Krvavý měsíc

Velmi povedený text i zpracování hry, která se odehrává kdesi v Jundrově. Mám rád tento typ her. Linka je jednoznačná, tápání dnešních lidí ve středním věku v dnešním světě se vzpomínkami na devadesátky. Postupně dojde k odkrývání jednotlivých postav a jejich životních neúspěchů a proher. Milé představení.

Typ "pocitové" hry, kde máte výhodu, pokud Váš život vykazuje určité konkrétní rysy. Tentokrát jsou to 1) dospívání v devadesátých, 2) aspoň část života odžitá v Brně. Ale i bez nich dostanete citlivou (ale maskuje to!) sondu do pár víc/míň bolavých lidských niter, která umí kopnout do slabin, ale celkově si držet nadhled. Provedeno v nápadité scéně s několika celkem cool artefakty (na jevišti i v textu), doprovozeno pár písničkami za mě krásně atmosférickými a generačními (není to na škodu, vážně). Mínusy: občas moc ukecané a repetitivní (všeho s mírou!), občas herecky trochu prkenné (ale fakt jen sem tam). Sumář: něžně a náladově o - nás.

Na břehu řeky Svratky v brněnském baru Luna se náhodou sejde 6 postav. 6 výpovědí, 6 osudů, spolu a přitom každý sám se svým příběhem. Nostalgie čišící z většiny postav jen nám padesátníkům hodně příznačná. Příjemně plynoucí představení s typickými Rudišovými dialogy.

Prostě rudišovská náladovka, která možná nemusí nutně sednout úplně každému, ale současně pochybuji, že by někdo mohl odcházet úplně zklamaný. Já jsem si to užil - hudba, zpěv (velmi zdařilý a v různém podání), magická atmosféra, dialogy, iluzorní vzpomínky na zlaté devadesátky. Svratka s sebou přinese ke břehu, u kterého stojí letní bar, leccos, chvílemi má dravější a hravější proud, chvílemi takovou tu pomalou, kalnou vodu s trochou bahýnka a smrádku, ale tak to bývá i v životě...

Kolébavá komedie s narážkami na život padesátníků a Brno :) PS: chybělo mi tam to vlakové nádraží ;)

Musím říct, že na mě obrovský dojem udělala hudba a písně J. Hradila. Obzvláště závěrečná a ta, kterou zpívá V. Blahuta. Příjemná komedie, na jejímž konci zatlačíte slzu jakéhosi dojetí a nostalgie. Herečky a herci spolu na jevišti krásně souzní a existují.

Súhlasím že 90tky boli skvelé, pretože bol človek mladý, nemal žiadne starosti a svet bol gombička. Síce to nebolo to najlepšie čo som v Redute videla, ale bavilo ma to. Body navyše za Petra Bláhu, ktorému som toho Musila verila začiatku do konca.

Rudiše mám ráda a jeho rukopis je v textu znát. Má (nejen) hospodské řeči skvěle naposlouchané a umí je přetavit do příběhu. Atmosféru hry podpořila scéna a super hudba, která k příběhu skvěle sedla. Moc se mi libily výkony Vojtěcha Blahuty, Kateřiny Liďákové, Terezy Groszmannové. Jediné, co mi kazilo dojem, a bohužel velmi výrazně, bylo hraní Petra Bláhy. Chápu, že hrál opilého, ale prostě přehrával, zbytečně křičel a přeháněl to s obsáhlými gesty. No prostě jsem mu jeho postavu nevěřila.

7. 1. Text autora mě nepřekvapil, ale ani nezklamal.
Herci nevědí, o čem hrají, někteří méně, jiní více. Za "hvězdu" se zřejmě považuje pan Bláha, svého záporáka hraje tak toporně záporně, šišlavě a trapně, že si vysloužil titul šmírák večera. Místy nesledovatelný i přes podporu hlasitým smíchem na nevhodných místech z kroužku dam - divaček ("Ó jak jsme duchaplní, když se smějeme těmto duchaplnostem!"). Občas se smály i tmě. Scéna místy vtipně použita, ale bez výraznějších nápadů. Režie? Pán by si měl pohlídat jednotlivé postavy a ovšem herce/herečky, příšerné šmírování jim prochází jako nic. Nedohlédl si ani na nepořádek na scéně.

Hra se skvělou atmosférou, ovšem pro mě s nezajímavým tématem. Doporučuji všem, co si někdy připadají, že už je jejich doba dávno pryč.

Velmi povedený text i zpracování hry, která se odehrává kdesi v Jundrově. Mám rád tento typ her. Linka je jednoznačná, tápání dnešních lidí ve středním věku v dnešním světě se vzpomínkami na devadesátky. Postupně dojde k odkrývání jednotlivých postav a jejich životních neúspěchů a proher. Milé představení.

Typ "pocitové" hry, kde máte výhodu, pokud Váš život vykazuje určité konkrétní rysy. Tentokrát jsou to 1) dospívání v devadesátých, 2) aspoň část života odžitá v Brně. Ale i bez nich dostanete citlivou (ale maskuje to!) sondu do pár víc/míň bolavých lidských niter, která umí kopnout do slabin, ale celkově si držet nadhled. Provedeno v nápadité scéně s několika celkem cool artefakty (na jevišti i v textu), doprovozeno pár písničkami za mě krásně atmosférickými a generačními (není to na škodu, vážně). Mínusy: občas moc ukecané a repetitivní (všeho s mírou!), občas herecky trochu prkenné (ale fakt jen sem tam). Sumář: něžně a náladově o - nás.

Na břehu řeky Svratky v brněnském baru Luna se náhodou sejde 6 postav. 6 výpovědí, 6 osudů, spolu a přitom každý sám se svým příběhem. Nostalgie čišící z většiny postav jen nám padesátníkům hodně příznačná. Příjemně plynoucí představení s typickými Rudišovými dialogy.

Prostě rudišovská náladovka, která možná nemusí nutně sednout úplně každému, ale současně pochybuji, že by někdo mohl odcházet úplně zklamaný. Já jsem si to užil - hudba, zpěv (velmi zdařilý a v různém podání), magická atmosféra, dialogy, iluzorní vzpomínky na zlaté devadesátky. Svratka s sebou přinese ke břehu, u kterého stojí letní bar, leccos, chvílemi má dravější a hravější proud, chvílemi takovou tu pomalou, kalnou vodu s trochou bahýnka a smrádku, ale tak to bývá i v životě...

Kolébavá komedie s narážkami na život padesátníků a Brno :) PS: chybělo mi tam to vlakové nádraží ;)

7. 1. Text autora mě nepřekvapil, ale ani nezklamal.
Herci nevědí, o čem hrají, někteří méně, jiní více. Za "hvězdu" se zřejmě považuje pan Bláha, svého záporáka hraje tak toporně záporně, šišlavě a trapně, že si vysloužil titul šmírák večera. Místy nesledovatelný i přes podporu hlasitým smíchem na nevhodných místech z kroužku dam - divaček ("Ó jak jsme duchaplní, když se smějeme těmto duchaplnostem!"). Občas se smály i tmě. Scéna místy vtipně použita, ale bez výraznějších nápadů. Režie? Pán by si měl pohlídat jednotlivé postavy a ovšem herce/herečky, příšerné šmírování jim prochází jako nic. Nedohlédl si ani na nepořádek na scéně.

Musím říct, že na mě obrovský dojem udělala hudba a písně J. Hradila. Obzvláště závěrečná a ta, kterou zpívá V. Blahuta. Příjemná komedie, na jejímž konci zatlačíte slzu jakéhosi dojetí a nostalgie. Herečky a herci spolu na jevišti krásně souzní a existují.

Súhlasím že 90tky boli skvelé, pretože bol človek mladý, nemal žiadne starosti a svet bol gombička. Síce to nebolo to najlepšie čo som v Redute videla, ale bavilo ma to. Body navyše za Petra Bláhu, ktorému som toho Musila verila začiatku do konca.

Hra se skvělou atmosférou, ovšem pro mě s nezajímavým tématem. Doporučuji všem, co si někdy připadají, že už je jejich doba dávno pryč.

Rudiše mám ráda a jeho rukopis je v textu znát. Má (nejen) hospodské řeči skvěle naposlouchané a umí je přetavit do příběhu. Atmosféru hry podpořila scéna a super hudba, která k příběhu skvěle sedla. Moc se mi libily výkony Vojtěcha Blahuty, Kateřiny Liďákové, Terezy Groszmannové. Jediné, co mi kazilo dojem, a bohužel velmi výrazně, bylo hraní Petra Bláhy. Chápu, že hrál opilého, ale prostě přehrával, zbytečně křičel a přeháněl to s obsáhlými gesty. No prostě jsem mu jeho postavu nevěřila.

Velmi povedený text i zpracování hry, která se odehrává kdesi v Jundrově. Mám rád tento typ her. Linka je jednoznačná, tápání dnešních lidí ve středním věku v dnešním světě se vzpomínkami na devadesátky. Postupně dojde k odkrývání jednotlivých postav a jejich životních neúspěchů a proher. Milé představení.

Na břehu řeky Svratky v brněnském baru Luna se náhodou sejde 6 postav. 6 výpovědí, 6 osudů, spolu a přitom každý sám se svým příběhem. Nostalgie čišící z většiny postav jen nám padesátníkům hodně příznačná. Příjemně plynoucí představení s typickými Rudišovými dialogy.

Súhlasím že 90tky boli skvelé, pretože bol človek mladý, nemal žiadne starosti a svet bol gombička. Síce to nebolo to najlepšie čo som v Redute videla, ale bavilo ma to. Body navyše za Petra Bláhu, ktorému som toho Musila verila začiatku do konca.

Musím říct, že na mě obrovský dojem udělala hudba a písně J. Hradila. Obzvláště závěrečná a ta, kterou zpívá V. Blahuta. Příjemná komedie, na jejímž konci zatlačíte slzu jakéhosi dojetí a nostalgie. Herečky a herci spolu na jevišti krásně souzní a existují.

Rudiše mám ráda a jeho rukopis je v textu znát. Má (nejen) hospodské řeči skvěle naposlouchané a umí je přetavit do příběhu. Atmosféru hry podpořila scéna a super hudba, která k příběhu skvěle sedla. Moc se mi libily výkony Vojtěcha Blahuty, Kateřiny Liďákové, Terezy Groszmannové. Jediné, co mi kazilo dojem, a bohužel velmi výrazně, bylo hraní Petra Bláhy. Chápu, že hrál opilého, ale prostě přehrával, zbytečně křičel a přeháněl to s obsáhlými gesty. No prostě jsem mu jeho postavu nevěřila.

Prostě rudišovská náladovka, která možná nemusí nutně sednout úplně každému, ale současně pochybuji, že by někdo mohl odcházet úplně zklamaný. Já jsem si to užil - hudba, zpěv (velmi zdařilý a v různém podání), magická atmosféra, dialogy, iluzorní vzpomínky na zlaté devadesátky. Svratka s sebou přinese ke břehu, u kterého stojí letní bar, leccos, chvílemi má dravější a hravější proud, chvílemi takovou tu pomalou, kalnou vodu s trochou bahýnka a smrádku, ale tak to bývá i v životě...

Typ "pocitové" hry, kde máte výhodu, pokud Váš život vykazuje určité konkrétní rysy. Tentokrát jsou to 1) dospívání v devadesátých, 2) aspoň část života odžitá v Brně. Ale i bez nich dostanete citlivou (ale maskuje to!) sondu do pár víc/míň bolavých lidských niter, která umí kopnout do slabin, ale celkově si držet nadhled. Provedeno v nápadité scéně s několika celkem cool artefakty (na jevišti i v textu), doprovozeno pár písničkami za mě krásně atmosférickými a generačními (není to na škodu, vážně). Mínusy: občas moc ukecané a repetitivní (všeho s mírou!), občas herecky trochu prkenné (ale fakt jen sem tam). Sumář: něžně a náladově o - nás.

Kolébavá komedie s narážkami na život padesátníků a Brno :) PS: chybělo mi tam to vlakové nádraží ;)

Hra se skvělou atmosférou, ovšem pro mě s nezajímavým tématem. Doporučuji všem, co si někdy připadají, že už je jejich doba dávno pryč.

7. 1. Text autora mě nepřekvapil, ale ani nezklamal.
Herci nevědí, o čem hrají, někteří méně, jiní více. Za "hvězdu" se zřejmě považuje pan Bláha, svého záporáka hraje tak toporně záporně, šišlavě a trapně, že si vysloužil titul šmírák večera. Místy nesledovatelný i přes podporu hlasitým smíchem na nevhodných místech z kroužku dam - divaček ("Ó jak jsme duchaplní, když se smějeme těmto duchaplnostem!"). Občas se smály i tmě. Scéna místy vtipně použita, ale bez výraznějších nápadů. Režie? Pán by si měl pohlídat jednotlivé postavy a ovšem herce/herečky, příšerné šmírování jim prochází jako nic. Nedohlédl si ani na nepořádek na scéně.