Paní Bovaryová

65%. Tvůrci zvolili zvláštní výklad, ve kterém udělali z Emy Bovaryové psychicky labilní nymfomanku. Ve druhé části se ovšem ukazuje smysl takového počínání - právě lidé na hranici svéprávnosti jsou dnes velmi jednoduše nalákáni do dluhové pasti, která končí exekutorem a zničenými životy. Tato dějová linka je v Langově inscenaci výrazně akcentována, hlavně první polovině představení by ale slušelo krácení. Herecké výkony jsou poněkud nevyrovnané, zvolenou stylizaci dobře naplňuje L. Štěpánková, potěší ale hlavně R. Valenta jako lékárník Homais a J. Teplý coby lichvář Lheureux. Více viz blog (více v článku na blogu)

55 %. Paní Bovaryová je pro mě především její rozháraná duše se záblesky otazníků zrcadla nastaveného těm, jimž je kazajka všedního života a fádních stereotypů příliš těsná a řítí se tak v rámci podlehání iluzím permanentního štěstí a věčné, vášnivě spalující lásky střemhlav do záhuby. Libeňská inscenace nedovolí tématu rezonovat s adekvátní silou, naráží zejména na místy až urputnou režijní snahu téměř vše polopaticky doslovit, což se týká především repetitivní smyčky stran Emina zadlužení. Herecky mě nejvice zaujala Lucie Štěpánková, která nelehkou cestou hlavní hrdinky prošla bez zaváhání.

Dramatizace ve své době skandálního románu příznačně klade důraz na to, co jeho obsah pojí s dneškem, ať je to velké téma finanční negramotnosti nebo naivní touha po životě ve víru vzrušení. Stačí, aby kolem prošel Don Juan, a nymfomanské sklony (zde tuctové…a labilní) Emy rozčísnou nudný poklid. Explicitních důvodů, které vedou k zvrácenosti, je celkem dost. Než se dobereme tragického konce, diváka poněkud umoří rozvleklá popisnost. Proč inscenaci přesto navštívit: vedle „finančního“, krutě aktuálního, tématu nabízí tři poutavé herecké výkony: Lucie Štěpánkové, Jana Teplého a Radka Valenty.

Extrémně nepovedená inscenace, ve které je špatně snad úplně všechno - neškrtající dramatugie, lhostejná režie, nesourodá hudba, nefunkční scéna a ochotnické výkony všech herců.Délka hry je k nesnesení, koncepčně je to zbytečně ilustrativní, těžkopádně klasické, bez lehkosti a nápadu.Režie se vysloveně vyžívá v nekonečných nadbytečných scénách souloží (zvláště ta za zvuku tónů Ave Maria byla vrcholně nevkusná).Paní Bovaryová přitom není povrchní bulvár, jak jej Lang na Palmovce zobrazuje. L. Štěpánková je úplně mimo, příšerný je O.Veselý jako Rudolf - tak chabý výkon jsem snad ještě něviděla.

Možná je to moje chyba, ale "má Ema Bovaryová" měla v knize takový šarm, který na jevišti absolutně scházel. V situacích, kdy hlavní hrdinka emočně (a následně fyzicky) propadla silnějším mužům, byla Lucie Štěpánková sice uvěřitelně naivní, ale naučná linka pro diváka, kterak se nedostat do dluhové pasti, rozdělila inscenaci na dvě zcela rozdílné hry. A protože každá potřebovala svůj prostor, byla z toho opravdu přehnaná stopáž, kde se energie z představení časem vytratila. To je rozhodně škoda, protože jinak se z románu podařilo vytáhnout to zajímavé. Možná si však inscenace ještě "sedne"...