Blog redakce i-divadla
Hudebnímu divadlu (nejen) pro děti se v Městském divadle Brno věnují pravidelně, přičemž se zde objevují vlastní autorské muzikály i světové hity. K první kategorii inscenací patří Pohádka o živé vodě, kterou připravila osvědčená autorská dvojice Stanislav Moša a Zdenek Merta.
Zatímco třeba Matilda nebo Mary Poppins přinesly na brněnskou Hudební scénu moderní varianty pohádkových příběhů, nový muzikál je klasickou pohádkou inspirovanou třeba Karlem Jaromírem Erbenem. Starý král onemocní a jeho tři synové se postupně vydávají do světa, aby nalezli živou vodu, která může jejich otce zachránit. Dobro a zlo je jasně definováno, nechybí kouzelné pohádkové bytosti, nezbytné morální poučení a samozřejmě šťastný konec.
Pokud něčím nová inscenace MDB opravdu vyniká, je to nádherná výprava. Petr Hloušek vytvořil propracované projekce, které dokáží dobře evokovat řadu lokací - od středověké krčmy přes strašidelný les, depresivní Šedé město až po zakletý hrad. Díky chytrému využití projekcí není potřeba se dějově omezovat, a tak se divák dočká třeba i souboje s drakem. Zvlášť scény letu nad krajinou se opravdu povedly a mohou připomenout záběry z různých filmových blockbusterů typu Hobit. Některé pražské muzikálové produkce se s rozvojem technologií spoléhají už téměř jen výhradně na projekce, v Brně naštěstí touto cestou nejdou a člověk si může vychutnat i bohaté kulisy, pěkné kostýmy Andrey Kučerové a obří loutky Jaroslava Milfajta.
Hudba Zdenka Merty pracuje s vracejícími se motivy pro různé postavy a situace. Místy se s hudbou pracuje takřka filmovým způsobem, zvlášť u akčnějších scén. Klasických muzikálových čísel je zde minimum, vše je podřízeno vyprávění děje.
Libreto napsal Stanislav Moša ve verších, člověk si na použití alexandrínu chvilku zvyká, ale k okázalému příběhu z královského dvora se veršování vlastně docela hodí. Osobně mi vadilo, že se celá pohádka bere trochu moc vážně a libretu téměř schází humor. Tady asi záleží na vkusu každého diváka, ale pokud je vaší nejoblíbenější filmová pohádka S čerty nejsou žerty, budou vám vtipné momenty chybět. V první půli je škoda, že nejsou lépe prokresleny povahové rozdíly mezi jednotlivými princi. Nejstarší Jiří (Ondřej Halámek) má být silný, prostřední Jakub (Richard Pekárek) zase chytrý, ale způsob, jakým upadnou do zajetí je u obou totožný, chybí tu větší variabilita. Děj se tak více rozjíždí až poté, co se třetí z princů dostává do temného lesa.
Nejvíce prostoru dostává nejmladší princ Jan (Libor Matouš), který ztělesňuje všechny povahové rysy kladného pohádkového hrdiny. Což se dá říci i o zakleté princezně Kristýně (Eliška Hladilová), oba interpreti navíc velice dobře zpívají. Trochu jsem litoval, že se většího prostoru nedostalo dvěma dalším princeznám, jelikož Tereza Navrátilová i Kristýna Daňhelová mají dar zaujmout.
Nevím, jestli bude Pohádka o živé vodě určená úplně malým dětem, jelikož některé scény (hlavně ty v temném lese) jsou docela strašidelné a celkově je atmosféra některých části pochmurná. Což ale nemyslím jako kritiku, mám rád pohádky, které nejsou jen "zalité sluncem". Tahle by měla nalákat minimálně na opravdu povedenou vizuální stránku s nádechem fantasy, která člověka hravě přenesena přes devatero hory a devatero řeky do bájných časů.
Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.
Další články tohoto redaktora na blogu