Pyby

Havlovské absurdní drama v pochoutkovém balení, aneb když je stroj lidštější než člověk. Skvělý Tomáš David (klobouček dolů za naučení se toho pseudofilozofického díla, které musel diktovat sekretářce), nezapomenutelná je také doktorka Balcárková v podání Terezy Groszmannové (její obrovský komediální talent se zkrátka nezapře), kterou dosud v životě těšil jen výpočetní stroj Puzuk. Pokud s tímto typem dramatu nemáte moc zkušeností, nelekejte se střídání času a prostoru, po přestávce do sebe všechno začíná zapadat a pěkně to graduje. Díky činohře NdB za další výborný večer!

Jedno z velkých pozitivních překvapení! Nezavrhujte předem tuto hru, protože si myslíte, že to bude nějaká aktivistická agitka, je tomu právě naopak. Ožehavé téma staví do střízlivějšího světla a spíš ukazuje, jak je snadné rozpoutat "hon na čarodějnice" a jak se může nakonec obrátit i proti těm, kteří ho vyvolali. Velmi přesvědčivé herecké výkony, obzvláště slizký Ivan Dejmal zaslouží pochvalu dvojnásob. Divadlo tohoto druhu má potenciál přitáhnout diváky všech kategorií (ale ne ve smyslu zalíbit se všem), a to je dobře, od toho má být NDB.

Prostě rudišovská náladovka, která možná nemusí nutně sednout úplně každému, ale současně pochybuji, že by někdo mohl odcházet úplně zklamaný. Já jsem si to užil - hudba, zpěv (velmi zdařilý a v různém podání), magická atmosféra, dialogy, iluzorní vzpomínky na zlaté devadesátky. Svratka s sebou přinese ke břehu, u kterého stojí letní bar, leccos, chvílemi má dravější a hravější proud, chvílemi takovou tu pomalou, kalnou vodu s trochou bahýnka a smrádku, ale tak to bývá i v životě...

Jedním slovem - silné... Zvlášť v dnešní době, kdy pořád roste obliba non-fiction, ať už v literatuře nebo na divadle, na tuto hru můžete vzít s sebou i ty, kteří mají jinak divadlo za příliš iluzivní a odtržené od reality a brání se mu většinou zuby nehty. Navíc dobrý scénář dělá divy, takže pozvedává všechno ostatní ještě o stupínek výš. A rozhodně to není jen o Rusku, těch případů, kdy se původně zamýšlená neškodná loutka vymkla svým loutkovodičům (třeba až tak, že jim zakroutila krkem) se najde víc, i když to nemusí být vždycky tak fatální. A i ten, kdo touží poodhalit "ruskou duši" si přijde na své, byť k tomuto jsou i lepší texty a hry.

Takovéto hry NDB sluší. Možná tam nejsou zcela převratné myšlenky, ale téma je to hodně aktuální a líbí se mi, že není sdělováno polopatisticky, didakticky, ale se s humorem, možná až trochu černým. Chválím herecké výkony, scénografii i režii, protože osobně jsem se pobavil, ale i zapřemýšlel, a hlavně jsem v ní nepociťoval hluchá místa. Příjemně strávený večer, po kterém můžete o tématu diskutovat a do diskuse se může zapojit intelektuál i manuální pracovník z továrny, senior i teenager. Hra pro všechny v dobrém slova smyslu a ohlas diváků to potvrzoval.

Bláznivá komedie z divadelního prostředí - zní to lákavě a kusy čistě pro pobavení patří do každého divadla. Kdo by se občas rád nezasmál a neuvolnil bránici? Jenže... Dokonale přesné načasování herců, dynamická akce nedávající oddechnout, to vše tam je, ale nejdříve musíte přežít trošku těžkopádnější rozjezd a ke konci už vám to spíš celé poleze na nervy, zvlášť když dojde i na banánovou slupku... Dáte-li si představením skleničku nebo dvě (v mém případě by bylo zapotřebí víc), tak se můžete skvostně pobavit, ale v Mahence už jsem zažil představení, která pobavila i bez toho (a některá z nich stále jsou stále v repertoáru).

Moje třetí zkušenost M. von Mayenburgem bohužel nedopadla o moci lépe než předchozí. Režijnímu zpracování, natož hereckým výkonům, nemůžu nic vytknout, ansámbl naopak chválím, ale problém mám asi s textem. Všechno podstatné se mi v něm zdá být tak trochu jasné předem, taková ušlechtilá nuda... Osmdesát let po válce opět dostává prostor německé sebetrýznění za vinu předků (dnes už však z 99 % mrtvých), byť to není jen o něm, k tomu špetka kritiky antisemitismu a opačně, nepřekvapivé zjištění, že za peníze jsou lidé schopni všeho a že ne všechno je tak, ja se na první pohled jeví. Činohra NdB může momentálně nabídnou dost lepších kusů.

Jiráskova Lucerna je klasika a tak jsem také očekával, že nepůjde o žádný velký experiment, ale "poctivé" divadlo, které bude pro celou rodinu. Toho se mi také naštěstí dostalo, takže za mne spokojenost. (zhlédnuto 18.12.2019)

Mars nebyl žádný úlet do nadpozemských výšin, ale krutý a tvrdý dopad na zem. Bylo to zřejmě nejhorší představení NDB, které jsem kdy viděl, a málo jich nebylo. S tak schematickým, nenápaditým, možná až vysloveně otravným a nudným dramatickým textem jsem se dlouho nesetkal. Vdržet do konce bylo utrpení. Škoda plýtvat hereckým umem pánů Kubese či Bumbálka. (zhlédnuto 18.1.2020)

Na Rodinnou slavnost (1.4.2016) ve Slezském divadle jsem se dostal z Brna vlastně tak trochu náhodou, ale vůbec toho nelituji! Opavský soubor mě velmi mile překvapil - inscenace měla slušný spád, hluchých míst bylo minimum, na spíše menší město (nechť se Opavané neurazí, mám jejich město rád) odvážná tematika a v několika okamžicích i provedení, herecké výkony byly solidní, v případě M. Stalmacha (dramaticky vypjatá role Christiana) bych řekl i nadprůměrné. Také obsazení a ztvárnění mladšího bratra Michaela (D. Volný) se povedlo, v méně výrazné roli matky obou bratrů mě potěšila H. Vaňkové.

Jedno z nejpoctivěji odvedených představení v Mahenově činohře, které jsem tam v poslední době viděl. Přicházel jsem bez očekávání, snad až mírně skeptický (vědom si kvalit filmového zpracování), ale byl jsem mile překvapen - ve hře nebyla hluchá místa, Martin Sláma potvrdil v roli následníka trůnu své kvality, výkon Ladislava Freje rovněž vynikající.

Velké provázkovské představení vám sobotní nebo nedělní večer určitě nepokazí, herecké i hudební výkony jsou poctivé, pobaví vás nejen Milda v podání Roberta Mikluše či skvostně trapné okamžiky...

Hru jsem si užil se vším všudy, dokonce jsem se stal potenciální kořistí Lumka ve skvělém podání Jana Kolaříka... Hra je opravdovým hemžením hmyzu, který je všude, před diváky, nad nimi, spouští se po tyčích a žebřících (v artistických výkonech má Provázek slušnou tradici), vtírá se mezi řady sedadel. Vizuálně opulentní, připomnělo mi to scény z filmového Trháku, který taky balancuje na pomezí kýče a geniality.

Představení jsem sice viděl už před dvěma lety, ale patří k těm, na která se nezapomíná. S klidným svědomím mohu prohlásit, že je to nejlepší kus, který jsem viděl v NDB za posledních cca 10 let. Výkony V. Vašáka i J. Vyorálka byly strhující, stejně jako celá koncepce představení, od scénáře přes scénografii až po režii. Taková představení si by měla produkovat scéna, která má v názvu označení "národní".

"Luxusní hotelový pokoj je svědkem tří nezávislých příběhů dvojic, které vtipně i nemilosrdně demaskují partnerské vztahy", ano a jistě nastavuje i ono pověstné zrcadlo, ale až na pár světlých momentů se bez Apartmánu v hotelu Plaza opravdu dá obejít. Pokud to má být komedie, tak se úkolu nejlépe zhostili J. Grygar a T. Groszmannnová, nebo byl ten jejich kus jen nejlépe napsaný, ale Neil Simon má i lepší hry...

Dvojice Dvořák-Výtisk funguje, byť souhlasím s některými dřívějšími hodnoceními, že část vtipů je založena lacinějším, prvoplánovém humoru a občas to možná byl takový slabší odvar z Dvořákova a Výtiskova výkonu ze Simonovy komedie Zlatí chlapci (...Vstupte!), u které jsem se zasmál víc než u všech dalších komedií v Mahenově činohře dohromady (ale přiznávám, že komedie v NDB nevyhledávám, mám s nimi spíše špatné zkušenosti). Živý hudební doprovod je jakousi přidanou hodnotou představení, které mi celkově přijde jako slušný průměr.

Lahůdková divadelní ekvilibristika, čarování se zákonitostmi a možnostmi divadla prostřednictvím zákonitostí fyzikálních (dobré divadlo dokáže ztvárnit cokoliv). Nasazuji si Einsteinovu indiánskou čelenku a vzpomínám na dechdeberoucí závěrečnou scénu, ano, tak má divadlo pracovat se světlem a kouřovými efekty! "Přednášková" část pro mne osobně o něco slabší, dalo by se z ní vytěžit víc. Ale výsledek určitě stojí za shlédnutí!

Pánové mě svým uvedením příběhu o Romeovi a Julii na "pravou" míru velmi slušně pobavili, na Provázek se takovýto typ inscenací hodí a měl by tam mít své místo. A člověk má blažený pocit, že jeho stará calexka nemusela nutně skončit na smetišti...

Tadeusz Słobodzianek za Naši třídu získal v roce 2010 cenu Nike, nejvýznamnější polské literární ocenění současnosti (není omezeno jen na dramatické texty!). Přijdete-li do Divadla Komedie, zjistíte, že cenu získal naprosto oprávněně, dobrá předloha a scénář jsou prostě k nezaplacení! Rozhodně tím nesnižuji zásluhy hereckého ansámblu, ten předvedl strhující výkony (chválím E. Vrbkovou, K. Leichtovou a F. Kaňkovského) a doslova mě přikoval do sedačky. Snad jedině o délce představení by se dalo spekulovat, malinko kratší stopáž by asi opravdu neuškodila, ale i těch 150 minut mělo náboj a spád!

Jen několikrát jsem měl v divadle pocit, že herci se mi za zaplacené vstupné odvděčují tím, že hrají doslova do roztrhání těla (a neplatí to jen o E. Vrbkové a J. Zadražilovi). V provázkovské Baladě jsem tento pocit zažil - navíc jsem byl absolutně vtažen do děje, jednajícím postavám věřil každé slovo, hudební a pohybová stránka inscenace byla také velmi slušně zvládnutá. Na skvělém zážiku má samozřejmě neoddiskutovatelný podíl také původní skvělé libreto a geniální hudba dvojice Uhde - Štědroň. Pokud jste ještě neviděli, neváhejte...

Ano, je to typicky "morávkovské", možná o něco méně "provázkovské" než by divák očekával, ale ve výsledku poctivý vídeňský sachrdort se vším všudy. Donutilovi nezklamali, naopak! Ale i ostatní členové Provázku podali stejně přesvědčivé výkony. Máte-li rádi divadlo vizuálně bohaté, se silnou hudební složkou (to by asi ani u Mozarta jinak nešlo) a výrazným herectvím, přijdete si určitě na své.

Pro mne rozhodně to lepší z momentální nabídky Mahenky. Ano, je to "nenáročná" konverzační hra na sobotní odpoledne či podvečer, ale mile mě překvapila. Chválím výkony celé čtveřice protagonistů, každý přispěl něčím jiným, ale podstatným, k celkovému dojmu. Tento typ hry si vyžaduje dobré vystupňování dusné atmosféry a domnívám se, že se to režii vcelku slušně povedlo.

Potenciál hry slušný, mezi herci slibná jména, ale ve výsledku zklamání. Postrádal jsem nasazení, dynamiku, lepší gradaci, napětí mezi postavami nefungovalo, tedy alespoň na mě se nepřeneslo. Na scéně tak spíš působí solitérní postavy, které odříkávají svoje repliky, ale vztahy mezi nimi působí falešně. Chvílemi jsem se nudil, i když na usnutí či úprk během přestávky to snad není. Nejlépe ze všeho byla asi zvládnuta upoutávka (reklamní text) na představení, která vzbuzuje možná až příliš vysoká očekávání...