Blog návštěvníků i-divadla

Po čem touží návštěvníci Národního divadla
vydáno: 28.1.2020, Vladimír Rogalewicz

Národní divadlo uvádí velice úspěšnou inscenaci Erbenovy Kytice. Bohužel jsem byl tímto eklektickým představením, které je vizuálně na hranici kýče, zklamán (viz mé hodnocení inscenace). Publikum je však nadšeno a tuto inscenaci adoruje. Je zjevné, že se inscenátoři (bez zjevného podbízení) strefili do většinové představy, jak má repertoár ND vypadat. Tedy značný konzervatismus a nostalgie po Národním obrození, které má starší generace vlivem svého vzdělání zafixována jako vrchol národní kultury.

Mně osobně je mnohem sympatičtější snaha Daniela Špinara a v opeře třeba Petra Kofroně o moderní divadlo, i když není vždy úspěšná. Kolem Národního divadla se točí věcný spor: má být určitou konzervou, stavět na tradici a klasických dílech v tom nejkonzervativnějším smyslu slova, nebo má být vůdčí institucí moderního divadla a jeho dialogu s aktuálními problémy? Tato otázka je bohužel trvale nastolována, aniž by naše národní instituce došla (snažila se dojít) k jasné odpovědi. Kdo má pocit, že je to otázka dneška, nechť navštíví představení Za krásu.

Je však otázka, zda obecné očekávání nemá vzít vedení divadla v úvahu a (kvalitními) tradičními inscenacemi i repertoárem vyjít divákům vstříc. Okázalé budovy Národního divadla by tomu přály. Moderní divadlo si vždy svou scénu najde a diváci za ním přijdou. Je ale třeba si uvědomit, na co vzpomínáme jako na "zázračná období": Ornestovo Komorní, Grossmannovo a Schormovo Zábradlí, Krajčovo Divadlo za branou, Kačerův, Menzlův a Vostrého Činoherní klub, Léblovo Zábradlí, Krobotovo Dejvické,... (mimopražští diváci prominou, že můj subjektivní výčet nejde za hranice Prahy; i jinde byla báječná období). Všimněte si, že v tom výčtu naprosto chybí ND (ano, Miroslav Macháček tam kdysi udělal pár znamenitých představení, ale spíš proti vůli vedení).

A tak je otázka, jestli nebudeme na současné období hledání ještě vzpomínat. Jako už jen vzpomínáme na 15leté období Petra Zuzky v čele baletu ND; ani on nebyl za svého působení patřičně doceněn! Jen z hledání a odvahy riskovat vzniknou mimořádná představení (jakými jsou v současné době třeba Manon Lescaut a Netrpělivost srdce nebo v opeře Billy Budd).


Další články tohoto uživatele na blogu