Profil uživatele

Grea

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 15 % (44)
Helena Grégrová: 16 % (16)
Pavel Širmer: 16 % (25)
Lukáš Dubský: 17 % (21)
Michal Novák: 17 % (14)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 > >>

(zadáno: 25.3.2020)
(zadáno: 24.3.2020)
Představení, které je absolutně možné vynechat a o nic nepřijdete. Pár inscenačně zajímavých momentů, jinak ale na úrovni ochotnického divadla.
(zadáno: 23.3.2020)
Z online streamů se stane fenomén dnešní doby. Za mě bylo Up'End'Down zajímavějším představením než Memories of Fools. Úžasný doprovod živého orchestru, který i na záznamu působí velkolepě. Naživo věřím, že to musí být parádní zážitek.
(zadáno: 18.3.2020)
Jako dítě a naživo bych si to užila určitě. Takhle se nemůžu zbavit dojmu, že jsem od La Putyky viděla lepší představení. Dědovi, který vráží do dveří, jsem nepřišla na chuť. I tak díky za pružnost v karanténní situaci a za online streamy. Přispěno.
(zadáno: 21.12.2019)
Kdo chce vidět Isteníka v geniální hře, půjde na 39 stupňů. Kdo chce vidět Isteníka a má možnost ho vidět jen v Parchantovi v klobouku, taky neprohloupí. Ačkoli je Parchant hodně přisprostlý, Isteník ani nemusí promluvit, aby byl vtipný. Co mě mrzí je, že před 4 lety na 39 stupňů dorazilo do Cooltouru 10x méně diváků než teď na Parchanta. Nalákat Ostraváka na hrubější hru v době, kdy se představitel hlavní postavy stihl proslavit v televizním seriálu, je asi snadnější výchozí pozice jak tehdy. I tak díky za pozvání Buranů do Ostravy. /Viděno na výjezdním představení v ostravském Cooltouru./
(zadáno: 10.10.2019)
Letos jsem poprvé viděla filmové zpracování a pár měsíců na to i toto divadelní. Posun do aktuálnějších moderních reálií je naprosto pochopitelný, bez toho bychom se dívali jen na kopii již natočeného snímku. Možná bych ubrala agresivity při zpívaných scénách, ale jinak si představení zaslouží být doporučené ke zhlédnutí.
(zadáno: 1.10.2019)
Střelba natolik hlučná, že v bunkru padala omítka, což bylo na jednu stranu efektní, na druhou asi ne zamýšlené. :D Herecké výkony dobré, scénář ale natolik neprůhledný, že jsem z příběhu a jeho proměn především v závěru byla zmatená. Odcházela jsem v rozpacích, znova bych už nešla. /Viděno na festivalu Dream Factory Ostrava, červen 2019./
(zadáno: 12.5.2019)
Takhle - na galerii bych už do Národního nešla. Více než polovina představení tam nešla slyšet. Co se mi na představení líbilo, byla scéna s rádiovým odhlučněným studiem.
(zadáno: 12.5.2019)
Určitě jsem z představení neodcházela v rozpacích, ale dva měsíce poté si už nepamatuji téměř nic. Hra mnou jen projela bez zanechání hlubšího dojmu.
(zadáno: 28.10.2018)
(zadáno: 3.10.2018)
Moderní, drzé, geniální. Scénu Gilgameše v županu vidím v hlavě živě i po půl roce. Skvělý hudební podkres a lokace v okolí Plata včetně venkovních prostor, které zaručovaly nechápavé pohledy nic netušících kolemjdoucích. Takové má divadlo být, vyjít z největší klasiky a proměnit ji v něco naléhavého, současného a nečekaného. Pro mě představení roku.
(zadáno: 3.10.2018)
Lehká návaznost na legendární Brenpartiju. I v Chachariji se představí celý herecký ansámbl Arény. Tři hodiny strávené v divadle na autorském představení, za mě ano.
(zadáno: 3.10.2018)
Okamžiky, kde víte, že se vše začíná ubírat špatným směrem, je vám to nepříjemné, ale nedá se to zvrátit /viděno září 2018/.
(zadáno: 6.8.2018)
(zadáno: 6.8.2018)
Oceňuji improvizaci a volnou inspiraci. Dušek i sám za sebe utáhne vyprodaný sál s 1500 lidmi. /Viděno na Colours 2018./
(zadáno: 6.8.2018)
(zadáno: 26.7.2017)
/Viděna derniéra 16. června 2017./
(zadáno: 26.7.2017)
/Viděno na Colours of Ostrava 2017./
(zadáno: 21.5.2017)
(zadáno: 17.1.2017)
Přesně tohle od divadla chceš. Konečně důkaz, že Praha jezdí po republice i s něčím jiným než s prostoduchými komediemi. Krajčo se Švehlíkem hrají skvěle, byla jsem mile překvapena, ale hra sama o sobě je prostě dobrá. Ve dvou si poradit s takovým množstvím postav ovlivňujícími děj; jednoduchá scéna, skoro žádná světla, skoro žádná hudba, která hrála snad až při závěrečném monologu. Stovku nedávám jen z toho důvodu, že sprostých slov by mohlo být o třetinu míň, postava Dennyho by byla nadále dobře čitelná a charakteristická. /Ostrava, DK Akord, leden 2017
(zadáno: 12.1.2017)
Obraz jsem viděla už v podání Buranteatru. Oproti brněnským kolegům byl zdejší rozjezd pomalejší, přesto si Aréna nezaslouží míň než 80%. Na hře je úžasné, že se rádoby točí okolo jednoho tématu, ale zároveň je o vztahových a emočních polohách tří kamarádů, které můžou ztvárnit jen herecké osobnosti se silným charismatem. A těmi Čuba, Kaluža i Cisovský bezesporu jsou.
~ Poslední hra Alberta Čuby v KS Aréna. Bude tam chybět.
(zadáno: 4.10.2016)
/Viděna premiéra 23.9./
(zadáno: 19.7.2016)
/Viděno na Colours of Ostrava 2016./
(zadáno: 12.1.2016)
Mně se naopak prostřední povídka líbila, zajímavý námět, Šoposká už první slovem ("buclí!") bavila diváky, Štabrňák uměl hrát i beze slov a stejně jako Blažek měl skvělou mimiku. Konec s čivavou byl slabší, i v této třetí povídce se ale daly najít zajímavé prvky - třeba propojení dvou scén, kdy zničehonic začne po pódiu jezdit Schneiderová na mopedu. Celkově propojení jedné sedačky do vícero příběhu se mi líbilo. Ale uznávám, že za pár týdnů si už těžko budu pamatovat prvky děje, žádnou hlubší myšlenku ve mě hra nejspíš nezanechala.

Alternace: Schneiderová, Slaný, Šoposká.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 > >>