Nepřítel lidu

85%. Režisér J.Holec už několikrát dokázal, že politické divadlo umí a Nepřítel lidu je toho dalším příkladem. Adaptace Ibsenova textu je citlivá a současná témata jako třeba ekologie jsou do ní integrována celkem přirozeně. Herecky působivý je především souboj bratrů Stockmannových, kteří jsou pojati příjemně nejednoznačným způsobem. L.Melník hraje Tomáše jako zaníceného vědce, jenž ale dokáže v zaslepenosti svou pravdou vyslovovat i dost nebezpečné myšlenky. M.Chalány je jako starosta populistickým politikem dnešního střihu, nechybí mu ale přesvědčivost. Surreálná japonská intermezza jsem nepochopil, ale rušivým dojmem na mě nepůsobila.

75% - Silně politicky a ekologicky apelativní inscenace J.Holce sází na výrazné herecké výkony, počínaje, ale rozhodně nekonče, těmi L.Melníka a M.Chalányho v hlavních rolích tolik odlišných bratrů Stockmannových, vynikající herectví a řadu silných momentů přinášejí i všichni ostatní - výrazně zaujali např. V.Hofmann a M.Tomková. Inscenace nabízí i několik až symbolistních scén, jejichž smysl mi vždy nebyl jasný, ale zejména úvodní zapůsobila velmi, a to v kontextu celé inscenace. Jen mě v hodnocení trochu sráží vnímání toho nekonečného lítého boje mezi naivní pravdou a (nejen) politickou vypočítavostí jako až příliš jednoznačně černobílého.

Ústředním tématem tohoto radikálního inscenačního výkladu Ibsenova Nepřítele lidu je účelové ohýbání skutečné pravdy tlakem mocenských a osobních, ryze sobeckých preferencí. Ve smyslu obžaloby bezskrupulózních politických a mediálních praktik jde o kriticky nekompromisní, nelichotivý, mrazivě aktuální apel. Ano, motáme se neustále v nekonečném kruhu prospěchářství, intrikaření, elitářství, pokrytectví, amorálnosti a velkohubého zaštiťování se principy demokracie a blahem všeho lidu. Celosouborová herecká partneřina v každém okamžiku je zárukou plnokrevného diváckého zážitku.

"Ale mně jde taky o pravdu."
"Stejně jako mně."
"Opravdu?"