Americký muzikál Next to Normal patří k těm, které úspěšně rozbíjejí představu muzikálu jakožto čistě oddechového žánru. V Městském divadle Brno českou verzi uváděnou pod názvem Ne/normální nasadili na Činoherní scéně, což vzhledem ke komornímu obsazení a intimnímu tématu hry byla dobrá volba.

Na jednoduché, ale velice účelné scéně Emila Konečného se odehrává rodinné drama, k jakým dochází dnes a denně v mnoha domácnostech. Manželské a rodičovské vztahy tu jsou vystaveny těžkým zkouškám, což lze částečně připočítat démonům minulosti v podobě smrti malého syna před 17 lety, ale také tomu, že hlavní postava Diana trpí bipolární poruchou.

Skladatel Tom Kitt napsal dobře znějící poprockovou hudbu s několika vracejícími se motivy. Písně jsou tu hlavně dialogického charakteru, sólových árií je minimum. Hudba je protkaná téměř všemi scénami, činoherní repliky často přecházejí ve zpěv, hudební čísla tak vlastně určují rytmus celého představení.

Autor libreta a písňových textů Brian Yorkey vytvořil hru, která je v brněnském podání emocionální jízdou. Neznamená to však, že by Yorkey tlačil na melodramatickou pilu a snažil se diváka dohnat k slzám za každou cenu. Naopak hlavně v první půli je i tak závažné téma, jakým je duševní onemocnění, nahlíženo s humorem, někdy trochu černým. Je sympatické, že se tu také nic nelakuje narůžovo a muzikál nedává jasnou odpověď, zda Diana a její blízcí dokáží těžké okamžiky ustát.

Režisér Petr Gazdík svůj herecký soubor dobře zná a tentokrát nemusel při obsazování muzikálu řešit žádné alternace. Výsledkem je několik mimořádných individuálních výkonů, ale především perfektní souhra. Pro Ivanu Vaňkovou je Diana další velkou příležitostí, v níž si vede náramně. Zoufalství, rezignace, ale i touha bojovat se propisují nejen do jejího zpěvu, divák je může číst ve tváři téměř v každém okamžiku představení. K nejsilnějším momentům patří její společné scény s Eliškou Skálovou, která ztvárnila dceru Natalie jako chytrou teenagerku, jež neustále žije ve stínu dávno mrtvého bratra a na jejímž sebevědomí a schopnosti partnerského soužití se podepsala léta přehlížení a nedostatku mateřské lásky.

Lukáš Janota je jako Dianin manžel Dan protipólem emotivně nestálého ženského dua. Svůj žal uzavírá hluboko v sobě, snaží se udržovat zdání normálního života, jeho emoce vytrysknou na povrch, až když už je jasné, že všechna snaha může přijít vniveč. Skvělým pěveckým projevem na sebe upozorní Marco Salvadori jako přízrak syna Gabea. Jonáš Florián má v roli Henryho celkem těžkou úlohu, jeho postavu autoři pojali jako takovou kotvu na rozbouřeném moři, herec se ale s jistou jednostrunností postavy popral dobře, hraje Henryho jako nesmělého, ale vnitřně silného sympaťáka.

Našlo by se pár drobností, které lze inscenaci vytknout - ne vždy je třeba rozumět vícehlasům a ve vyšších polohách si nebyli všichni interpreti úplně jistí. Ovšem jinak patří Ne/normální mezi to nejlepší, co lze v současné době na českých muzikálových scénách vidět. A nebál bych se tuhle inscenaci doporučit ani lidem, kteří tento žánr zpravidla nevyhledávají.

Je velmi dobře, že to není jen jedna vlaštovka, ale že se v Brně budou aktuálnímu tématu duševních chorob věnovat dál. Už v březnu bude mít premiéru výborný muzikál Dear Evan Hansen, jehož nastudování na West Endu mě nadchlo. Tak snad dopadne v Brně podobně skvěle jako jeho předchůdce.