Smrt a dívka

--- Pomsta za zvuků Schubertových smyčců --- (více v článku na blogu)

Vše podstatné již bylo napsáno. Výborný titul, který se skvěle hodí do prostoru Ungeltu, perfektně zahrané všemi představiteli.

75% Na dramaturgii Divadla Ungelt si cením toho, že přestože se jedná o soukromou scénu, snaží se kontinuálně uvádět též hry, které nepatří zrovna k mainstreamu. Jednou z nich je i Smrt a dívka, v níž dostali velkou šanci tři herci mladší generace. J. Svoboda dokázal v malém prostoru divadla vytvořit patřičně sklíčenou atmosféru příběhu a jeho režijní vedení trefně vystihlo rozličné pohnutky jednání postav, které herci bez výjimky pochopili a adekvátně tomu je také ztvárnili. Za všech okoností podává vysoce soustředěný výkon zejména L. Štěpánková.

75%. Komorní drama o vině a nevině, právu a neprávu na pomstu i o obyčejných lidech ve víru režimů a politických událostí. Autor asi nechtěně nastražil past pro realizaci. Vypjaté okamžiky střídají niterné, interpretovat je věrohodně a najít rovnováhu je nesmírně těžké. Do dialogů jsou trochu uměleji implementovány vnější převážně dějinné okolnosti, které by zároveň neměly zaniknout a zůstat v pozadí. Režisér J. Svoboda vše zdárně zkoordinoval, správně vedl vhodně vybranou trojici herců. K silnému a stísněnému vyznění přispěl hudební výběr, odkazující zároveň ke zvěrstvům, co se v Chile udály.

Tento text jsem prvně zhlédl v NoDu, zaujal mě, ale tamější inscenace mě nepřesvědčila. Když jsem se chystal do Ungeltu, obával jsem se, jak si se svou rolí poradí Lucie Štěpánková, o to hlouběji se klaním, protože obstála na výbornou a přehrála své kolegy (byť ne o moc). Navíc Jiří Svoboda svou režií dal textu prostor, který mu náleží, takže jeho sdělení jasně vyznělo. Tuto inscenaci můžu vřele doporučit, má vše, co dobré divadlo potřebuje.

Tahle hra mě prostě dostala. Skvělý, silný příběh. Člověk v podstatě už na úplném začátku při prvním vyslovení obvinění ví, o co vlastně jde, valnou část příběhu se dozví ze synopse, a přesto s napětím čeká a sleduje, co a jak bude dál. Intimní prostředí Ungeltu příběhu ještě pomáhá. Výborné herecké výkony. Zaujala i hudba - její výběr v souvislosti s příběhem.

Bezesporu opravdu dobře napsaná hra, jejíž ztvárnění se rozhodně vydařilo. Nelehké téma vyrovnání se s minulostí je zde velmi účelně zobrazeno na konkrétním případu, jež dokáže vzbudit různorodé emoce. Jednotlivé scény jsou dobře vystavěny, není zde slabší místo a pečlivě budovaná atmosféra strachu, nenávisti či lítosti je s postupem času o to více intenzivní. Nelze nevyzdvihnout vynikající výkon L. Štěpánkové, která má na výsledném dojmu největší zásluhu. K tomu ji oba mužští aktéři po celou dobu velmi zdatně sekundují. Celkově silný a působivý kulturní zážitek.