Počet komentářů: 1
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Po čem touží návštěvníci Národního divadla

Národní divadlo uvádí velice úspěšnou inscenaci Erbenovy Kytice. Bohužel jsem byl tímto eklektickým představením, které je vizuálně na hranici kýče, zklamán (viz mé hodnocení inscenace). Publikum je však nadšeno a tuto inscenaci adoruje. Je zjevné, že se inscenátoři (bez zjevného podbízení) strefili do většinové představy, jak má repertoár ND vypadat. Tedy značný konzervatismus a nostalgie po Národním obrození, které má starší generace vlivem svého vzdělání zafixována jako vrchol národní kultury.

Mně osobně je mnohem sympatičtější snaha Daniela Špinara a v opeře třeba Petra Kofroně o moderní divadlo, i když není vždy úspěšná. Kolem Národního divadla se točí věcný spor: má být určitou konzervou, stavět na tradici a klasických dílech v tom nejkonzervativnějším smyslu slova, nebo má být vůdčí institucí moderního divadla a jeho dialogu s aktuálními problémy? Tato otázka je bohužel trvale nastolována, aniž by naše národní instituce došla (snažila se dojít) k jasné odpovědi. Kdo má pocit, že je to otázka dneška, nechť navštíví představení Za krásu.

Je však otázka, zda obecné očekávání nemá vzít vedení divadla v úvahu a (kvalitními) tradičními inscenacemi i repertoárem vyjít divákům vstříc. Okázalé budovy Národního divadla by tomu přály. Moderní divadlo si vždy svou scénu najde a diváci za ním přijdou. Je ale třeba si uvědomit, na co vzpomínáme jako na "zázračná období": Ornestovo Komorní, Grossmannovo a Schormovo Zábradlí, Krajčovo Divadlo za branou, Kačerův, Menzlův a Vostrého Činoherní klub, Léblovo Zábradlí, Krobotovo Dejvické,... (mimopražští diváci prominou, že můj subjektivní výčet nejde za hranice Prahy; i jinde byla báječná období). Všimněte si, že v tom výčtu naprosto chybí ND (ano, Miroslav Macháček tam kdysi udělal pár znamenitých představení, ale spíš proti vůli vedení).

A tak je otázka, jestli nebudeme na současné období hledání ještě vzpomínat. Jako už jen vzpomínáme na 15leté období Petra Zuzky v čele baletu ND; ani on nebyl za svého působení patřičně doceněn! Jen z hledání a odvahy riskovat vzniknou mimořádná představení (jakými jsou v současné době třeba Manon Lescaut a Netrpělivost srdce nebo v opeře Billy Budd).


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

michvon (29.1.2020, 13:28:27)  reagovat
Přesně
Naprosto souhlasím! Odvaha s sebou sice občas přinese i neúspěch, ale divadlo, které jde jen po proudu a po srsti, mě nebaví. Snaha Daniela Špinara, aby z ND udělal lídra mezi českými divadly, je z mého pohledu chvályhodná. Na druhou stranu rozumím i tomu, že občas je potřeba udělat pořádný kasovní trhák, což Kytice bezesporu je. Ale osobně doufám, že převáží snaha o oživení, skutečné obrození ND. Myslím si, že ND by nemělo být vnímáno jen jako "zlatá kaplička" (do tohoto vnímání ND Kytice dokonale zapadá), ale v pravém slova smyslu trendsetter české kulturní scény. Zatím to ale chválabohu vypadá, že "nová krev" v ND stále ještě proudí.