Recenze

Billy Elliot patří k těm muzikálům, které slavily obrovský úspěch na londýnském West Endu i newyorské Broadwayi. Libretista Lee Hall vycházel ze svého scénáře ke stejnojmennému filmu z roku 2000, na vyšší level celou produkci posunula emotivní hudba Eltona Johna. Světová premiéra se konala v Londýně, kde vydržel Billy Elliot na repertoáru téměř 11 let, během kterých se odehrálo 4600 představení.

Práva pro českou premiéru získalo plzeňské divadlo, režisér Lumír Olšovský se musel vypořádat s velkými očekáváními i složitým výběrem hlavního představitele. Výsledkem je zdařilý muzikál, který je atraktivní kombinací líbivých melodií, dojemně humorného příběhu i sociálně kritického exkurzu do doby vlády Margaret Thatcherové ve Velké Británii.

Malý Billy Elliot pochází z malého hornického městečka, které příliš nepřeje jinakosti. Otec ho tak přihlásí na box, sport pro správné chlapy, a nikdo se neohlíží na to, že Billy by radši chodil s holkama na balet. Atmosféru ve městě navíc značně vyostřuje dlouhotrvající stávka horníků, kteří protestují proti plánu konzervativní vlády na uzavření některých nerentabilních uhelných dolů. Střety s policií jsou na denním pořádku a stávkujícím horníkům začínají docházet úspory. Billyho sen o talentových zkouškách na baletní školu, ke kterým ho připravuje svérázná paní Wilkinsonová, se tak zdá být jen utopií.

Hlavní myšlenka muzikálu je více než zřejmá – jít za svým cílem, i když se zdá, že je nesplnitelný. Proti Billymu stojí řada překážek – ať už je to tíživá ekonomická situace obyvatel regionu, neporozumění rodiny či předsudky výrazně patriarchální společnosti. Vzdát to je snadné, ale vydržet a bojovat za své sny přináší spoustu potíží.

Byť je Billy Elliot částečně dětským muzikálem s velkou dětskou company, drsnost a rázovitost hornického kraje není v libretu nijak zjemňována – pro sprosté slovo nebo ránu pěstí se tu nikdy nejde daleko. Autoři také konflikt horníků s vládou nijak politicky nepodbarvují, divák si sám může vybrat, kdo má pravdu, nedostává od tvůrců do rukou návod. Politika je zde přece jen věcí okrajovou. Atmosféru inscenaci dodávají i těžební věže na pozadí, scéna Davea Bensona dokáže rychlými přestavbami dobře zachytit změny místa děje. Dobře zní i český překlad, pod nímž jsou podepsáni Michael Prostějovský, Pavel Bár a Kateřina Hipská.

Hudebně je Billy Elliot muzikálem, který má šanci oslovit široké spektrum diváků – obsahuje husí kůži nahánějící sborové chorály, tklivé árie, ale i svižný rokenrolový hit. Důležitou součástí inscenace je choreografie, kterou vytvořila Denisa Kubášová. Povedlo se hlavně aranžmá hromadných scén, kde jednu stranu tvoří stávkující horníci a druhou policisté, a mezi tím vším se snaží tancovat malý Billy. Snový Billyho "let" po jevišti působí přece jen trochu mechanicky, lehce se tu asi naráží na technické limity toho, co je v divadle možné.

Příprava na postavu Billyho Elliota bývá skutečně důkladná, protože mladí herci v této roli musí umět výborně tančit, zpívat i hrát. Šimon Fikar titulní roli zvládl se ctí. Působí přirozeně, nevytváří šablonovitou postavu, ale živého kluka, který našel zálibu v něčem, co ani sám nečekal. Fikar je také hlasově velmi dobře disponovaný, zpěv patří k jeho nejsilnějším stránkám. Tanečním číslům zatím trochu schází lehkost, je vidět, že se mladý herec musí hodně soustředit na složitou choreografii, ale dovolím si tvrdit, že se to s přibývajícími reprízami bude jen zlepšovat.

Trefou do černého je obsazení Jaromíra Dezorta do role Michaela. Úloha chlapce, který začíná poznávat svou odlišnou sexuální orientaci, je vděčnou rolí, u které Dezort uplatnil svůj komický talent a jeho společné hudební číslo s Billym patří k nejlepším částem večera. Roli paní Wilkinsonové dokázala naplno využít Lucie Zvoníková. Její baletní učitelka je ženou, kterou semlelo prostředí, je na první pohled odměřená a jízlivá. Teprve příprava Billyho na talentové zkoušky v ní dokáže zažehnout touhu. Touhu po tom, aby alespoň někdo dostal šanci opustit hornické maloměsto a začít nový život. Martin Davídek dobře vystavěl dilema otce, který se zmítá mezi láskou k vlastním synům a vlastní představou toho, jací by měli být. Pěvecky silný je Lukáš Ondruš jako Billyho starší bratr Tony, spousta dalších kvalitních muzikálových sólistů zde tvoří dobře sehranou company.

Billy Elliot nabízí divákovi humorné i dojemné pasáže, které se vzájemně vhodně doplňují. Režiséru Olšovskému se podařilo inscenovat i ty jímavější scény bez přehnaného sentimentu. Tenhle taneční muzikál přesto dokáže vzbudit emoce. V Plzni mohou být na prvního českého Billyho Elliota pyšní.