Král Ubu byl jednoznačně nejkontroverznějším představením letošního Ostravaru. Část publika během produkce zarytě mlčela, druhá část dávalo najevo až frenetické nadšení. Ze závěrečného, velmi živého aplausu byli viditelně překvapení i sami herci, kteří jsou asi zvyklí na výrazně rezervovanější reakce konzervativnější části publika.

Jarryho hra byla ve své době velkou provokací a režisér Jan Frič se rozhodl být také kontroverzní, k čemuž už dnes jen Jarryho text nestačí. Frič dokázal Krále Ubu přenést do 21. století, ačkoliv ne všechny prostředky, které zvolil, byly úplně šťastné, zaslouží si jeho interpretace pozornost.

Zajímavá je už scéna Nikoly Tempíra - děj je z královského paláce přenesen do síně Poslanecké sněmovny, během představení dochází k absolutní destrukci scény. Král Ubu je považován za předchůdce absurdního dramatu, což ostravská inscenace nijak nepopírá, ovšem spíš než absurdní drama připomíná kombinaci horečnatého snu s punkovým večírkem. No budiž, punk is not dead!

Král Ubu je hra o prohnilosti mocných, ale především o tom, že "ti nahoře" jsou jen obrazem "těch dole". Ve Fričově verzi Jarryho dramatu je to dokonáno tím, že svobodní občané si Jarryho dobrovolně zvolí za svého vládce, ačkoliv mají zkušenosti s jeho krvavou vládou.

Frič dává znát, že se hraje o dnešní době - na paškál si bere především současného českého prezidenta. A tak se mohou diváci těšit na reprodukci známého obrazu Františka Ringo Čecha Zvířátka obdivují píču, zlidovělou hlášku "kunda sem, kunda tam" a Ubu na konci inscenace uniká na nafukovacím člunu, který je dobře znám díky bulvárním fotografům sledujícím prezidenta na jeho dovolené. Zároveň lze tvůrčí tým podezírat z jasnovidectví - inscenace sice měla premiéru letos v dubnu, ale jeden z noshledů otce Ubu šňupe kokain jako o život, což vypadá jako velmi aktuální narážka na kauzu šéfa hradního protokolu Jindřicha Forejta.

Tu úplně nejlepší scénu můžeme vidět krátce po násilném převratu, během kterého se Ubu zmocní polského trůnu. Mezi své poddané hodlá rozdělit slušnou sumu peněz - musí si ji ovšem zasloužit. Vybraní jedinci jsou nejprve za zvuků znělky z pořadu Pevnost Boyard nuceni dělat různé potupné úkoly, aby byli nakonec vyzváni ke znásilnění přítomné dívky. Hodně syrový obraz toho, jak dnešnímu světu vládnou peníze. Kdyby se podařilo takových aktuálních a chytře inscenovaných scén dostat do ostravského Krále Ubu víc, byl by to jasný kandidát na některou z divadelních scén.

Bohužel Fričova inscenace má i své rezervy. Předně ve zběsilém tempu zanikly některé motivy Jarryho hry, vše obepíná všudypřítomný chaos. Zároveň se režisér nedokázal vyvarovat některých opravdu laciných vtipů. Chápu, že režisér má averzi k Rusům, ale zobrazení ruských vojáků s pyji na hlavě je vtip z kategorie těch, jež by možná i Zdeňku Troškovi připadaly příliš trapné.

Myslím, že diváci se u této inscenace rozdělí na dvě skupiny - budou Fričova Krále Ubu buď nesnášet, nebo milovat. Proto je možná moje hodnocení 60% nesmyslné, ale během sledování této produkce jsem skutečně osciloval od velkého nadšení k nevěřícnému kroucení hlavou. Ale i přes rozporuplné pocity říkám - více takových inscenací s jasně formulovaným názorem a jdoucím divákům proti srsti!