Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Strach ze stáří
Lukáš Dubský, 14.2.2020

Nová umělecká šéfka Husy na provázku Anna Davidová se svým inscenačním týmem naťukla velmi aktuální téma, kterým je stárnutí obyvatelstva a s tím spojené problémy. Stáří a neduhy z něho vyplývající se dnes zhusta zavírají za zdi domovů pro seniory, naše na výkon a produktivitu orientovaná společnost si s tímto fenoménem neumí úplně poradit. Lékařská věda značně pokročila a lidé se dožívají čím dál vyššího věku, což ale také znamená, že je mnohem víc lidí, kteří se na konci života potýkají třeba s Alzheimerovou chorobou a jejich blízcí nemají kapacitu na to, aby se o ně postarali v domácích podmínkách. Strach ze stáří se spíše prohlubuje, než aby mizel.

Inscenace Domov na konci světa svým konceptem trochu připomene mikuláškovské kusy z Divadla Na zábradlí - jedná se totiž o sled scének s jednotícím tématem. Jenže když dva dělají totéž, není to totéž. Zatím Mikuláškovi se většinou daří jednotlivé výstupy pointovat a vytvářet zajímavé mikropříběhy, v Huse je právě tohle největším problémem. Jednotlivé výstupy se nedostanou dál než k banálnímu konstatování stavu věcí - spor o to, kdo se postará o stárnoucího příbuzného, neschopnost přijmout zhoršující se duševní stav seniorů a podobně. Někdy je to podané s lehkým černým humorem, jindy navážno, o větším emocionálním zásahu se tady ovšem mluvit nedá.

Rozdílnost přístupu k seniorům ve hře reprezentují dvě postavy - zdravotní sestra či snad ředitelka domova (Ivana Hloužková) je cynická a snaží se tvářit, že žádné problémy neexistují. Nová uklízečka (Sylvie Krupanská) je naopak empatická, staré lidi nebere jen jako inventář, ale snaží se jim skutečně pomoci a pochopit jejich pocity. Celé je to provázené dokumentárními vsuvkami, v nichž staří lidé vyprávějí o svém životě a potížích, se kterými se potýkají.

Řekl bych, že základní problém je už v textu hry (nevím, nakolik byl pevně daný a co vzešlo až ze zkoušek), který režii a hercům nedává moc šancí na silnější výpověď k jiné emocionálně velmi silnému tématu. Nakonec asi nejpovedenějším výstupem je úplný závěr, ve kterém se na scéně objeví dva skuteční senioři a svým tanečním vystoupením vnášejí do chmurného konceptu jakousi naději na to, že ani to stáří nemusí být vždy vnímáno jen negativně.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu
[Editovat tento článek]


Opravdu smazat


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.