Recenze

Výlet mezi elfy a trolly
psáno z představení: 21.1.2015, Lukáš Dubský
foto: jef Kratochvil
foto: foto: foto: foto: foto:
Muzikál pro dětské publikum je poměrně specifický žánr, který je ovšem v kolébkách muzikálu na Broadwayi či West Endu cíleně rozvíjen. Show pro celou rodinu sklízejí úspěchy, navíc si divadla vychovávají budoucí diváky. V českých poměrech lze nějakou kontinuální práci s dětským divákem v rámci muzikálových produkcí nalézt v podstatě jen v Městském divadle Brno. Na Hudební scéně se pravidelně objevují světové hity (Mary Poppins, Kráska a zvíře), ale i novinky z vlastní dílny (Zahrada divů, Sněhurka a sedm trpaslíků).

Nejnovější počinem v této oblasti se stala inscenace Let snů LILI, která se řadí do první kategorie, ačkoliv se nejedná o produkci převzatou z New Yorku či Londýna, ale trochu netradičně z holandského zábavního parku. V originále se muzikál jmenuje Droomvlucht, tedy stejně jako jedna z atrakcí zábavního parku Efteling. Původně se příběh o třináctileté Lili hrál přímo v parku, velký úspěch však znamenal jeho přenos i na klasická divadelní jeviště.

Let snů patří do té kategorie příběhů, ve kterých se dětský hrdina dostává do říše fantazie, kde je zavlečen do tamních problémů, skrze jejichž řešení poznává sám sebe. Asi nejznámějším zástupcem této kategorie je Nekonečný příběh, variací ale existuje asi nesčetně. Třináctiletá Lili má problémy s neustále se hádajícími rodiči, spolužáci ve škole se jí posmívají, protože je stále přitahována magickým světem elfů, o kterém tak ráda vypráví její babička Amyra. Právě do tohoto fantaskního světa se Lili jednoho večera dostane, pochopitelně zrovna v okamžiku, kdy se schyluje k roztržce mezi elfy a trolly.

Děj muzikálu je nekomplikovaný a nemá žádné výraznější odbočky ani vedlejší dějové linie. Cílem je přesvědčit Lili, aby uvěřila ve vlastní fantazii, protože jenom tak může zajistit, aby elfí říše nezanikla. Oblíbený pohádkový konflikt dobra a zla je ovšem výrazně oslaben. „Zlo“ totiž reprezentuje vůdce trollů Fůrius, který je však spíše směšnou postavičkou. Jeho nenávist k elfům je totiž jen komplexem z křídel, která mu byla přičarována jednou z dcer elfího krále Oberona. Mnohem důležitější než vnějškové spory dvou národů tu je vnitřní konflikt, který se odehrává v nitru hlavní hrdinky, která se musí naučit, jak zapojit do života vlastní fantazii a hýčkat své sny.

Libreto obsahuje místy velmi vtipné dialogy s několika současnými narážkami (Justin Bieber), ale i citacemi Shakespeara (Hamlet, a především Sen noci svatojánské, dle jehož postav se jmenuje královský elfí pár). Trošku potíž je s překladem písňových textů, jehož autorem je režisér Petr Gazdík. Nizozemština má stejně jako němčina výrazně jiný rytmus a frázování než čeština, tudíž se občas písňové texty zdají trochu klopotné. Herci mají co dělat, aby je stihli napasovat na hudbu. Zvládají to ovšem se ctí, jen divák trochu zalituje, že neodchází domů s refrénem některého hitu na rtech.

Co se týče hudební stránky, je Let snů podařeným dílem. Oproti třeba Mary Poppins nejsou jednotlivé skladby samostatně stojícími hity, hudba je tu epičtější. Hlavně ouvertura, ale i některé další skladby dají vzpomenout na monumentální soundtrack k filmové trilogii Pán prstenů, jehož autorem je Howard Shore.

Pokud v něčem nový muzikálový počin Městského divadla Brno jasně boduje, tak je to výprava, jež je vynalézavá a krásně barevná, dobře evokuje fantaskní svět. Tvůrci si vyhráli s light designem a scénickými projekcemi. Kostýmy Veroniky Hindle si vtipně půjčují motivy z dalších fantasy děl – například vizáž Oberona je jasný odkaz k elfům z Pána prstenů, zlatými vlasy asociuje Legolase. Výborně v kombinaci s nasvícením vypadají i entové.

Postavy Oberona a Titánie, resp. Roberta a Tanji jsou ztvárněny stejným párem herců (Igor Ondříček a Jana Musilová) a nejlépe ukazují, že náš svět není od toho elfího příliš vzdálen. Manželé tak třeba v obou světech vedou úplně stejnou hádku.

Nejzábavnějšími postavičkami příběhu jsou záporáci Fůrius (Lukáš Vlček) a Netopýrus (Jiří Mach). Především Vlček si kreaci trollího vůdce vysloveně užívá, když k tomu připojíme bezchybný zpěv, máme z toho nejlepší výkon večera.

Pamela Soukupová působila v úloze Lili (v programu je uváděna jako understudy) herecky velmi přirozeně, dobře pointovala dialogy a řečí těla dokázala zdůraznit umanutost své postavy. Ve zpěvu byla občas přehlušována orchestrem, ale to se jistě usadí s přibývajícími reprízami. Jana Gazdíková dokáže babičku Amyru přesvědčivě zahrát, ovšem její zpěv je zásadním nedostatkem. Těžko to však vyčítat samotné herečce, vzhledem k velikosti a obtížnosti pěveckého partu se jedná o chybu v obsazení.

Let snů LILI je inscenace, která vhodně doplňuje nabídku dětských muzikálů v Brně. To ale nijak nezpochybňuje, že si v něm na své přijdou i dospělí. Vzhledem k současné popularitě fantasy žánru (viz Hobit Petera Jacksona nebo seriál Hra o trůny) je nasazení tohoto titulu na repertoár chytrým tahem.

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.