Reflexe

Autorská dvojice Sylvester Levay - Michael Kunze patří k nejúspěšnějším muzikálovým autorům kontinentální Evropy a osobně mám jejich Rebeccu radši než slavnější Elisabeth. Příběhu podle románu Dauphne du Maurier nechybí ty správné ingredience - osudovost, tajemství, láska a bezmála detektivní zápletka. Plzeňské nastudování Lumíra Olšovského dokázalo tyto přednosti muzikálu pospojovat do emocionálně silného celku s nesmírně vydařenými hereckými výkony.

V Plzni byla Rebecca uvedena jako ve druhém divadle u nás, z české premiéry v Ostravě pochází koncept scény Ondřeje Zichy a kostýmů Sylvy Zimuly Hanákové. Scéna je celkem vzdušná, projekce jí dodávají atmosféru, některé lokace by ale mohly být propracovanější. V tomto ohledu mám "smůlu", že jsem předloni na jaře viděl ve Vídni tamní inscenaci režisérky Francesky Zambello, v níž scénograf Peter J. Davison vytvořil spektakulární podívanou, které se jen tak něco nevyrovná. Drobné nedostatky by se našly i v aranžích některých hromadných scén. Naopak velice slušné bylo nazvučení, zpěvu bylo dobře rozumět i ve sborových pasážích.

Superlativy ale pro plzeňskou Rebeccu mám, co se týče hereckých a pěveckých výkonů. Na castingu hlavních rolí si dal Olšovský opravdu záležet, už docela dlouho se mi v českém muzikálu nestalo, aby byl přesný herecký výraz doplněn tak precizním zpěvem.

Charlotte Režná hraje vypravěčku příběhu jako sympatickou dívku, která je zpočátku velmi naivní, ostýchavá a bez sebevědomí. Silné charakterové vlastnosti se u ni projevují postupně, jak se utvrzuje v náklonnosti ke svému muži Maximu de Winterovi. Přerod v ráznou paní domu ještě nepůsobí úplně přesvědčivě, ale to si během dalších repríz určitě sedne.

Maximovi propůjčuje Jan Kříž dráždivou nejednoznačnost, přesně jak si to postava vyžaduje. Hlavně v první polovině z něj v některých na první pohled romantických scénách čiší chlad. Od své snoubenky si zřetelně udržuje odstup, divák může jen hádat, zda je za tím svědomí a špatná zkušenost z předchozího vztahu, nebo zda je Maxim skutečně citově chladným mužem. Kříž navíc skvěle zvládá svůj pěvecký part, jen málo muzikálových herců v současnosti disponuje taky sytým hlasem.

Z menších postav mě nejvíce zaujal Pavel Klimenda v roli bláznivého Bena a Jaroslav Panuška coby úlisný Jack Favell. Dita Hořínková by jako paní van Hopperová mohla přece jen trochu ubrat na expresivitě, aby se z její Američanky nestávala jen figurka pro zasmání.

To nejlepší jsem si nechal na konec - konkrétně fenomenální výkon Markéty Peškové v úloze paní Danversové. Drobná herečka dokáže svou přítomností zcela opanovat jeviště. Paní Danversovou přitom nehraje jako vyloženě autoritativní postavu, obejde se bez velkých gest, stačí ji mrazivý úsměv, chladné pohrdání vůči nové paní domu a potlačovaná vášeň v okamžicích, když mluví o Rebecce. Pešková rovněž disponuje dostatečným hlasovým rozsahem a při mnoha jejích výstupech člověku okamžitě nabíhá "husí kůže".

Plzeňský muzikál má na svém repertoáru nový hit, podle dlouhotrvajících ovací jsem pravděpodobně nebyl jediný, komu se tahle Olšovského inscenace opravdu líbila.