Muzikál Dear Evan Hansen se stal v anglicky mluvícím světě fenoménem s velkou fanouškovskou základnou. Městské divadlo Brno ho uvedlo v české premiéře, a může se tak chlubit dalším titulem, který narušuje běžné vnímání muzikálu jako lehkého žánru. Tedy minimálně po dramaturgické stránce se jedná o jednu z událostí sezony.

Drahý Evane Hansene je kus, který se zabývá vážným tématem psychického zdraví dětí a teenagerů, což je po covidové pandemii snad ještě aktuálnější než v době vzniku této hry. Zároveň upozorňuje na nebezpečí sociálních sítí, kde se sice každý může stát influencerem, ale velmi rychle rovněž může být terčem nenávisti. 

Autoři muzikálu ovšem dokázali i tato neveselá témata zpracovat s nadhledem a jejich dílu nechybí vysloveně humorná místa, navíc v duchu hesla "nejsi v tom sám" přináší i potřebnou naději. Přesně přede dvěma roky jsem viděl londýnskou inscenaci, takže jsem se při sledování brněnské premiéry nevyhnul srovnání.

Na West Endu pojal režisér Michael Greif Evana Hansena o něco civilněji, Stanislav Moša vedl herce ke zvýraznění  charakterových rysů postav, čímž dochází k většímu vyhrocení některých scén. Tříhodinová inscenace tak přináší silné emoce, zvláště ve své druhé polovině. Londýnské nastudování mi přišlo o něco svižnější, ale ani v Brně se divák rozhodně nudit nebude, čemuž napomáhá chytré libreto, chytlavé písně i velice povedené herecké výkony.

Scéna Christopha Weyerse podobně jako originální nastudování pracuje s velkým množstvím obrazovek, na nichž jsou občas pomítány reakce ze sociálních sítí, využity jsou i ke komunikaci postav skrze různé mobilní aplikace. Po stranách jsou umístěny hyperbolizované školní skříňky, jejichž vysunutím lze celkem elegantně měnit prostředí, v nichž se příběh zrovna odehrává.

Titulní roli na premiéře ztvárnil Jan Brožek. Mohlo by se zdát, že čtyřiatřicetiletý herec je na postavu středoškoláka už trochu starý, ale z Brožkova výkonu je cítit mladistvá energie. Studenta trpícího úzkostí obdařil drobnými tiky, po většinu času je to vlastně normálně působící kluk, který ale reaguje přehnaně na stresové situace. Role Evana Hansena je pěvecky velice náročná, Brožek se ale se svým partem popasoval více než dobře, drobné nejistoty jsem si všiml jen ve výškách u nesmírně obtížné písně Waving Through the Window.

Dagmar Křížová je pěvecky suverénní, její Zoe je postavou, k níž člověk okamžitě pocítí náklonnost. Výborně si s nesympatickou šprtkou Alanou poradila Eliška Hladilová, která jí dokázala vtisknout vtipně působící afektovanost i vnitřní nejistotu, která postavu zlidšťuje. Libor Matouš si hezky pohrál s cynickým glosátorem Jaredem, u něhož je cítit, že svým sebevědomím možná jen maskuje podobné obtíže v mezilidských vztazích, které trápí Evana. Daniel Rymeš nepojal Connora Murphyho jako prvoplánového drsňáka, obdařil ho skrývaným, přesto cítitelným smutkem.

Connorovy rodiče jsou ukázkou různých technik, jak zvládat smutek ze ztráty blízké osoby - zatímco matka (Lucie Bergerová) dává průchod silným emocím, otec (Lukáš Janota) je skrývá, trpí spíš vnitřně. Evanovu matku Heidi pojala Alena Antalová velmi expresivně, v některých scénách možná až moc tlačí na pilu, ale zároveň je tento přístup pro vývojový oblouk postavy pochopitelný, zdůrazňuje obtížné hledání společné cesty mezi uzavřeným Evanem a veškeré emoce ventilující (navíc často nepřítomnou) matkou. Ostatně střet mezi rodiči a dětmi je jednou ze zásadních tematických linek muzikálu.

Každá z postav má své chyby, lež a přetvářka jim pomáhají ve zvládnutí vlastních obtíží, takže je jejich chování lidsky pochopitelné, když už ne omluvitelné.

Myslím, že rozhodnutí hrát tento komorní muzikál na Činoherné scéně, bylo rozumné. Doporučuju tenhle kousek neminout, příznivce Evana Hansena rozhodně neurazí, naopak má šanci jeho fanklub významně rozšířit i v Česku.