Ptáčci

65% - Přes první dojem jsou Ptáčci víc než izraelsko-palestinským Romeem a Julií. Jsou příběhem o hledání kořenů, identity, o odkrývání lží a rodinných tajemství, o vyrovnání se s minulostí a pamětí. Do inscenace se žel všechny myšlenky a nuance textu převést nepodařilo. M.Chocholoušek vytvořil velmi efektní scénografii, A.Keita však Ptáčky režíruje velmi klasicky, bez výraznější režijní invence, či zajímavějších nápadů. Herce vede k řadě zajímavých hereckých výkonů, leč nezvládá pracovat s tempem a potenciál Mouwadiho hry využít nedokázala, na jevišti se bohatost jeho myšlenek ztrácí místy v unylosti, již jindy střídá přílišný patos.

75%. Komplikovaný text není jen izraelsko-palestinskou variací na Romea a Julii, ale řeší téma utváření vlastní identity. Více než tříhodinová inscenace je náročná na sledování, jelikož je plná dlouhých monologů a režisérka A.Keita ji vystavěla trochu odtažitě, což ovšem dobře neutralizuje lehký patos samotné hry. Divákovu pozornost umí udržet díky nepředvídatelnému směřování děje a zvláštní mysteriózní atmosféře. Potěší také fakt, že se Ptáčci nesnaží být hlasatelem jedné pravdy (což je u tohoto tématu velmi časté), ale naopak otevírají řadu témat, na něž si divák musí najít odpovědi sám.