Profil uživatele

Kaklapak

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 9 % (65)
Iva Bryndová: 9 % (29)
Pavla Haflantová: 10 % (21)
Jan Pařízek: 11 % (68)
Jiří Landa: 11 % (70)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.2.2024)
(zadáno: 21.1.2024)
Vyrostl jsem na AC/DC a v devadesátých už mi bylo přes dvacet, takže by se dalo čekat, že mě takové představení neosloví. Jenže....v té době zkrátka nebylo světům á la Lunetic úniku, takže jsem velmi dobře chápal, o co v představení go, boys! Ale aby nedošlo k omylu, sranda je v tomhle kuse laskavá, což dokazuje i blízká pozitivní interakce s mnoha diváky/divačkami, bezpochyby bývalou cílovkou Lunetiků.
(zadáno: 6.11.2023)
(zadáno: 6.11.2023)
Asi se nelze ubránit porovnání s filmovou předlohou, a asi díky tomu mi připadlo, že A. Talacková je při hraní hodně inspirována "Bohdalkou", zkrátka to hraje jako ona. Otázka je, jestli to vlastně jde hrát jinak. Jinak nelze představení mnoho vytknout.
(zadáno: 13.4.2023)
Inscenace v Rokoku je ukázkou toho, jak těžké je adaptovat novelu nebo dokonce román. Myslím, že se to celkem zdařilo, i když hra místy ztrácela spád a byla někdy i příliš afektovaná. Pilířem, který drží hru pohromadě, je ovšem skvělé herectví Beáty Kaňokové, kterou považuji spolu s Denisou Barešovou za největší talenty nastupující herecké generace.
(zadáno: 26.10.2022)
Po všech stránkách vynikající představení. To, co zpočátku vypadá jako odvážnější komedie, se pomalu, ale jistě mění v těžkotonážní tragédii naditou emocemi. Skvělé herecké výkony.
(zadáno: 21.2.2022)
Vydařená dramatizace dnes již klasického psychologického románu J. Havlíčka. Kniha byla již zfilmována pod názvem Prokletí domu Hajnů, kde strýčka Cyrila hrál P. Čepek. Herecké obsazení je však typově hodně odlišné, a tak i proto se do mysli nevkrádá porovnávání. Pojetí je místy velmi expresivní, ale má to spád a ty tři hodiny ani nepoznáte. K tomu přispívají výborní herci, zvláště famózní Petra Tenorová.
(zadáno: 11.9.2020)
Příliš přebujelý text, hromada nápadů nacpaná do malého prostoru, některé scény nadměrně dlouhé, základní myšlenka není vůbec zasazena do nějakého širšího kontextu, takto je jednorozměrná a místy potom vše vyznívá poněkud hloupě. A vzít si hipstery, zcela marginální část společnosti, za jakýsi symbol té hrozné liberální demokracie, která nám tak děsně škodí...nuž ať každý posoudí sám.
(zadáno: 10.6.2020)
Po Požitkářích, které jsem viděl třikrát, jsem se na Mýcení velmi těšil, leč, jak již to tak bývá, přišlo lehké zklamání, zkrátka Požitkářema tohle divadlo nastavilo laťku extrémně vysoko, a to nejen v rámci CZ. Mýcení je však obecně stále nadstandardní představení a pro fanoušky zlobivého Rakušáka povinná performance.
(zadáno: 2.11.2019)
(zadáno: 1.4.2019)
My, co na Ústavu organické chemie a biochemie na Flemingově náměstí pracujeme dlouhodobě a samotného pana profesora jsme dobře znali a známe příběh kdysi téměř neznámé firmy Gilead, dnes jednoho z lídrů originátorského R&D, jsme celkem jednolitě zajedno, že hra je povedeným, nepřikrášleným (viz např. vstup p. Holého do strany v r. 1989, odmítnutí mýtu o jakémsi podivínském, ale hodném dědečkovi...) a současně vtipným zobrazením příběhu tenofoviru a dalších průlomových elegantních molekul z dílny profesora Holého.
(zadáno: 17.1.2019)
Stav evropské společnosti v meziválečných letech 20. století až děsivě připomíná to, co se děje nyní: rozmach stupidity, úpadek racionálního myšlení, vzestup xenofobie, rasismu, nacionalismu a fašismu. A týká se to i doby v závěru Čapkova života, kterou reflektoval ve svém díle a také politické činnosti. Jednou z mrazivých paralel k současnosti je i ona nenávist českých vlastenčíků a fašistů vůči Čapkovy, a s podobnou se setkáváme ze strany současných našich klausoidních a zemanoidních fašistů a nacistů vůči mrtvému Havlovi. Hra byla poněkud didaktická, ale jinak oba palce nahoru.
(zadáno: 29.11.2018)
Mozna jeste vice nez hra me pobavil jeden zde uvedeny blabolivy koment odhalujici, ze toto predstaveni je dukazem, ze "prazska kavarna" skutecne existuje, a ze hra je jeji vlajkou. No, jasne!!! A ucinkujici, autor a cela ta particka jsou havloidni fasisti a vsichni prazaci jsou ostudou uzasneho naroda ceskeho.....:-)) Ani tato hra nemuze prekonat absurdni svet, v kterem momentalne zijeme a ktery se zjevne odehrava v hlavach velkeho poctu mych spoluobcanu.
(zadáno: 18.10.2018)
Famózní, dalo by se říci one-man show Jana Vlasáka. Moje babička na AD zemřela, a mohu říci, že veškeré příznaky Vlasák ztvárnil naprosto věrohodně. Nakonec i samotné představení kopírovalo průběh nemoci: nejdříve jde o úsměvné scény související se zapomínáním, které se pomalu, ale jistě mění v  žalostný mentální a posléze i fyzický rozpad jedince. Představení trošku rozmělňuje rychlé střídání scén, ale i to nakonec v zásadě odpovídá vidění světa alzheimerikem, protože právě z jeho pohledu je příběh viděn.
(zadáno: 12.4.2018)
(zadáno: 11.1.2018)
Na mě trošku hysterický, ale každopádně vynikající herecké výkony M. Steinmasslové a J. Nerudové.
(zadáno: 22.10.2017)
(zadáno: 30.5.2017)