Profil uživatele

KSnow

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 14 % (36)
Jiří Landa: 14 % (41)
Anežka Hrebiková: 15 % (17)
Helena Grégrová: 15 % (39)
Michal Novák: 15 % (25)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 > >>

(zadáno: 22.2.2020)
Může spolu tahle parta lidí tvořit už, jak to říct, prostě napořád? V současné době jsou největší zárukou, že to, co uvidím, bude stát zato. Stejně jako předchozí inscenace má i tahle důvtip, nápad, šmrnc, originalitu a schopnost přitažlivě, vtipně a přitom tak výstižně a neprvoplánově postihnout společenské problémy a témata. Obdivuju, jak zdatně je spojena vážnost s fraškovitostí, a jak je humor užíván k poukazování na závažné věci. Dobrý nápad s koncem to jen podtrhuje a posouvá důraz do kontextu se současností. Skvěle hráli všichni, ale tentokrát bych asi nejvíce vyzdvihla M. Vedrala.
(zadáno: 22.2.2020)
Ze všeho nejvíc zamrzí, jak šíleně levně to celý působí. Scéna je zkrátka otřesná a vypadá to, že byla sestavena hodinu před představením. Režijně tam, až na jeden vcelku dobrý nápad, nebylo nic, ale absolutně nic nového či inovativního. Jasně, text sám je skvělý a tak to není špatně strávený večer. Plus D. Bambas podal i přes to, že se na roli vůbec nehodí, přirozený a uvěřitelný výkon, a o L. Končokové můžu poprvé říct, že byla opravdu skvělá. Čekala jsem ale prostě o tolik víc! Takhle je to zkrátka neskutečně obyčejný.
(zadáno: 19.2.2020)
Když vidím výbornou estetickou složku, jsem do velké míry spokojená, ať se jinak děje, co chce. A že ta je tady naprosto fantastická - a zrovna u Wildova díla se to tak hodí! Inscenace sama je vlastně jedním velkým obrazem, co vypráví příběh a dokáže předat myšlenky, a vše z těch 70 % patří jemu. Bohužel, takřka všechny ostatní složky zaostávají. Nejvíce jednoznačně zamrzí špatné herecké výkony - ale potenciál večera doslova dusí nulové charisma Doriana Ondřeje Krause, který navíc neuhrává většinu jeho poloh. Zvláštně působí i konec, ačkoliv úplně poslední moment je opět esteticky ohromující.
(zadáno: 15.2.2020)
Dostala jsem to, co jsem vlastně čekala, ale ještě o několik levlů lépe. Tendenční a dnes značně zastaralá Grillparzerova hra byla polita živou vodou hravosti a vtipu, skrze něž se výjimečně povedlo předložit relevantní nástřel zamyšlení nad rozdílnými formami moci. Má to ideu, má to vtip. Má to smysl dnes uvádět. Má to fantastickou režii i scénografii, která má úžasnou symboliku. A má to strašně ohromující atmosféru. A skvělé herecké výkony, ve kterých mě vedle M. Pechláta a I. Luptáka zaujal hlavně A. Bílík. Bez toho konce by to bylo 90 %, s tím koncem to bylo fakt extrémně výjimečný.
(zadáno: 5.2.2020)
Pořád nechápu, co jsem to právě viděla.

Ale scéna byla docela pěkná.

10 % je víc, než si tenhle druh humoru zaslouží.
(zadáno: 2.2.2020)
Je to milé. A to je asi tak všechno, co se o tom dá říct. Tohle neotřelé téma na divadle mělo takřka neomezený potenciál, ale bohužel ho využívá tak na deset procent. Samotná linka J. Merricka je dojemná, ale stejně se nemůžu ubránit pocitu, že s tím šlo prostě udělat o tolik víc! To ale neplatí o hereckých výkonech, které byly od všech velmi solidní a vyrovnané. Příjemně překvapil především Tomáš Klus, Tomáš Havlínek si udržuje svou stálou extrémně vysokou úroveň.
(zadáno: 24.1.2020)
Po zhlédnutí tohoto představení se mi chce říct jen jedno velké DÍKY. Divadlo komentující současný stav světa je v českém prostředí, ačkoliv nesmírně potřebné, často strašně silové, povrchní a nekompaktní. Tady to ale nehrozí! Člověk je díky řešení scény opravdu vtažen do děje, jednotlivé výstupy nejsou jen prvoplánovou kritikou, ale mají nuance a jsou předkládány v rámci provokativních metafor. Především rámující motiv neustále více a více prosakujícího deště mi přišel fantastický. Snad jen ty náznaky interakce s diváky vyznívaly takřka od všech nesmírně nuceně.
(zadáno: 24.1.2020)
Je pro mě poměrně obtížné tuto inscenaci hodnotit. Ačkoliv nesmírně fandím i radikálně inovativním pojetím, zvláště u takovýchto klasik, tady do sebe ta přehršel nápadů úplně nezapadla a spíše než celek se dají ocenit jednotlivé scény odděleně. A že některé, jako rituální očišťování či úplný konec, byly ohromně působivé! Vedle toho jsem byla nadšená i z výborně zapracovaných poznámek. Na druhou stranu, možná že k tomu, že mi představení připadalo spíše povrchové, přispěl i pro mě nepříliš přesvědčivý Pavel Batěk.
(zadáno: 29.12.2019)
Pro tuhle Millerovu hru mám v srdci zvláštní místo - o to více na mě zapůsobilo, jak zdatná Dočekalova režie (pro jehož styl asi začínám mít vážně slabost) dokázala za pomoci minimalistické scény ještě více zdůraznit pro mě ty nejzásadnější myšlenky a momenty. Hraní bez přestávky také dalo inscenaci tak potřebnou sevřenost a naléhavost. Jen herecké výkony se obecně rozjížděly trochu pomaleji, ale v krizových scénách už byli všichni stoprocentně přesvědčiví - a především Miroslav Donutil svým podáním vyvolal silné emoce.
(zadáno: 22.12.2019)
Takhle nějak si představuju, že mohlo vypadat divadelní představení před sto lety. Ale zase, několik působivých momentů tam bylo, text je dobrý (i když by ukrutně potřeboval proškrtat), a herecké výkony V. Javoříka, S. Postlerové a především D. Bambase výborné.
(zadáno: 19.12.2019)
Musím se přiznat, že text jako takový mnou příliš nerezonoval. Na druhou stranu, celou dobu jsem se bavila rozšifrováváním režijních nápadů a netrpělivě jsem vyhlížela každý další - obzvláště myšlenka se zakomponováním bubeníka, která skvěle vygradovala nakonec, byla fantastická.
(zadáno: 15.12.2019)
Celou dobu jsem jen přemýšlela, kdyže jsem si koupila lístek na představení ochotnického divadla - jinak si totiž nedovedu představit, jak by se tahle scéna, kostýmy či i herecké výkony na boleslavská prkna dostaly. Deset procent dávám za snahu, která aspoň do naučení choreografií musela jít, a deset za jediný světlý bod inscenace, Lukáše Jurka.
(zadáno: 15.12.2019)
Zajímavá scénografie a režie dávají naprosto vyprázdněnému textu přitažlivý háv, ale s typicky allenovským námětem o zakomplexovaném čtyřicátníkovi, který se mentálně zasekl ve dvanácti letech (aniž by to bylo jakkoliv problematizováno), víc udělat nejde. Jedná se prostě o selhání dramaturgie divadla, která se z neznámého důvodu rozhodla v dnešní době tuhle inscenaci nasadit.
(zadáno: 10.11.2019)
Myšlenka dobrá, ale bohužel ne tak silně provedená, jak jsem čekala. Opravdu se jednalo o poměrně banální, neoriginálně pojaté dějové linky, které i na takto krátký formát příliš nosné nejsou. Nepomáhá ani nepříliš působivá scénografie. Na druhou stranu je nutno ocenit velmi vysoké herecké výkony úplně všech představitelů.
(zadáno: 10.11.2019)
Celou dobu se mi zdálo, že se inscenace úporně snaží, aby její příběh diváci intenzivně prožívali a na osudu protagonistů a jejich vztahu jim záleželo. Bohužel se to u mě, i přes intimní provedení a podmanivý soundtrack, vůbec nepodařilo.
(zadáno: 6.10.2019)
Tak nevím, narozdíl od mnoha ostatních zde v komentářích jsem tentokrát z Vinohrad odcházela s velmi, velmi silným zážitkem. Rozhodně to totiž není hra jen pro ty, co se můžou s hlavním tématem identifikovat, neboť i vedlejší dějové linky jsou většinou dobře vystavěné a uchopené. Jo, výkony K. Brožové i některých dalších nejsou vůbec perfektní (naopak mě tu poprvé zaujala Š. Vaculíková, která byla /výborná/), dialogy jsou někdy příliš schematické, ale co je mi do toho, když to na mě tak dobře fungovalo. Navíc DnV současné hry s myšlenkou a poselstvím potřebuje takřka zoufale!
(zadáno: 29.9.2019)
Inscenace stojí na klasických prvcích Mikeskovy režie, a především na výtečných hereckých výkonech. V tomto ohledu pro mě D. Bambase v hlavní roli (který se může snažit, jak chce, ale fakt, že jeho fyzické predispozice ho pro tuto roli absolutně nepředurčují, se mu porazit nedaří), zastiňují Roxana L. Fischerové, u níž rozhodně nesouhlasím, že by byla prezentována jako naivní a nepříliš inteligentní, a okouzlující Christian O. Krause. Do toho se daří vystavět skvělou atmosféru. Dojem ale poměrně kazí závěrečná scéna, která na mě z mnoha důvodů vůbec emočně nezapůsobila.
(zadáno: 20.9.2019)
Strašně, strašně mě mrzí, že kvůli horším výkonům T. Marečkové a S. Remundové nemůžu dát 100 %, protože jinak se tomuhle fantastickému počinu nedá absolutně nic vytknout. Rozhodně nejlepší R+J, co jsem viděla, a celkově asi jedno z těch úplně nejlepších představení, na kterých jsem kdy byla! Je to dynamické, hravé, výbušné i vážné najednou, a hlavně to ani na sekundu, hlavně díky kreativně využitým moderním prvkům, nenudí. Taky oceňuju skvěle uchopený famózní monolog o královně Mab, se kterým si většina inscenací vůbec neví rady. Bylo to prostě vším, čím by moderní divadlo mělo být, díky!
(zadáno: 20.9.2019)
75 %. Po zhlédnutí tohoto představení mám pocit, že právě tohle je ideální způsob, jakým antickou klasiku inscenovat - minimalistická scéna i kostýmy přenechávají prostor geniálnímu textu a kladou obrovský tlak na schopnost herců vdechnout mu život. Právě to se takřka všem zdařilo více než úspěšně, často asi i lépe, než by to zvládli jejich o mnoho zkušenější kolegové. A zvlášť výkon Jessicy Bechyňové byl ohromující!
(zadáno: 31.7.2019)
+ výklad Horatia či hrobníka
+ hudba

- kompletní asasinace postav Ofélie, Laerta či Claudia
- neúčelné škrtání kterým úplně zmizela hloubka či motivace téměř všech postav
- jedinou "modernizací" byl mobil a pistole, jinak se tvůrci ani nesnažili
- absence filosofických pasáží
- změna v závěrečné scéně měla asi překvapit, ale až na Hamleta/Horatia to emočně vůbec nefungovalo
- špatné herecké výkony (nenechávejte Čermáka hrát nic jiného než tu jeho klasiku)
- skoro padesátníci hrající dvacátníky - proč?? zrovna tady se nedá vymlouvat na omezený soubor, a úplně to mění dynamiku hry
(zadáno: 1.7.2019)
20 % za Jiřího Suchého, 10 % za atmosféru.
(zadáno: 29.6.2019)
Možná proto, že mám slabé místo pro tenhle koncept zobrazování vztahů po určitém časovém období, mi tahle inscenace až hodně překvapivě sedla. V závěru je to až moc dlouhé, režijně to ničím překvapivé nebo inovativní není, ale předloha je dobrá, herecké výkony solidní, a problémy proměn hlavních postav a spolu s tím citů a přístupu jednoho k druhému dobře vykreslené a zajímavé.
(zadáno: 29.6.2019)
Crazy komedie, která se nikdy nepohybuje v průměru. Buď se na jevišti odehrávají absolutní cringe scény, u kterých se trapností schováváte, nebo před sebou vidíte absurdní, ale nebesky vtipné výjevy - a naštěstí ty druhé celkem silně převažují. Už z principu oceňuji hry, které se snaží vypořádat se současnou situací, a tady se to i velmi dobře daří. Vůbec bych neřekla, že se jedná o primitivní výsměch "druhé části" společnosti, dokonce je to podle mého naopak - inscenace se možná až úporně snaží najít usmíření a pochopení, a tak nabízí poměrně silný přesah. Plus výborná scénografie!
(zadáno: 29.6.2019)
Jak tak koukám na zbytek hodnocení, tak vidím, že jsem asi jediná, komu se to vážně nelíbilo - ale když já tam fakt, ať se snažím, jak chci, nevidím nic moc, co by se mi líbit mělo. Nudná a předvídatelná zápletka spojená s humorem typu podrbání se v rozkroku asi ani dobře dopadnout nemůže, a ani z jiných stránek tam moc žádné jiné přidané hodnoty nebylo. Třicet procent dávám za jednu nebo dvě poměrně silné scény a excelentní výkon Lindy Rybové. Jinak pro mě bylo vážně utrpení tam vůbec i tu hodinu a půl přežít.
(zadáno: 17.6.2019)
Je to výborné, o tom není sporu - ale nějak se nemůžu ubránit dojmu, že je to výborné prostě a jen proto, že je výborná předloha. Nemůžu přijít na jediný aspekt, který by tomu tahle konkrétní inscenace dala navíc. Všechny scénografické složky byly standardní, režijní uchopení očekávatelné, herecké výkony ok, žádný zajímavější výklad postav se nekonal, ani hlubší ponoření do některého z témat, které text nabízí. A na tom asi není nic špatného, pořád je to skvělé, Williams byl mistr a držet se ho k úspěchu zaručeně vede - jen mi to prostě u takovéhle klasiky nestačí k vyššímu hodnocení.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 > >>