Recenze

Po velmi úspěšné Papežce se do Městského divadla Brno vrátil německý muzikálový tvůrce Dennis Martin. Ve světové premiéře byl v Brně uveden dobrodružný muzikál Ostrov pokladů na motivy románu Roberta Louise Stevensona. Ještě letos v létě se muzikál objeví rovněž v německé Fuldě, jeho cesta je tedy opačná než u Papežky, která putovala z Fuldy do Brna. Známý příběh, pěkné melodie a atraktivní prostředí budou jistě lákadlem pro diváky, Ostrov pokladů navíc přesně zapadá do linie muzikálů pro celou rodinu.

Robert Louis Stevenson je pro muzikálové tvůrce zřejmě atraktivní, v Brně se s úspěchem hraje Jekyll a Hyde, který je rovněž inspirován Stevensonovým dílem. Dobrodružný román Ostrov pokladů je zajímavý i způsobem svého vzniku – skotského spisovatele totiž inspirovala mapka, kterou pro ukrácení dlouhé chvíle kreslil se svým dvanáctiletým nevlastním synem. Momenty ze spisovatelova života jsou nesmírně důležité, jelikož se tvůrci nového muzikálu rozhodli, že známý pirátský příběh zkombinují s osudy Roberta Louise Stevensona.

Ze spisovatelovy životní reality i jeho románu si autoři libreta půjčují, co se jim hodí. Daří se jim přehledně splétat dějové linky a pečlivě strukturovat oba vyprávěné příběhy, které se prolínají a doplňují. Atmosféru v brněnském divadle budovat umí, a tak je výlet na opuštěný ostrov uprostřed Karibiku zážitkem. Spisovatelův příběh je na první pohled banálním milostným dobrodružstvím, v druhém plánu ale vystupuje na povrch Stevensonův boj o svobodu. Tu si nenechá ve svém krátkém životě vzít ani výčitkami pedantského otce, ani představami tehdejší společnosti, o tom, jak správně žít.

Ostrov pokladů není tak nabitý emocemi, jako byla Papežka. Prim hraje dobrodružná linka, ta milostná je přece jen zatlačena trochu do pozadí. Ve shodě se Stevensonovým románem zde ženské hrdinky hrají spíše druhé housle. Možná jen trochu škoda, že se na některých místech nepodařilo režiséru Stanislavu Slovákovi dostat do inscenace víc humoru (jako se to třeba daří ve scénách s věčně opilým Billym Bonesem v podání Dušana Vitázka).

Dennis Martin složil pro Ostrov pokladů řadu chytlavých poprockových melodií, které navíc vhodně doplňují a posouvají děj. Martin dokáže být stylově rozkročený od jímavé milostné árie až po pirátskou odrhovačku.

Scéna Jaroslava Milfajta není nijak složitě konstruovaná ani přeplácaná. Zvlášť u scén z reality je většinou využívána jen část rozlehlého jeviště, což jim dodává větší intimitu v kontrastu s rozmáchlejšími pirátskými scénami. Často si tvůrci také pomáhají hodně povedenými projekcemi Petra Hlouška, atmosféru výborně dotváří hlavně ty s Hispaniolou plující na vlnách oceánu.

Celou inscenaci táhne Aleš Slanina v trojroli Stevensona, doktora Liveseye a piráta Bena Gunna. Vytvořit na scéně tři odlišné charaktery je výzva, se kterou se Slanina zdatně vypořádal a ještě k tomu výborně zpíval. Povedená je hlavně jeho proměna z tápajícího souchotináře Stevensona v šíleného piráta Bena, doktor Livesey je místy až moc nenápadný, což je ale dáno spíš tím, že je pro tvůrce celkem okrajovou postavou.

Roli malého Jima Hawkinse velmi dobře zahrál i zazpíval Tomáš Dalecký, který opět dokázal, že kontinuální práce s dětskými herci v Městském divadle Brno nese své ovoce. Z ostatních postav na sebe nejvíce upozornili Jakub Zedníček jako zrádný John Silver a Robert Jícha v komické roli zženštilého barona Trelawneyho. Jak bylo napsáno výše, ženské hrdinky jsou v tomto muzikálu spíše na druhé koleji. Přesto si pro sebe dokázaly Hana Holišová (Fanny Osbourneová a Hawkinsova matka) a Jana Musilová (Margaret Stevensonová) „ukrást“ povedený duet Maják mojí lásky.

Ostrov pokladů je inscenace vhodná pro široké spektrum diváků. Dětské publikum osloví dobrodružné eskapády mladého Jima a atraktivní prostředí pirátské lodi. Dospělí zase mohou ocenit příběh slavného spisovatele a jeho hledání životního štěstí.