Reflexe

Bratislavská Nová scéna je divadlem zaměřeným z velké části na hudební tituly a kromě světových hitů zde uvádějí i původní muzikálové projekty. Tím nejnovějším je jukebox muzikál Müller - Život na 2 ťahy, který je inspirován životem slovenského zpěváka Richarda Müllera. Autorem libreta a režisérem je i na českých scénách známý Roman Polák, pro kterého se jedná o první práci v muzikálovém žánru.

Na inscenaci je to celkem poznat, a to jak v pozitivním, tak i negativním smyslu. Muzikálů o slavných hudebnících je celosvětově značné množství, Müller se od nich ale docela zásadně odlišuje. Poláka ani tak nezajímá zpěvákova hudební kariéra, mnohem větší zájem projevuje o jeho nitro a běsy, které ho ovládají. Zaměřuje se na Müllerovu bipolární poruchu, boj s drogovou závislostí i složité rodinné vztahy (hodně je akcentován vztah s rodiči).

Libreto není přehledným chronologickým příběhem, spíše se jedná o roztěkané, místy surreálné scény ze soukromého života, které Polák ještě ozvlášťňuje citacemi z Danteho Božské komedie. Vlastně se dá říct, že jakákoliv scéna by se dala vynechat, ucelené životopisné drama tedy nečekejte.

Polák se snaží o filozofický přesah, někdy to Müllerova hudba dobře podtrhuje, jindy to ale působí, jako kdyby spíše překážela, z některých písní tak zbyly jen fragmenty. Také aranžmá hudebních čísel je poněkud netradiční, často ukončené odchodem interpreta do zákulisí. Největším problémem nové inscenace je ovšem nezvládnutá délka, na mnou zhlédnuté předpremiéře mělo představení tři hodiny a dvacet minut. Tempo bylo po většinu času povážlivě rozkolísané, některé činoherní scény byly zbytečně natahované, aniž by děj výrazněji posouvaly.

Nejsem žádným znalcem diskografie Richarda Müllera, ale překvapilo mě, že se v inscenaci de facto neobjevují jeho nejznámější hity (Nahý, Štěstí je krásná věc, jen drobný fragment Po schodoch). Patrně proto, že se režisérovi příliš nehodili do temně vyznívající příběhové konstrukce a také proto, že muzikál se soustředí spíše na zpěvákův život v 80. a 90. letech minulého století, takže se v něm objevují především písně z tohoto období.

Scéna Juraje Poliaka je takřka prázdná, občas jí doplní nevýrazné projekce, vše je tu soustředěno na herce. A právě herecké a pěvecké výkony jsou největší předností a ukazují divadelní soubor ve velmi dobré formě. Titulní úlohu hraje bez alternace Lukáš Pišta, který dobře zvládá sinusoidu měnících se nálad - dokáže být charismatický a neodolatelný, ale i manický či krutý. Zaujme také Lucia Vráblicová v roli Matky, jejíž sólové písně patří k nejemotivnějším hudebním číslům. Lenka Machciníková jako Müllerova první žena zase dokáže být nenápadnou oporou, jejíž svět se ale pod tíhou zhoršujícího se zpěvákova stavu rozpadá na kusy.

Nový muzikál je v Bratislavě od premiéry vyprodaný, takže se zdá, že tamní diváci jeho neobvyklou strukturu přijali. Podobně jako u některých českých muzikálů by mu ale pomohlo přísnější dramaturgické oko a ochota krátit...

Hodnocení: 55 %