Recenze

Jazzový muzikál Cabaret autorského tria John Kander, Fred Ebb a Joe Masteroff už několik desetiletí boří na scénách po celém světě klišé, že je muzikál jen oddechový žánr. Cabaret totiž na pozadí jednoho milostného příběhu ukazuje nenápadný nástup zla, jehož rozpoznání může být v prvních okamžicích velmi komplikované.

Pražské Divadlo Bez zábradlí se uvedením Cabaretu v režii Adama Skaly odchýlilo od své obvyklé dramaturgie sestávající hlavně z komediálních kusů. Ve skromných podmínkách se jim ale podařilo vytvořit kvalitní muzikálovou podívanou, kterou by jim některá na hudební žánr zaměřená divadla mohla závidět.

Novému pražskému nastudování Cabaretu chybí obvyklá muzikálová opulentnost. Scéna Daniela Dvořáka je maximálně strohá, tvoří ji konstrukce potažená bílým papírem, na kterém se postupně objevují nasprejované různé nápisy či symboly. Téměř úplně také chybí mobiliář, většina scén je tak pojata vyloženě antiiluzivně. Divadlo si naštěstí neulehčilo práci použitím hudební nahrávky, a tak je součástí scény také jazzová kapela pod vedením Jakuba Šafra.

Koncepce režiséra Skaly akcentuje téma plíživého zla, které se může vkrást do našich životů v jakékoliv době. Inscenace nevypráví ani tak o tom, jak se dekadentního Berlína konce 20. let minulého století zmocňuje nacistická ideologie, ale spíše o obecných principech, které nástup nedemokratických režimů provází. To má za následek, že je milostný příběh spisovatele Cliffa Bradshawa a tanečnice Sally Bowles odsunut na druhou kolej. V první polovině je to trochu na překážku, jelikož je hodně věnována právě budování tohoto vztahu. Mnohem víc tak diváka zasáhne druhá polovina a její mrazivě naléhavé vyznění.

Cabaret je muzikál, který vyžaduje nejen kvalitní zpěv, ale i činoherní průpravu. Jan Fanta hraje Cliffa jako nezkušeného mladíka, který se ani moc nesnaží předstírat, že přijel z Ameriky do Německa pracovat. Chce si hlavně užívat, je zpočátku politicky zcela naivní, využívá pohostinnosti člena NSDAP i židovského obchodníka. Rozálie Havelková je v roli Sally Bowles spíš mladou tápající dívkou než zkušenou kabaretní tanečnicí. Jazzové melodie Havelkové sedí, výborně jí vychází především ikonická píseň Cabaret.

V souladu s režijním výkladem je ale výrazněji pojat jiný milostný příběh – Hana Seidlová dokázala citlivým podáním ze stárnoucí slečny Schneiderové udělat nejtragičtější postavu inscenace. Dušan Sitek zvládl jako obchodník Schultz skloubit nenápadný humor s jímavostí, která nutně doprovází jeho postavu židovského původu, v pěveckých partech ovšem tak přesvědčivý nebyl.

Vděčnou roli Kabaretiéra využívá Karel Heřmánek ml., jako průvodce dějem reprezentuje princip „ubavit se k smrti“. V jeho postavě se materializuje ono těžkou uchopitelné Zlo, které nás nejprve naláká svůdně znějícími slovy, aby nakonec odhalilo svou podstatu, když už je příliš pozdě. Postavu nacisty Ernsta Ludwiga pojal Josef Carda velmi nenápadně, je to takový úředníček, člověk, z jehož strany nikdo necítí žádné ohrožení. Je jen části dobře promazaného soukolí nacistické mašinérie, která se v Berlíně na začátku 30. let pomalu dere k moci.

Návštěva Cabaretu v Divadle Bez zábradlí se vyplatí, ať už kvůli stále skvělým jazzovým melodiím, nebo neustále aktuálnímu varování před plíživým nástupem zvrácených režimů.