Recenze

Jak je důležité umět odpouštět
psáno z představení: 4.11.2021, Lukáš Dubský
foto: Nikol Wetterová, Tino Kratochvil


Městské divadlo Brno uvedlo krátce po sobě dvě odložené premiéry muzikálů Pretty WomanJane Eyrová. V obou případech jde o díla prověřená newyorskou Broadwayí, zároveň to jsou ovšem kusy s velmi rozdílným přístupem k muzikálovému žánru. Obě hry sice akcentují ženské téma, ale zatímco Pretty Woman tak činí v komediálním duchu, Jane Eyrová je vysloveně romantický muzikál celkem umně vyprávějící klasické dílo anglické literatury.

Košatý román Charlotte Brontëové převedl autor libreta John Caird do fungujícího divadelního tvaru. Časově široce rozkročený děj je převyprávěn srozumitelně, postavám nechybí zevrubná charakteristika. Důraz je kladen na romantickou linku, ale režisér Petr Gazdík akcentuje i téma ženské emancipace a obecné důležitosti lidské schopnosti odpouštět.

Je nutno podotknout, že příznivci rozjuchaných muzikálových show nejspíš nebudou z Jane Eyrové úplně nadšení. Skladatel Paul Gordon totiž nekoncipoval hudební stránku jako jednotlivé výstupy se silnými melodickými motivy. Hudebně tak celý muzikál trochu splývá, absentují tu pointovaná pěvecká čísla, ovšem hudební pasáže zdárně rozvíjí děj. Často se jedná o důležité dialogy, hudební výstupy organicky navazují na činoherní scény a naopak.

Scéna Petra Hlouška je jednoduchá, spíše náznaková, dává prostor divákově fantazii. Ostatně k příběhu by se ani nějaká bombastická scénografie nehodila, navíc by trochu zanikla v šeru. Světelná režie, kterou má na starosti David Kachlíř, klade v mnoha scénách důraz čistě na protagonisty, vše ostatní je upozaděno. Povedené dobové kostýmy pak pro brněnskou inscenaci vytvořila Eliška Ondráčková Lupačová.

Titulní role je nadmíru náročným hereckým i pěveckým úkolem, se kterým se Dagmar Křížová vypořádala velmi dobře a je vidět, že z ní postupně vyrostla další brněnská muzikálová hvězda. Jane Eyrovou dokáže zvládnout pěvecky bezchybně, je to v jejím podání tápající dívka, možná zpočátku trochu neprůrazná v hledání životního štěstí. Je to celkem složitá úloha, herečka si tu nemůže pomoci komediální nadsázkou, ale přesto se jí daří ztvárnit nesentimentální a psychologicky uvěřitelnou postavu. Možná ještě lepší je Lukáš Vlček v roli Rochestera, který si dokázal pohrát s jistou ambivalentností postavy, jež životní zklamání místy maskuje za necitelnost. Společné duety Vlčka a Křížové jsou jednoznačně nejsilnějšími částmi představení.

Zdařilou komickou dvojici, která dokáže odlehčit místy tíživou atmosféru, vytvořily Jana Musilová jako paní Fairfaxová a v roli malé Adele Michaela Novotná, která má přirozený dětský talent napodobovat dospělé chování a zdůraznit tak jeho směšnost.

Jane Eyrová nejspíš nebude takovým diváckým hitem jako Pretty Woman. Je to muzikál, který nemá na první pohled tolik lesku, ale jde do hloubky. Tento typ hudebního divadla je režiséru Gazdíkovi blízký, stačí si vzpomenout třeba na muzikál Představ si. Nový kus sice nedisponuje zapamatovatelnými melodiemi a občas je jeho tempo snad až příliš pozvolné, může ale nabídnout zajímavé převyprávění klasiky a nešetří emocemi.







Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.