Snímek Pretty Woman se stal na začátku 90. let fenoménem, takže je vlastně trochu s podivem, že se v muzikálovém balení objevil na Broadwayi až v roce 2018. Je to tedy celkem žhavá novinka, která měla mít původně v Brně premiéru ve stejný čas jako na West Endu.

Pretty Woman je muzikálem, který si na nic nehraje a jasně plní divácká očekávání. Je to přeslazená pohádka, kde novodobá Popelka Vivian najde v životní krizí procházejícím milionáři Edwardovi svého prince na bílém koni. Tenhle popis není myšlen nijak negativně, divák dostane, co očekává, a dostane to na velmi slušné úrovni. Brněnská inscenace se povedla, přirovnal bych ji k podobně laděnému Duchovi, byť Pretty Woman disponuje větším nadhledem.

Hudba, kterou napsali Bryan Adams a Jim Vallance, se příjemně poslouchá, vesměs popové melodie se k příběhu hodí, ale nějaký milník muzikálového žánru to není. Přebásnění Zdeňka Bartoše mi přišlo celkem podařené, nejsou tu rýmy, které by tahaly za uši ani byly zbytečně kostrbaté. Scéna a kostýmy v brněnské inscenaci neurazí ani nenadchnou, ale přestavby v Brně tradičně neruší, protože divákova pozornost už se soustředí na jiné jevištní dění.

Hodně podařené jsou činoherní scény, což mají na svědomí především hlavní herečtí protagonisté. V duchu žánru pohádky jsou herci Stanislavem Mošou režijně vedeni k trochu romantizované představě o amerických prostitutkách a byznysmenech. Dobro a Zlo tak jsou od začátku zřetelně diferencované, zaváhání hlavních postav jsou spíše kosmetická, v žádném okamžiku nemáme pochyby o jejich dobrém srdci.

Už dlouho jsem neviděl Hanu Holišovou v takhle velké roli, takže jsem úplně zapomněl, jak moc velkým přínosem pro muzikálové inscenace bývá. Nejen, že skvěle zpívá, ale v Pretty Woman mě snad ještě víc bavila v činoherních scénách, kde je skvěle bezprostřední. Od začátku ukazuje Vivian jako vtipnou a okouzlující ženu, vulgárnost pouličních prostitutek v sobě nemá. Holišová tvoří ten typ postavy, které skoro není možné nefandit, když se rozhodne od základů změnit svůj život.

Petr Gazdík nejde proti svému hereckému typu a hraje Edwarda jako podnikatele, který vládne spíš velkým kapitálem než vyloženě ostrými lokty a nesmlouvavým predátorským instinktem. Setkání s Vivian je pro něj poslední kapkou před velkou životní změnou, která mu evidentně hlodá v hlavě už dlouho.

Dvojice Gazdík - Holišová společně na jevišti funguje skoro bezchybně, za vrchol představení považuji jejich duet Ty a já, který je ještě okořeněný o úryvky z Verdiho La Traviaty (skvělý operní zpěv tu předvádí Martina Severová). Ústřední dvojice ale nezastiňuje ani vedlejší postavy - velice dobře si s úlouhou prostitutky Kit poradila Dagmar Křížová a jakéhosi zábavného průvodce dějem vytvořil v několika rolích (nejvýraznější je ředitel hotelu) Igor Ondříček, kterému se ale více daří v činoherních scénách, u pěveckých pasáží mu trochu utíkaly nástupy (mohlo to být ale způsobeno technikou, nevím).

Pretty Woman má jistě potenciál být novým diváckým hitem. Pokud na tuhle inscenaci člověk neklade požadavky, které romantická komedie nemůže splnit, měl by být spokojený.