Recenze

Napětí, dojetí, famózní výprava… To je brněnský Jekyll a Hyde
psáno z představení: 30.11.2013, autor recenze: Lukáš Dubský, foto z inscenace: Tino Kratochvíl
foto: Tino Kratochvílfoto: Tino Kratochvílfoto: Tino Kratochvílfoto: Tino Kratochvíl
Jekyll a Hyde je další z celosvětově populárních muzikálových produkcí, která se dostala na prkna Hudební scény Městského divadla Brno. Kromě tradičně slušného řemesla se mohou tentokrát diváci těšit na úchvatnou scénu Christophera Weyerse a zaznamenáníhodné výkony obou alternujících představitelů titulní dvojrole.

Jekyll a Hyde je příběhem o takřka archetypálním souboji mezi dobrem a zlem, kterému nechybí punc velkého romantického příběhu. Na jeho pozadí se odehrává souboj o duši talentovaného a ambiciózního vědce doktora Henryho Jekylla. Ten zkoumá, jak v člověku definitivně oddělit to dobré od zlého, ale pokus na vlastní osobě se mu vymkne z rukou. Na scénu tak přichází jeho temné alter ego Edward Hyde. A ulicemi Londýna se začne šířit strach...

Novelu Roberta Louise Stevensona z roku 1886 si už na paškál vzali divadelní i filmoví tvůrci různého ražení, a tak story o Jekyllu a Hydeovi takřka zlidověla. Zřetelný dramatický potenciál příběhu zaujal i americké muzikálové tvůrce a dílo Franka Wildhorna se z Houstonu propracovalo až na Broadway, kde mělo premiéru v roce 1997. Od té doby se muzikál Jekyll a Hyde dostal snad do všech koutů světa, v České republice byl poprvé uveden v roce 2006 v Praze. Příběh plný silných emocí nalákal i první českou muzikálovou scénu a v režii Petra Gazdíka vznikla v Brně inscenace, která má světové parametry, především co se výpravy týče.

Inscenovat Jekylla a Hydea přitom má svá úskalí. Předně tento muzikál není komponován jako sled singlů, které by zaujaly na první poslech. Neočekávejte tedy, že budete odcházet z divadla a v hlavě vám bude neodbytně znít některá z písní. Muzikálu chybí i jasný ústřední hudební motiv, o to více jde ovšem hudba po smyslu dějové linky. V lehké nadsázce lze říci, že by člověk mohl zavřít oči a přesto by dokázal na základě hudby interpretovat, co se na jevišti děje. Brněnský orchestr navíc pod vedením Caspara Richtera hraje téměř bezchybně s výborným citem pro timing, tóny se divákovy zarývají pod kůži, aniž by přehlušovaly pěvecké party.

Titulní role je opravdovou hereckou i pěveckou výzvou, se kterou se Petr Gazdík a Dušan Vitázek vyrovnali na výbornou. Vitázka jsem sice Jekylla zpívat neslyšel, ale Cena Thálie, myslím, mluví za mnohé. Petr Gazdík dokáže svým mohutným hlasovým projevem obsáhnout všechny odstíny Wildhornovy hudby, především z árie To je ta chvíle musí divákům naskakovat husí kůže. Neméně se mu daří i herecky, což se naplno projeví v další úchvatné scéně, kterou je konfrontace Jekylla s Hydeem. Na odlišení této dvojjediné postavy nepotřebují Brněnští nějaké kostýmy či masky. Úplně stačí, aby Gazdík pohodil hlavou, vlasy mu spadly do čela a z dobrotivého doktora Jekylla je v okamžiku zloduch Hyde. Pomáhá také podsvícení, ve všech scénách, kdy je Hydeem, ozařuje Gazdíka krvavě rudý reflektor. Herecky velmi dobře zvládnutá je i postava Jekyllovy snoubenky Emmy, kterou ztvárnila Radka Coufalová. Pěvecky je ovšem Coufalová ve vyšších polohách nejistá a se svým partem místy trochu bojuje. Naopak suverénně odzpívána je postava prostitutky Lucy v podání Viktórie Matušovové. Tato mladá herečka má krásný a sytý hlas, a pokud se dokáže zbavit poněkud přepjaté gestiky, může z ní být jedna z hlavních hvězd brněnských muzikálů. Herci v menších rolích jsou tentokrát spíše upozaděni, výborně ale vycházejí sborové pěvecké výstupy londýnské spodiny. Omylem v obsazení je tak snad jen Jana Gazdíková jako nesnesitelná lady Beaconsfield, které nevychází zpívané ani činoherní pasáže.

Samostatnou pozornost si zaslouží scéna Christophera Weyerse, která je ohromně členitá, ale přitom její přestavby jsou krátké, nerušící temporytmus představení. Za zmínku stojí také práce se zadními projekcemi, které sugerují ponurou atmosféru viktoriánského Londýna, ale dokáží rovněž vtipně dokreslit oslavu Jekyllova zasnoubení ohňostrojem za okny paláce sira Denverse. Hororový začátek druhé poloviny inscenace pak podporují novinové výstřižky promítané na předscénu. Snad jen laserová show, která je v jedné ze scén využita, vypadá spíše jako z nějaké diskotéky než z mlhavého Londýna.

Místy se daří ponurý příběh odlehčit i drobným vtipem. Současnost pak na scénu vtrhává i bez vnějškové aktualizace, a to před scénou první Hydeovy vraždy. První obětí je biskup, který zemře krátce poté, co pasákovi Spiderovi přivede zpět malého chlapce z ulice. Zřetelné a vcelku funkční rýpnutí do skandálů katolické církve ohledně zneužívání dětí. Jekyll a Hyde je zkrátka muzikálová podívaná, které takřka nic nechybí – je tu napětí, dojemné scény, zábavný příběh i dechberoucí pěvecké výkony. Zařazuje se tak mezi nejlepší kousky brněnského divadla po bok Bídníků či Mary Poppins.


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.