Heda

Inscenace bez názoru a bez nápadu. Respektive bez nápadu na koncepci. Pěkný byl třeba dílčí nápad s čarodějnicemi.
Ono zkrátka nestačí odříkat text.
Po této inscenaci v člověku nezůstane vůbec nic. Žádný dojem, žádný prostor pro zamyšlení (katarze už vůbec ne) a za měsíc si na ni člověk nevzpomene vůbec.
Škoda.

Inscenace je dost doslovná (osobně bych preferovala nějaké odkazy k současnosti, ale to je můj problém, ne vada inscenace).
Skvělá je scénografická a kostýmní práce (přesun z Hamburku do Berlína - ty jiné světy, namočení se s nacismem změnou bot...).
Vlastně mi celkově inscenace přišla dost dobrá. Ale to, že některým hercům občas není rozumnět - a navíc někdy ani hlavní postavě! - to mi připadá tristní.

Minimalistické. Funkční. Srozumitelné. Emotivní. Skvělé.
Jeden osud, tři různé ženy, různé povahy, různé vyrovnávání se se situací.

Už jsem v životě mockrát řekla, že jsem byla na nejhorším představení v životě. A znovu mě vždy překvapí, jak zle může být. A od toho se podle mě odvíjí název inscenace "Až bude nejhůř".
Pět scén, jedna nudnější než druhá (a nepomohla ani nahota, která snad měla šanci vnést alespoň trošku napětí).
Mám ráda umělecké experimenty. A i když nevyjdou, mají pro mě velkou hodnotu. Ale fakt nesnáším experimenty s diváky (obzvlášť, pokud o tom předem nevědí).
Jestli ale bylo cílem, že se o inscenaci bude mluvit i za deset let, byť v negativním slova smyslu, pak je myslím dobře našlápnuto.

Naprosto skvělá inscenace. Plná bolesti, která není ničím vyvážená. A tím je to intenzivní. Vtáhne diváka a vyplivne ho až na konci plného emocí. Celého bolavého.

Chtěla jsem dát 40%, ale dcera se také nudila. Pár scén bylo vtipných a některé další zaujaly. Ale místo aby si v příběhu každý našel svou rovinu a tu si mohl držet, tak inscenace střídá scény pro děti, pro tatínky, pro maminky. Aby si každý chvilku užil. Ale to znamená, že si dost času neužívá.

Dobré nápady s konferencí na začátku.
Pak dlouho nuda.
Finální napětí od chvíle, kdy se hlavní hrdina svlékne.
Ale celkově to ani ta nahota nezachrání.

85%.
Skvělá inscenace, která člověka chytne od prvních vteřin. Herečkám všechna čest!

85%.
Skvělá inscenace.
Absurdno.
Syndrom vyhoření. Marnost, až to bolí. Nepochopení.
V jevišti bylo jen pár lidí a přijde mi to škoda. Ta inscenace (a hlavně její tvůrci) si publikum zaslouží.

Jedna ze slabších inscenací Ypsilonky. Nějak mi tam chyběla obvyklá hravost.

Nuda. Naštěstí krátká. Ani Zach to nezachránil (a to už je co říct :-D).

Dlouhá a rozvleklá reklama bez pointy. Bez logických návazností.
Jakoby text napsala AI a neprošel žádnýma lidskýma rukama.
Utrpení.
10% za těch pár vtipů.

Skvělé!
Jako boomer jsem tedy spoustě slovům nerozuměla, ale inscenaci to vlastně neuškodilo.
Přesně divadlo, jaké mám ráda - žádný realismus ;-)

Těch deset procent je můj obdiv k množství textu, který pan Huba předvedl. Jinak nuda, nuda, šeď, šeď. Scénografie fádní, režie ještě horší. Rozhodně by mi přišlo lepší si tu hru přečíst a měla bych větší zážitek.

Obrovské množství postav na pět herců, které se liší jen hereckým projevem. Pokud člověk nedostane předem "pavouka" vzájemných vztahů, je téměř nemožné se v množství postav a příběhů zorientovat.
A identifikovat o čem to mělo být se mi opravdu nepodařilo. (A to i přesto, že jsem četla program).
Ta procenta jsou za herecké výkony (měli sakra těžkou práci a mnohdy se jim dařila).

Spousta efektů ve scénografii (a snad i kostýmech), ale jinak nuda, nuda, šeď, šeď. Pár dobrých hereckých výkonů. Ale ta režie!

Spousta pokusů o efekt, minimum pokusů o výklad.

Pokus o zahrání několika historek. Ty historky mohly být původně dobré. Alespoň některé z nich. Divadlo není. Úplně zbytečný počin.

85%.
Inscenace byla skvělá, atmosféra mrazivá.
Někdy bylo těžší se v inscenaci zorientovat (ale to beru v zásadě jako plus, protože inscenací, kde se předpokládá, že je divák úplně pitomý, je až až).
Vytkla bych snad jen, že se nám představuje čistý hrdina a čistý antihrdina (přitom u obou se vysloveně nabízelo, jak je "polidštit"). A pak ještě, že kontrast mezi věkem herců a postav byl v prví části příliš rušivý.

Mrazivé.
Poutavé.
Stále aktuální téma.
Chvílemi snad trošku táhlé, ale i to patří k atmosféře.

Skvělé - stále poetické, stále humorné, stále skvělé písně. Atmosféra divadla Semafor je jedinečná a tato inscenace divadlu vysloveně sluší.

Naprosto skvělý Vasil Fridrich, kterému člověk věřil každé slovo, každé gesto. Opravdu zdařilé režijní a scénické nápady. Sedět v hledišti bylo opravdu potěšením. Inscenace nikam nechvátala, člověk si mohl dosyta užít.

Profesionálně odvedená práce.
Skvělé zpracování nového pojetí "kolektivního zla".
Ale tak nějak mi tam chybělo takové to divadelní kouzlo, ta energie, kdy je člověk vtažen do naprosto nového vesmíru. Někde tam bohužel selhala komunikace mezi jevištěm a hledištěm (ale to mohlo být dané konkrétním představením).

První půlka se spíše vleče, inscenace nemá spád, energii a vlastně ani moc nápadů. Při druhé chvílemi tuhne krev v žilách. Škoda toho pomalého rozjezdu (a té mladičké herečky - ta byla katastrofální). Nicméně Simona Stašová je skvělá! Jak osvěžující je vidět na scéně herečku, která "divadelně" hraje, místo všech těch "realistických nudných postav". Je skvělá!

Docela dobře zvládlá konverzačka. Neurazí, ale asi ani nenadchne. Nicméně taneček "šéf/manžel/matka pryč" by se dal převzít a používat na EZO akcích.