Reflexe

Po čtyřech letech úspěšného uvádění muzikálu Biograf láska s hity Hany Zagorové sáhlo Divadlo Kalich s osvědčeným tvůrčím týmem po do značné míry riskantním, přesto minimálně z ekonomického pohledu jistě pochopitelném, kroku a připravilo z písní oblíbené zpěvačky „další díl“. Biograf láska 2: Nový příběh, jak název napovídá, nezastírá, že se na první kousek přímo navazovat nesnaží, ale současně se jej zcela nevzdává. 

Vstoupit podruhé do stejné řeky bývá nesnadné a pokračování oblíbených hitů bývají rizikem. 

Biograf láska 2: Nový příběh (Filip Antonio, Izabela Jati & company)

První Biograf láska úspěšně navázal na nejlepší tradici muzikálů v Divadle Kalich: byl energický, roztančený, plný hitů, a přitom odpočinkový, a jednoznačně těžil z oblíbenosti známých písní. Jeho velkým plusem bylo jejich dobré zakomponování do děje, mínusem velmi jednoduchý příběh, v němž se nedalo příliš hovořit o aktivním hledání štěstí, vývoji postav či dramatických situacích. Tam, kde se vedle vší přeslazené romantiky objevovala i nadsázka a humor, se dostával celý muzikál výrazně výš a dál. 

Druhý Biograf v započatém trendu pokračuje. I zde jde o energické, roztančené, odpočinkové dílo, i zde jsou písně do děje zakomponované bez využití hloupoučkých „oslích můstků“, i zde se příběh dostává výš ve chvílích, kdy dává prostor humoru. A i zde je právě příběh zásadním problémem, který bohužel potvrzuje také to, že pokračování málokdy dosáhnou kvality prvních dílů. 

Marie Křížová

Jakkoli byl první Biograf oddechovou romantikou, využívající místo hlavní hrdinky hned jejich trio, podařilo se mu právě větším množstvím postav, jejichž linie přirozeně propojil, vytvořit koherentní příběh. Díky třem kamarádkám, jež se setkávaly v jedné kavárně a společně sdílely své životní trable, od těch nejzásadnějších, jako děti či nevěrní manželé, až po ty nejběžnější, jako prasklá vodovodní potrubí. Právě to pokračování chybí, propojení jednotlivých příběhových linií a dramatičnost v nich. 

I Nový příběh sází na trojici postav, které spojuje blízký vztah. Tentokrát nejde o kamarádky, ale o „sourozence“ a jejich „tetu“, s nimiž přichází „pomrkávání“ na diváky prvního Biografu. Linda a Tomáš se v něm objevily jako děti, a Alča byla jednou z hlavních hrdinek, kamarádka Lindiny matky, majitelky kavárny Biograf láska. Do Nového příběhu vstupují Linda s Tomášem jako mladí dospělí, společně provozují kavárnu po Lindině mámě, a zatímco na ně teta zpovzdálí dohlíží, tentokrát oni hledají své životní štěstí. Za zvuku písní Hany Zagorové a v podstatě navzdory libretu, které je nechává se volně potácet, takže se na scéně neustále míjejí. 

Do života Tomáše vstupuje prchající samoživitelka Denisa se synem Petrem, u níž scénář neprozrazuje, před čím a proč prchá, než ji Tomášovi „vrhne do náručí“ a vlastně ani poté. Příběh Lindy se točí kolem arogantního přítele Roberta a jejího snu být herečkou, který se snaží si plnit v televizních ateliérech. Teta Alča je tak trochu, jako v prvním Biografu, „do počtu“, přinejmenším dokud není potřeba připojit věštecké prohlášení nebo do děje uměle vklínit nějaký konflikt. Ty druhému Biografu sice nechybí, nevychází ovšem z logiky syžetu. Ten naopak vrší nelogičnosti jak v ději, tak ve výběru jednotlivých písní ke konkrétním momentům, a stejně nepochopitelně „vrší“ i postavy. V Lindině linii se tak vedle záletného přítele, režiséra Roberta, objevuje sokyně Kačenka, další začínající herečka, zakoukaný asistent režiséra Marek a jeho dcerka Bětka, ale i náhle se zjevující dosud neznámý otec – Jiří. Ten zjevně přichází jen proto, aby mohl mezi postavami Lindy a Alči vzniknout konflikt, a vzápětí zase mizí. 

Jakkoli jsou to právě představitelé Jiřího a Roberta, na premiéře v podání Zbyňka Frice a Romana Tomeše, jimž tvůrci dali možnost vyniknout v propracovaných hudebních číslech s písněmi Bál a Narozeniny, jsou zároveň postavami nejzbytnějšími. Zvlášť ve chvíli, kdy se příběh mnohem víc soustředí na nesmělého Marka a jeho malou dceru, která se, minimálně v okouzlujícím podání Katie Tudosa, stává nejvtipnější a nejzábavnější postavou. 

Ve chvíli, kdy se děj muzikálu s Lindou přesouvá do televizních studií k natáčení nekonečného seriálu, se zdá, že si z tohoto formátu „dělá legraci“, leč sám vzápětí sklouzává ke sladkobolnému dramatu. Především v Tomášově části, která v počátku působí jako plynulá romantická jízda bez zádrhelů a komplikací a postrádá dramatičtější pasáže. Dokud tu jedinou – v podobě Denisina náhlého názorového veletoče – do děje v druhé polovině násilně neprocpe, aby jej do konce, během chviličky, předvedla ještě jednou a drama zase vyřešila. 

Katie Tudosa, Jan Tenkrát

Proč se Uljana Donátová, autorka libreta, i tentokrát rozhodla pro trojici „hlavních“ postav, zůstává nejasné. Nejen že ji zjevně mnohem víc zajímali zejména Denisa se synem Petrem a Marek s dcerou Bětkou, ale navíc nedokázala hlavní postavy v příběhu jakkoli propojit, krom klopotného společného úvodu a závěru a občasného vystřídání se v konkrétních lokacích příběhu. Snad ve snaze vytvořit si podmínky pro vložení vybraných songů. Ty sice do děje nevstupují s využitím „oslích můstků“, nicméně leckdy působí značně nelogicky, jako by se pokoušely do něj naroubovat dosud nepoznané situace a myšlenkové pochody. Zejména v první části zoufale chybí propracovaná muzikálová čísla, kde by písně souzněly s dramatickými situacemi. Když už se ovšem vyskytnou, projevuje se v nich režijní um Jana Kříže, který z nich dokázal dostat maximum. Ať už jde o vděčnou Tak si běž v okouzlujícím živelném podání Marie Křížové, propojené pásmo několika zamilovaných songů na začátku druhé poloviny či zmiňované Narozeniny a navazující dramatické Sliby, chyby. 

Tak jako tak je libreto přehlcené množstvím postav a linií, soustředěný příběh chybí a muzikál se – pokud jde o děj – dlouho topí v nevýrazném plácání se v ničem. Štěstím Divadla Kalich je, že Petra Procházka Parvoničová připravila energické choreografie, Jan Kříž potvrdil dlouholeté zkušenosti (nejen režijní) s muzikály a situace, které to alespoň trochu umožnily, vytáhl po dramatické stránce na vyšší úroveň a vybral si k tomu spolehlivé obsazení nejen hlavních rolí. Především ovšem opět boduje výběr hitů Hany Zagorové. Byť i s ohledem na to, že nejsem její zarytý fanoušek, musím konstatovat, že ty nejznámější a nejlepší songy už si tvůrci „vystříleli“ v prvním díle. Je možná škoda, že alespoň titulní Biograf láska se nerozhodli využít znovu. 

V jednotlivých rolích, vedle již zmiňovaných, nezklamali ani Denisa Nesvačilová, která se jako Alča dokázala vypořádat s výrazným zestárnutím své postavy, Jan Tenkrát v roli Marka, Jakub Barták představující malého Petra nebo Miloslav Frýdl jako Tomáš. Velmi pak zaujala v první takto výrazné roli i Izabela Jati jako Linda. 

Zbyněk Fric & company

Divadlo Kalich beze sporu obohatilo svůj repertoár o další divácký hit, který přináší známé písně oblíbené zpěvačky Hany Zagorové, výborné herecké, pěvecké i taneční výkony, je energický, roztančený a přitom odpočinkový. Jen se s ohledem na tříletou přípravu chtě nechtě nabízí zásadní připomínka, že za tu dobu měl vzniknout mnohem propracovanější, celistvější a soustředěnější příběh, který by dokázal překonat obtíže „prvního dílu“, ne je zopakovat a ještě zhoršit.