak nazvučení, hercům je skutečně rozumět každé slovo, hudba a zpěv jsou hlasitostí vhodně vyváženy. U plenérových produkcí toto nebývá samozřejmostí, nevhodnou akustiku tak musí nahradit pokročilá technika. Nešetřilo se ani na kostýmech Romana Šolce, kterých diváci uvidí celou řadu a které dobře korespondují s barevným laděním inscenace.

Ústřední šestici mladých lidí se podařilo obsadit velice slušně. Pro Sarah Salloum je role Terezy její první divadelní zkušeností, což ale není poznat, byť v pěvecké poloze působí o něco jistěji než v činoherní. Petr Ryšavý udělal ze Šimona charismatického sympaťáka stejně jako kdysi ve filmu Jan Révai (který nyní v Karlíně alternuje v roli tatínka Terezy). Asi nejobtížnější song celého muzikálu Stín katedrál zvládá čistě a bez chyb, trochu tomu ale chybí větší emocionální náboj. Katharine Selešiová jako dryáčnická Bugyna a Richard Pekárek coby machistický Bob jsou do svých rolí vhodně obsazeni. Objevem se pro mě stala Viktorie Tandlerová, jejíž ztvárnění Julči je vynikající po pěvecké i herecké stránce, vhodným partnerem jí je Jan Franc v úloze Emana.

Nové muzikálové provedení Rebelů se hodně spoléhá na popularitu dvacet let starého filmu, podobnost mezi oběma díly je velká. Ale i divadelní inscenace umí překvapit, třeba velmi silným závěrem s písní Řekni, kde ty kytky jsou, kdy postupně dostane sólový prostor téměř celý ansámbl. Ostatně je to logické, pro všechny postavy právě skončila jedna relativně svobodná éra, životy mnoha z nich se nenávratně změní. Letní poblouznění končí...







Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.