Připadá mi, že apokalyptická tematika začíná být na našich jevištích docela v kurzu. V Divadle v Dlouhé si na toto téma našli pozapomenutou hru francouzsky píšícího dramatika Juliena Greena Zítřek se nekoná, která je u nás uvedena v české premiéře.

Jedná se o sevřené drama odehrávající se v předvečer jedné z největších přírodních katastrof v Evropě - zemětřesení v sicilské Messině v roce 1908. Green nahlíží do salónu jedné měšťanské rodiny, která se schází na vánoční svátky a zabíjí společný čas žvaněním na nepříliš důležitá témata, jen aby se nemuseli dotknout těch skutečně palčivých otázek. V některých aspektech mi to trochu připomnělo Čechovův Višňový sad (i když je možné, že to bylo tím, že jsem ho jen o týden dřív viděl pod Palmovkou). Také je tu přítomný zmar nad ztraceným mládím, lepším životem, chybějící vize budoucnosti a neschopnost reflektovat realitu.

Samotná hra mi nepřijde úplně přesvědčivá, ovšem režisérka Burešová z ní dokázala udělat velmi solidní inscenaci, daří se jí předat divákům tísnivost situace. Začátek je těžkopádný, prvních 20 minut představení působí dost upovídaným dojmem. Postupně se ale daří budovat lehce horrorovou atmosféru, na všechny postavy dopadá tíživost situace, vyjevují se jejich charaktery a drobná tajemství. Mysteriózní nádech dobře podtrhuje výtvarné řešení scény - tvůrci stylizovali inscenaci do podoby němých expresionistických filmů z počátku 20. století.

Tradičně precizní je Burešové práce s herci, kteří budují jednotlivé členy rozvětvené sicilské rodiny s drobnými karikaturními prvky (hlavně v gestice), ale zároveň s viditelným psychologickým ponorem do duše postav. Výborný je především Jan Sklenář v roli trochu záhadného doktora Marca, který svou návštěvou převrátí strnulý život v domě signory Lucchesi vzhůru nohama. Sklenář střídá sebestřednost s cituplností a šarmem, do hereckého souboru Divadla v Dlouhé perfektně zapadl. Zdatnou spoluhráčkou je mu Eva Hacurová jako psychicky se hroutící Lina. Velice zajímaví jsou ale i ostatní - přesnou studii omezeného maloměšťáka předvádí Jan Vondráček v úloze Ottavia, vybičované emoce se na scénu dostávají díky zamilované Celestině v podání Štěpánky Fingerhutové a zdání morálky a normálnosti se zoufale snaží v domě udržet signora Lucchesi, kterou hraje Magdalena Zimová. Nezkaženost v tomto podivném světě zastupuje hluchoněmý Stefano (Samuel Toman), který instinktivně vycítí blízící se zkázu a podobně jako zvířata se snaží opustit dům odsouzený k zániku.

V nové inscenaci se mrazivé momenty střídají s úsměvnými, ale občas i trochu únavnými. Přesto je to zajímavý kus, který pro česká jeviště objevil tandem Hana Burešová - Štěpán Otčenášek.