Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Láska a nenávist na vřesovišti
Lukáš Dubský, 22.12.2019

Román Emily Brontëové Na Větrné hůrce je lákavým cílem dramatizace. Před lety režisér Jan Mikulášek u Bezručů vytvořil fascinující adaptaci tohoto díla, mám obavy, že ji v mých očích už jen obtížně nějaká nová dramatizace překoná.

Ovšem i varianta Martina Františáka a Marie Novákové ve Švandově divadle je kvalitní podívanou. Časově nezařaditelná inscenace má trochu punkový ráz, výraznou stylizaci a disponuje i velmi slušnými hereckými výkony. Marek Cpin vytvořil čistě bílý pokoj, jež je divákovi značně vzdálen, podobně jako jsou si navzájem odcizené jednotlivé postavy příběhu. Velký vliv na chování postav má jejich okolí - všudypřítomná vřesoviště se skučícím větrem jsou stejně nehostinná, jako jsou neoblomná srdce hlavních hrdinů. Atmosféru vhodně doplňuje hudba Davida Smečky, citové rozpoložení postav se promítá i do jejich fyzických projevů. Vztahy jsou tak často zdůrazněny až tanečními prvky, jako je třeba neustále zápasení Kateřiny a Heathcliffa. Za pohybovou složku je odpovědný Radim Vizváry.

Františák zkoumá, jak se láska mění v nenávist a že se vlastně jedná jen o dvě strany téže mince. Kateřina Earnshawová a Heathcliff nemohou žít vedle sebe, ale ani bez sebe. Jejich láska je majetnická, chtějí buď všechno, nebo nic. A když nedostanou, to co chtějí, začnou se mstít. Je v tom vášnivost, ale nikoliv patos, postavy často jednají i pragmaticky.

Výborná je především Marie Štípková jako Kateřina Earnshawová. Neustále bojující sama se sebou, láska se v ní pere se sobeckostí. Má touhu ostatní ovládat, zatímco uvnitř ale touží po tom být bezvýhradně milována. Jan Grundman hraje Heathcliffa bez větší vášnivosti, silný je jeho přerod z odstrkovaného a týraného outsidera v chladného tyrana. Ve druhé části už je jeho krutost hnaná setrvačností trochu méně uvěřitelná.

Další zajímavý výkon předvádí ve Švanďáku Denisa Barešová. Kateřinu Lintonovou dokáže na celkem malém prostoru postihnout od zpočátku pubertální dívky vzdorující svému otci až po sebevědomou mladou ženu. Výborná je také Klára Cibulková v roli staré chůvy Nelly, herečka přesně dávkuje chladný odstup a ironii s nesobeckou láskou ke svým svěřencům.

Františák dokáže budovat působivé obrazy, byť ne vždy se zvolená stylizace sešla s textem (soudím, že smrt starého Earnshawa na začátku inscenace neměla mezi diváky vzbuzovat smích). Moderní zpracování ale románu Na Větrné hůrce sluší, dialogy očištěné od zbytečné mnohamluvnosti dávají nahlédnout do světa krutosti a vzájemného ubližování a zkoumají neměnnou podstatu lidské povahy.

 


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.