Feminista

Ústřední téma této hry může být poněkud diskutabilní. Pro mě je především o tom, kde končí feminismus a začíná fanatismus. A také o tom, jak snadná je někdy manipulace s obětí i poškozenými, a že problém může vzniknout třeba i tam, kde jsou studenti osobnostně na vyšší úrovni než pedagogický sbor.
Myslím si, že hra i inscenace mají rezervy ve zpracování, ale nepochybně je to silné téma, které máme živě v paměti i díky nedávné iniciativě Nemusíš to vydržet na pražské DAMU.
Herecky se mi nejvíce líbila v menší roli E.Zbranková, která držela upjatě po celou dobu fazónu své postavy. J.Svojanovský mohl ze své postavy vykřesat více...

Velice aktuálně uvedená inscenace.Autor se zjevně ve vysokoškolském prostředí vyzná,prohnilost a zahnilost českých vysokých škol je zobrazena věrně.Problém je ale text-dramaturg na něm měl strašně moc pracovat;některá témata nejsou věrohodná,ne vše je logicky propojené,vše je rozvleklé a upovídané.Na nepříliš silném vyznění má velký podíl nenápaditá režie.Další problém představuje scéna.Vedle znamenité polopropustné zadní stěny je zbytek scény vyřešen levně a prázdně. Chybí oddělení jednotlivých prostředí (a já bych navíc ukázal procovskost kanceláří děkanů).A ještě k obsazení:všichni pánové byli (nebo vypadali) mladší,než by odpovídalo ději.

Inscenace Aminaty Keita je atraktivní a vstřícná svým vtipem, chytrými symboly (dopis spadlý z nebe či záplava stížností, která znesnadňuje pohyb, ergo ovlivňuje všechny postavy na každém kroku) a skvělými hereckými výkony.
Hraje se o manipulaci, o pokrytectví, o sobectví. A je to výborný text, z něhož vznikla výborná inscenace, která se hodně ptá, ale jednoznačné odpovědi (naštěstí) nenabízí. (více v článku na blogu)

Myslela jsem, že budu nadšená nebo naštvaná, ale odešla jsem nejvíc znuděná. Problém je už samotný text (jeho banalita), ale tedy režie mu moc nepřidala. Každý, kdo se o problém zneužívání moci zajímá, vidí, že se na jevišti někdo snažil mít hlavně názor, ale moc si toho nezjistil, nezažil. Nejasný je žánr inscenace, herecké výkony ok - někomu to jde lépe, někdo je ve své postavě ztracený, čemuž se nelze divit. Obecně by zde mohla platit poučka - nedělej na divadle témata, kterým skutečně nevěříš, ale chceš vypadat trendy. Od Národního divadla v Brně bych čekala víc, o moc víc.

Inscenace zdařile podává obraz současné diskuze o zneužívání lidí, moci. Během hry jsou vedle sebe stavěny různé názory a děj hry člověka ponouká k zamýšlení se i nad takovými myšlenkami, které v běžném životě odmítá. Scéna je originální a herci podávají skvělý výkon. Jinak dramatický text je kořeněný špetkami humoru i v situacích, kdy není zdánlivě nic k smíchu.

Ústřední téma této hry může být poněkud diskutabilní. Pro mě je především o tom, kde končí feminismus a začíná fanatismus. A také o tom, jak snadná je někdy manipulace s obětí i poškozenými, a že problém může vzniknout třeba i tam, kde jsou studenti osobnostně na vyšší úrovni než pedagogický sbor.
Myslím si, že hra i inscenace mají rezervy ve zpracování, ale nepochybně je to silné téma, které máme živě v paměti i díky nedávné iniciativě Nemusíš to vydržet na pražské DAMU.
Herecky se mi nejvíce líbila v menší roli E.Zbranková, která držela upjatě po celou dobu fazónu své postavy. J.Svojanovský mohl ze své postavy vykřesat více...

Velice aktuálně uvedená inscenace.Autor se zjevně ve vysokoškolském prostředí vyzná,prohnilost a zahnilost českých vysokých škol je zobrazena věrně.Problém je ale text-dramaturg na něm měl strašně moc pracovat;některá témata nejsou věrohodná,ne vše je logicky propojené,vše je rozvleklé a upovídané.Na nepříliš silném vyznění má velký podíl nenápaditá režie.Další problém představuje scéna.Vedle znamenité polopropustné zadní stěny je zbytek scény vyřešen levně a prázdně. Chybí oddělení jednotlivých prostředí (a já bych navíc ukázal procovskost kanceláří děkanů).A ještě k obsazení:všichni pánové byli (nebo vypadali) mladší,než by odpovídalo ději.

Inscenace Aminaty Keita je atraktivní a vstřícná svým vtipem, chytrými symboly (dopis spadlý z nebe či záplava stížností, která znesnadňuje pohyb, ergo ovlivňuje všechny postavy na každém kroku) a skvělými hereckými výkony.
Hraje se o manipulaci, o pokrytectví, o sobectví. A je to výborný text, z něhož vznikla výborná inscenace, která se hodně ptá, ale jednoznačné odpovědi (naštěstí) nenabízí. (více v článku na blogu)

Inscenace zdařile podává obraz současné diskuze o zneužívání lidí, moci. Během hry jsou vedle sebe stavěny různé názory a děj hry člověka ponouká k zamýšlení se i nad takovými myšlenkami, které v běžném životě odmítá. Scéna je originální a herci podávají skvělý výkon. Jinak dramatický text je kořeněný špetkami humoru i v situacích, kdy není zdánlivě nic k smíchu.

Myslela jsem, že budu nadšená nebo naštvaná, ale odešla jsem nejvíc znuděná. Problém je už samotný text (jeho banalita), ale tedy režie mu moc nepřidala. Každý, kdo se o problém zneužívání moci zajímá, vidí, že se na jevišti někdo snažil mít hlavně názor, ale moc si toho nezjistil, nezažil. Nejasný je žánr inscenace, herecké výkony ok - někomu to jde lépe, někdo je ve své postavě ztracený, čemuž se nelze divit. Obecně by zde mohla platit poučka - nedělej na divadle témata, kterým skutečně nevěříš, ale chceš vypadat trendy. Od Národního divadla v Brně bych čekala víc, o moc víc.

Ústřední téma této hry může být poněkud diskutabilní. Pro mě je především o tom, kde končí feminismus a začíná fanatismus. A také o tom, jak snadná je někdy manipulace s obětí i poškozenými, a že problém může vzniknout třeba i tam, kde jsou studenti osobnostně na vyšší úrovni než pedagogický sbor.
Myslím si, že hra i inscenace mají rezervy ve zpracování, ale nepochybně je to silné téma, které máme živě v paměti i díky nedávné iniciativě Nemusíš to vydržet na pražské DAMU.
Herecky se mi nejvíce líbila v menší roli E.Zbranková, která držela upjatě po celou dobu fazónu své postavy. J.Svojanovský mohl ze své postavy vykřesat více...

Velice aktuálně uvedená inscenace.Autor se zjevně ve vysokoškolském prostředí vyzná,prohnilost a zahnilost českých vysokých škol je zobrazena věrně.Problém je ale text-dramaturg na něm měl strašně moc pracovat;některá témata nejsou věrohodná,ne vše je logicky propojené,vše je rozvleklé a upovídané.Na nepříliš silném vyznění má velký podíl nenápaditá režie.Další problém představuje scéna.Vedle znamenité polopropustné zadní stěny je zbytek scény vyřešen levně a prázdně. Chybí oddělení jednotlivých prostředí (a já bych navíc ukázal procovskost kanceláří děkanů).A ještě k obsazení:všichni pánové byli (nebo vypadali) mladší,než by odpovídalo ději.

Inscenace Aminaty Keita je atraktivní a vstřícná svým vtipem, chytrými symboly (dopis spadlý z nebe či záplava stížností, která znesnadňuje pohyb, ergo ovlivňuje všechny postavy na každém kroku) a skvělými hereckými výkony.
Hraje se o manipulaci, o pokrytectví, o sobectví. A je to výborný text, z něhož vznikla výborná inscenace, která se hodně ptá, ale jednoznačné odpovědi (naštěstí) nenabízí. (více v článku na blogu)

Myslela jsem, že budu nadšená nebo naštvaná, ale odešla jsem nejvíc znuděná. Problém je už samotný text (jeho banalita), ale tedy režie mu moc nepřidala. Každý, kdo se o problém zneužívání moci zajímá, vidí, že se na jevišti někdo snažil mít hlavně názor, ale moc si toho nezjistil, nezažil. Nejasný je žánr inscenace, herecké výkony ok - někomu to jde lépe, někdo je ve své postavě ztracený, čemuž se nelze divit. Obecně by zde mohla platit poučka - nedělej na divadle témata, kterým skutečně nevěříš, ale chceš vypadat trendy. Od Národního divadla v Brně bych čekala víc, o moc víc.

Inscenace zdařile podává obraz současné diskuze o zneužívání lidí, moci. Během hry jsou vedle sebe stavěny různé názory a děj hry člověka ponouká k zamýšlení se i nad takovými myšlenkami, které v běžném životě odmítá. Scéna je originální a herci podávají skvělý výkon. Jinak dramatický text je kořeněný špetkami humoru i v situacích, kdy není zdánlivě nic k smíchu.