Reflexe

Teenagerovská komedie Snowboarďáci byla ve své době nesmírně populárním kusem ve skupině cílových diváků. Převést více než dvacet let starý film na divadelní prkna a ještě ve formě muzikálu se na první pohled může jevit jako trochu pochybný nápad. Naštěstí režisér původního filmu Karel Janák se rozhodl nekopírovat předlohu a jít jinou cestou.

Výchozí situace zůstává stejná - Rendy a Jáchym se vydávají na silvestrovskou noc do Špindlu, aby se naučili jezdit na snowboardu a hlavně, aby konečně přišli o panictví. Dál už se ale děj odvíjí jinak než ve filmu - má totiž ukazovat, co se tenkrát doopravdy stalo a co chtěli oba hlavní hrdinové před svým okolím utajit.

Janák v divadelním libretu oproti filmovému scénáři hodně přidal na absurditě (asi nejviditelnější je to v postavě Mazlíka, která se změnila v dědečka identifikujícího se jako pes), postavy jsou ještě ztřeštěnější, úmyslně se tu nepracuje s nějakou pravděpodobností jejich motivací. V rámci žánru není obtížné na tuto koncepci přistoupit. Je ovšem trochu škoda, že po zábavné expozici jsou zhruba ve třetině představení "karty rozdány", ale až do konce už nedochází k žádnému většímu dějovému vývoji. Spíše se jedná o různé variace stále stejné výchozí situace, takže příběhům jednotlivých postav chybí vypointování.

Tuto nedokonalost ovšem hravě zakryje velmi energické nastudování režiséra Lukáše Buriana. Jen málo muzikálových show v Praze se může pochlubit takovým přívalem jevištní energie. Zásluhu na tom má mimo jiné hudba Miroslava Chyšky a dalších autorů, která je řízná, kombinuje různé žánry včetně zdařile uchopených rapových pasáží, ale naservíruje divákovi i povedenou milostnou baladu (Stín). Taneční a hudební kreace gangu Panterů zase mohou upomenout na slavnou West Side Story. 

Divadlo Radka Brzobohatého sice nedisponuje nijak velkým jevištěm, přesto jsou choreografie Petry Parvoničové nesmírně dynamické a na interprety kladou vysoké nároky. Velmi slušně se tvůrci popasovali se scénami jízdy na snowboardu.

Předností nového muzikálu je rovněž casting, v němž se režisér rozhodl dát šanci neokoukaným tvářím, takže teenagery skutečně hrají herci, kterým to věříte. Edward Michael Asu a Valentýn Pokorný jsou pohybově velmi nadaní, v pěveckém a hereckém projevu sice ještě mají některé nejisté momenty, ovšem k živelnosti postav Rendyho a Jáchyma se to tak nějak hodí.

Ženské postavy jsou v Janákově libretu hodně mimózní a oproti obvyklé praxi jsou ony hlavními iniciátorkami intimních momentů. Natálie Němcová hraje Lucku, dívku, která si ze ztráty panenství vytvořila takřka vědecký projekt, se směsicí dětské naivity a autistické upřímnosti. Pěvecky nejvýraznější momenty inscenace má na svědomí skvělá Viktorie Tandlerová v úloze Marty, Jáchymovy sestry věčně (a zbytečně) doufající v Rendyho pozornost. 

Typově vhodně obsazené jsou i menší role - ať už směšně drsňácký Roberto v podání Filipa Hořejše, maniakální majitel penzionu Milan, kterého hraje Vojtěch Havelka, nebo Nymfomanka, jejíž expresivnost dokáže Kateřina Bohatová vybalancovat tak, aby postava nepřekročila únosnou míru lascivnosti.

Ačkoliv Divadlo Radka Brzobohatého není primárně muzikálovou scénou, podařilo se jim vytvořit zdařilý příspěvek k tomuto žánru. Je vidět, že i teenagerovskou komedii lze udělat kvalitně, když se povede obsazení, choreografie a jako bonus hudba nezní z nahrávky, ale interpretuje ji živá kapela.