Reflexe

Filmová poetika režiséra Tima Burtona si získala řadu fanoušků a převést ji na jeviště není nic snadného. Na Broadwayi se v roce 2019 rozhodli uvést hororovou komedii Beetlejuice a jen pár let po konci originální produkce se titul dostal i na česká jeviště, když ho v okázalém provedení nastudovalo Hudební divadlo Karlín.

Autoři libreta Scott Brown a Anthony King se filmové verze nedrželi otrocky, zachovali základní materiál, různé drobnosti řešili trochu jinak, ale příběh by měl být přehledný i pro diváka, který Burtonův film s Michaelem Keatonem v hlavní roli nezná. Muzikál sází na kombinaci hororové atmosféry s parodickým vyzněním celého děje. Na povrch se hlavně v druhé polovině dostává také téma vztahu otce a dcery a obecně potřeba uspokojivých mezilidských vztahů. Nicméně Beetlejuice je oblíbený spíše pro svou komediální rovinu než melodramatickou dějovou linku.

Hudbu pro muzikál napsal australský písničkář Eddie Perfect a soundtrack patří spíše k průměrným. V samotné inscenaci hudba docela slušně funguje, ale bohužel jde o muzikál, který je téměř prostý jakékoliv zapamatovatelné melodie.

Překlad Ondřeje G. Brzobohatého je povedený, až na drobné výjimky, kdy se nepodařilo najít vhodné ekvivalenty, jsou české texty vtipné a dobře pracují s narážkami na naše reálie (př. odkaz na muzikál Anděl Páně). Možná to může místy působit, že se Brzobohatý snažil nacpat do písňových textů až moc slov, takže se často spíš recituje do hudby, než zpívá. Ale překladatel je v tom nevinně, na podobném principu fungují už originální anglické texty Eddieho Perfecta.

A tím se dostáváme asi k největšímu problému karlínské inscenace. Vzhledem k množství slov v písňových textech je krajně nepříjemné, když se jich nakonec hodně ztrácí vinou nepovedeného nazvučení. Divadlo evidentně do Beetlejuice investovalo nemalé finanční prostředky, proto je velká škoda, že se nepodařilo na špičkovou úroveň dostat i zvuk.

Vizuálně totiž inscenace působí na české poměry opravdu bombasticky. Scénograf Dave Benson vytvořil hravé kulisy v duchu burtonovské poetiky, které baví drobnými detaily a umožňují různá jevištní kouzla. Hravost nechybí ani bohatým kostýmům Michaely Horáčkové Hořejší a loutkám Ivy Zemanové. Výborně funguje také lightning design broadwayského veterána Kena Billingtona.

Režisér Gabriel Barre je zkušeným muzikálovým tvůrcem, tudíž dokáže dobře pracovat s prostorem i početnou company (pod zdařilou choreografií je podepsána Ivana Hannichová). Umí jednotlivé scény vystavět i vhodně vypointovat (což se moc nedařilo v případě jiného karlínského muzikálu The Bodyguard), hluchých míst je naštěstí minimum.

Co se týče hereckého obsazení, krade si celé představení pro sebe představitel titulního ducha Jan Sklenář. Namaskován k nepoznání je duší celé inscenace a nutno podotknout, že když na delší dobu zmizí z jeviště, tempo začne upadat. Pro herce musí být role fyzicky velmi náročná, na jeho zpěvu to ale většinou není poznat. Výborný je v boření čtvrté stěny a komunikaci s publikem. Hraje poťouchlého návštěvníka ze záhrobí s viditelnou chutí, hýří aktivitou, nekorektní narážky zní z jeho úst přirozeně. Sklenář dokázal postavu přesně vyvážit tak, aby divák na jedné straně obdivoval Beetlejuice pro jeho sarkastický smysl pro humor a na druhé straně odsuzoval pro jeho záludnost a sobectví. Ve všem tom třeštění se přitom ani neztrácí to, jak osamělý se Sklenářův duch cítí.

Řekl bych, že pánské obsazení je v tomto muzikálu o dost silnější než dámské. Marek Lambora je sympaticky neurotickým Adamem, jemuž navíc velmi dobře vychází jeho pěvecký part. Charlese hraje v civilní poloze Ivo Hrbáč (understudy), drobné role Richarda Genzera by sice snesly o něco menší míru přehrávání, ale v rámci žánru to nepředstavuje problém.

Mladou Lydii hraje bez alternace Ines Ben Ahmed, které se po pěvecké stránce daří především v nižších polohách, v těch vyšších se svým partem trochu bojuje. Herecky není tak výrazná, aby byla Sklenářovi vyrovnanou partnerkou, ale z velké části to může být dáno tím, jak jsou postavy napsány. Také ve dvojici Adam – Barbara je Lambora výraznější než Tereza Rychlá. Z ženských představitelek tak nejvíce vyčnívá Dasha v komické úloze esoterické životní koučky Delie, škoda, že nemá v muzikálu více sólových písní. Za zmínku stojí Michaela Tomešová, která se sice objeví jen v malé roli Skautky, ale její živelný výstup patří k nejvtipnějším.

Po technické stránce je Beetlejuice muzikálem, jaké se v Praze moc často nevidí. Je to podívaná pro celou rodinu a vyplatí se navštívit minimálně kvůli slušně vybudované atmosféře a skvělému Janu Sklenářovi v hlavní roli.