Kdyby tisíc klarinetů

Kdyby tisíc klarinetů připomíná tradici klasické hudební revue, v níž mají své pevné místo zpěv, humor a radost ze společného hraní. Nejvíce mě potěšily hlasy I. Hlubučkové, A. Fixové a J. Someše, který se divadlu věnuje už více než půl století a stále na jevišti působí s obdivuhodnou energií a osobním kouzlem. Je celkově znát, že se herci dobře znají a společné hraní si skutečně užívají. I proto se melodie přirozeně dostávají mezi diváky, kteří si je začnou zpívat spolu s nimi. Příbram tak přiváží i do jiných měst milý večer s písničkami, které nezestárnou a pořád dokážou oslovit napříč generacemi.

Ať žije divadlo!

Slovní hříčku o tom, že co je revue, to tady nikdo pořádně nevue (citace ze hry), se hravým uchopením dané formy podařilo Divadlu A. Dvořáka Příbram zdařile zpochybnit. Suché Šlitrovky (opět citace) interpretují všichni účinkující s energickým drajvem, s nenucenou samozřejmostí si s nimi léty prověřené šlágry záhy pobrukuje i nemalá část publika. Jednotlivé výstupy mají sympatickou jiskru a dokáží navodit pohodovou, lehce nostalgickou atmosféru. Jednoznačně nejdojemnějším momentem inscenace je odzbrojující, mimořádně působivé podání pacifistického songu Tulipán doyenem souboru Jaroslavem Somešem. V každém ohledu příjemně strávený divácký čas.