Laskavé bohyně

75% - Nesmírně hutná inscenace, která v člověku nějakou chvíli zůstane. Je dobré na ni jít připraven stran tématu, protože z některých scén se dělá vážně nevolno.
Výborné obsazení a herecké výkony, zejm. J. Teplého (v druhé polovině ještě výraznější a lepší) a O. Veselého. Na působivosti inscenaci přidává i jednoduché, ale efektní scénické řešení a kostýmy.
(Viděno zatím bez znalosti literární předlohy.)

Pokoušet se o převod Laskavých bohyní v jejich celistvosti je takřka automaticky odsouzeno k neúspěchu, autor dramatizace D.Majling proto šel cestou vypreparovat z románu příběhovou kostru a doplnit ji na konci výrazným apelem. Jan Teplý ztvárnil Aueho velmi sugestivně, přitom ale zbytečně netlačil na pilu. Žádný přerod charakterního člověka v loutku plnící strašlivé rozkazy se ale nekoná, Aue si nesl schopnost podílet se s klidným svědomím na zločinech již od počátku. Stejně jako je po válce schopný hladce vplout do normálního života. Více viz blog (více v článku na blogu)

Jedinec, který na jedné straně trpí rodinnými problémy a problémy s nepřiznanou homosexualitou, na straně druhé je součástí německého oddílu hromadně popravující Židy a další Untermenschen na východní frontě, je dohnán svými běsy. Z knižní předlohy se podařilo vytáhnout to hlavní a poměrně zajímavě děj poskládat. Trochu trpí herecká souhra, některé scény výrazněji převyšují jiné, ale atmosféra a výpovědní hodnota zůstává na vysoké úrovni. Jan Teplý si s ústřední rolí poradil velmi dobře (byť mi jeho mluvený projev až moc připomíná Michala Dlouhého), čímž povyšuje inscenaci na slušný nadprůměr.

65%. Nadčasový příběh o tom, jak lze vlivem okolností ztratit kontrolu nad svými činy a stát se zrůdou. Dramatizace je trochu nedůsledná v používání monologů a (jak zmiňuje i J. Landa) nenávaznosti jednotlivých obrazů. To se promítlo i v inscenaci, která se možná příliš soustředí na zobrazení a neklade dostatečný důraz na vyznění principů. S hlavní rolí se J. Teplý popral, ale potenciál postavy přece jen skýtá rozmanitější odstíny, k nimž by ho měl režisér důsledněji vést. Dílčí výkony ve vedlejších rolích nebyly špatné, ale soubor celkově nepůsobil sehraně.

Zdařilá adaptace vybrala z románu to nejdůležitější a vytvořila poutavý dramatický příběh. Inscenace je postavena sice na jednotlivých výstupech, jež na sebe zcela nenavazují, jsou ale poskládány tak, že ve výsledku propojí životní cestu hlavního hrdiny s něčím víc než jen osobní výpovědí - nahlíží na zrůdnost dané doby v širších souvislostech. J. Teplý přesně vystihuje různé stránky Maxova charakteru a přestože je typickým antihrdinou, dokáže v určitých situacích umně poodhalit jeho lidštější tvář. Setkání J. Teplého s M. Langem herci prospělo, jeho profesní posun je v poslední době zřetelný.

Inscenace, dle tvůrců věrna v tomto ohledu své románové předloze, je jakýmsi nemilosrdně zákeřným trenažérem odolnosti našich smyslů a současně také výmluvným otazníkem, který po zhlédnutí zaměstná divákovu mysl. Zda-li a za jak dlouho začneme válečné hrůzy reprodukované nebývale bez emocí, odosobněným, místy téměř dokumentárním stylem vnímat s pozvolna se vkrádající otupělostí? Brrrrr! Velmi dobrý, mrazivě uvěřitelný výkon Jana Teplého ml. v ústřední roli.

Pádnou odpovědí na extrémistické tendence ve společnosti a stejně tak na nevědomí plynoucí z přehlížení historické paměti je tato dramaturgie. Vznikla inscenace se silnou výpovědí (k níž se dobere až dokumentárním způsobem), méně však antickou drásavostí a metaforičností, kterými se vyznačuje předloha. Režie i ústřední protagonista (parádní výkon Jana Teplého ml.) volí řadu „stravitelnějších“ prostředků. Aueho oči nejsou dýkami, vyprávějí. Probodnutý divák by už jaksi nemusel znovu přijít, ale takové divadlo by hned získalo maximální punc.

Viz recenze