V olomouckém divadle se rozhodli převést na jeviště slavný román Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti, který je většinou uváděn pod názvem Nebezpečné vztahy v dramatizaci Christophera Hamptona. Moravské divadlo nešlo touto prošlapanou cestičkou a nelehkou dramatizaci románu v dopisech pro inscenaci vytvořil režisér David Šiktanc.

Šiktancovi nešlo o kostýmní drama, děj zasadil do současnosti. Jeho představiteli jsou sice stále členové francouzské smetánky, děj se ovšem přesunul do wellness centra, kde se postavy schází a které je prostředím přímo stvořeným pro povrchní konverzaci a milostné románky nudících se hostů. Scéna Nikoly Tempíra je povedená, zadní plán tvoří sauna a koupelna za neprůhledným sklem. Ve druhé části představení se scéna mění, objevují se v ní kinosedačky, na kterých závěrečné rozuzlení sledují všechny postavy hry. Využití kinosedaček už začíná být v poslední době poněkud únavnou režisérskou manýrou, vypovídací hodnota se postupně vytrácí.

Převod románu do dnešní doby rozhodně není na škodu. Nebezpečné známosti byly vždy pokládány za zrcadlo své doby a pokrytectví a faleš ve vztazích nejsou dnes o nic menší než v 18. století, kdy román vznikal. Šiktanc je navíc při aktualizaci celkem důsledný, snad jen zmínky o dopisech občas působí trochu anachronickým dojmem. Aby bylo jasné, že se děj odehrává v dnešní době, konverzují postavy i o některých zcela současných problémech. Na přetřes tak přijdou třeba migranti, což ale nemá v ději valného smyslu, letmá zmínka působí spíš rušivým dojmem.

Herecky nejvýraznější je Petr Kubes v roli Valmonta, kterému vychází poloha cynického svůdce, jemuž ale divák stejně fandí, protože mu herec dodal i dostatek charismatu. Vladimíra Včelná není jako Markýza de Merteuil žádnou femme fatale, spíš než emocionálně stimuluje svého milence Valmonta chladnou racionalitou, se kterou intrikuje pro své potěšení i jako prostředek své pomsty. Typově dobře obsazená je Natálie Tichánková v roli Madame de Tourvel, opak by se dal ovšem říci o roli Cecilie, kterou hraje Daniela Krahulcová. Vinu na tom má už dramatizace, která dělá z mladé Cecilie popovou hvězdou a pro diváka je pak těžké uvěřit, že se jedná o nevinnou dívku, kterou si Valmont vychovává k obrazu svému.

David Šiktanc vtiskl olomoucké inscenaci slušný temporytmus, stále se něco děje, intriky se splétají dohromady a míří k neodvratnému tragickému finále. S lidskými city si zkrátka nelze jen tak hrát, každá akce má svou reakci. Současná verze Nebezpečných známostí přináší svěží převyprávění známého příběhu, které by se ale nemělo příčit ani konzervativním divákům.