Blog redakce i-divadla

Svět intrik a bezcitnosti
vydáno: 13.4.2022, Lukáš Dubský

Hamlet v Divadle ABC zaujme už na první pohled seversky chladnou scénou Martina Chocholouška, která připomíná fotografický ateliér. Již ve scénografii se odráží jeden ze způsob čtení inscenace režiséra Michala Dočekala - vyprázdněnost dnešní doby a problémy z toho vyplývající.

Do libozvučného překladu Jiřího Joska zakomponovali tvůrci ještě další texty (například od Heinera Müllera či Vladimíra Holana), které vhodně doplňují odtažitý svět intrik a bezcitnosti. Především první polovina inscenace je skutečně podařená, Dočekal hru odlehčuje groteskně ironickými momenty a nachází celou řadu zajímavých řešení pro notoricky známé scény. Odstup a nezúčastněnost čiší z jednání postav a v takovém prostředí je těžké hledat a nacházet morální imperativy.

Druhá polovina představení se už nese ve více emocionální rovině, vrcholem exprese je pak exaltovaná scéna Oféliina šílenství, která mi ale přišla o trochu delší, než bylo nutné. Co se bohužel příliš nevydařilo je závěr. Je zcela pochopitelné, že vzhledem k předchozí stylizaci, se tvůrci rozhodli vynechat šermířské souboje a teatrální umírání. Jenže řešení, které zvolili, se ukázalo jako nepříliš funkční. Postavy nechali sledovat záznam šermířského souboje Hamleta s Laertem, přičemž repliky herci pronášeli simultánně s děním na videu a ve stejný okamžik i umírali. Když vynechám nepřehlednost (projekce promítaná na zadní scénu není skoro vidět) pro někoho, kdo Hamleta nikdy nečetl ani neviděl, jedná se o řešení emocionálně zcela nezasahující.

Čím ovšem Hamlet v ABC rozhodně zaujme, jsou herecké výkony. Tomáš Havlínek dokazuje, že patří k nejzajímavějším herců Městských divadel pražských. Jeho princ dánský není žádný hloubavý filozof, je to sice vzdělaný mladý muž, který ale pochybuje o svém úsudku a s hrůzou zjišťuje, jak zkažený je svět kolem něj. Jedná cílevědomě, postupně se svému okolí přizpůsobuje, není už žádné neviňátko, dokáže také ubližovat.

Zajímavým protipólem mu je Beáta Kaňoková v roli Ofélie. Herečka dokáže vyklenout oblouk od sympatické a trochu naivní dívky přes zraněnou a podvedenou ženu až k uzlíčku nervů, semlelo ji okolí, jehož nástrahám nedokázala čelit. Petr Konáš v úloze jejího otce Polonia je chladným a vždy na svůj prospěch myslícím kancléřem, technokrat dneška jako vyšitý.

Tomáš Milostný hraje Claudia jako bodrého strýčka, nepůsobí jako člověk posedlý touhou po moci, vyzařuje z něj nezájem a lhostejnost, páchat zlo je prostě součást jeho osobnosti. Podobně negativně vyznívá i Gertruda Ivany Uhlířové, jejíž starost o Hamleta se zdá spíše hraná a maskující všeobecnou znuděnost. Herečka je obsazená trochu proti svému typu, poloha mondénní dámy jí jde dobře, v závěru ovšem nějaký výraznější zlom v charakteristice královny patrný není a její úloha tak vyznívá do ztracena.

Škoda režijně nešťastně řešeného závěru, protože jinak je tenhle Hamlet podařeným kouskem, který umně kombinuje nadčasovost Shakespearovy předlohy s potřebou vyjádřit se k aktuálnímu stavu společnosti.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.