Rozhovor

Kristina Sitková a Kristýna Čepková:
Stačí jen mít otevřené oči, vědomí a hlavně srdce
vydáno: 29.10.2019
...ptala se Helena Grégrová...

V pondělí 4. 11. se v malém sále Městského divadla Kladno uskuteční premiéra inscenace hry Všechny báječný věci autora Duncana Macmillana. O tom, jak důležité je za žádných okolností nic nevzdávat, se diváky bude snažit přesvědčit herečka Kristina Sitková. Ve víru posledního zkouškového týdne nám spolu s dramaturgyní a režisérkou v jedné osobě Kristýnou Čepkovou odpověděly na několik otázek.

Co byl primární stimul při volbě právě tohoto textu? Co vás na něm nejvíc oslovilo?
K. Čepková: Předloni jsem se octla na představení ve Studiu D Západočeského divadla v Chebu, kde tuto láskyplnou hru s diváky hraje Pavel Richta a absolutně mě to okouzlilo. Nechala jsem si od režiséra Zdeňka Bartoše poslat text, znovu si ho přečetla a pevně rozhodnuta, že „tohle bych někdy ráda dopřála i kladenským divákům“, jsem v duchu okamžitě dodala: „A musí to hrát Sitková!“ Na textu se mi nejvíc líbí, že dokáže hravě, s lehkostí a humorem vystihnout tak závažné a důležité téma jako je deprese nebo sklony k sebevraždě.
K. Sitková: Před zhruba rokem a půl mi Kristýnka napsala o jednom textu, který bych si měla přečíst. Slíbila, že mi ho ráno pošle. Nakonec mi ho poslala okolo půlnoci a dopadlo to tak, že jsem asi do čtyř ráno seděla u počítače, četla a každou chvíli jsem si psala poznámky. Ten text mne natolik vtáhnul hned po chvíli čtení, že jsem v něm začala hledat důvody, proč na něm „musíme“ pracovat. Nacházela jsem v něm už na první přečtení tolik „báječných věcí“, pro které mělo pro mne smysl na něm pracovat, že s každou další přečtenou stránkou jsem více a více doufala, že na něm opravdu pracovat budeme. Obávala jsem se, že píšu nesmysly, ale naštěstí to tak snad nebylo vnímáno.

vizuál k inscenaci
vizuál k inscenaci


Viděly jste i některou další z doposud uvedených inscenací této hry?
K. Čepková: Kromě původní inscenace (ze záznamu) naživo zatím pouze tu chebskou, ale na pražské uvedení v podání Daniela Krejčíka se určitě chystám. A přiznávám, že už se moc těším, až (si) začne s diváky pravidelně hrát Kristina. Ten text je úžasný mimo jiné v tom, jak se dá hrát znovu a znovu a pokaždé je jiný, nejen podle hlavního protagonisty, ale i dle publika, které je zrovna v ten den zapojeno do hry.
K. Sitková: Viděla jsem chebskou inscenaci s Pavlem Richtou – v té době bylo už ve vzduchu, že na tomhle báječném textu snad budeme pracovat. Doufala jsem, že si užiju i interakci a vyzkouším si ji na vlastní kůži, ale to se nestalo... A asi je to dobře! Měla jsem tak možnost užít si inscenaci naplno a s lehkým odstupem. Viděly jsme také verzi, kterou zaznamenalo HBO a vystupuje v ní Jonny Donahoe, se kterým autor spoluvytvořil jednu z finálních verzí textu, se kterou teď všichni pracují. To pro mne bylo velmi inspirativní. Publikum v jiných zemích je mnohem více nakloněno spolupráci s herci a diváci nejsou tak ostýchaví. O to větší výzva je, dělat tuto inscenaci v jiném prostředí, s jinými diváky.

Čím si vás Pavel Richta a Jonny Danahoe nejvíce získali?
K. Čepková: Jonny Donahoe je neuvěřitelně přirozený a přesný. Pavel si mě získal svou velikou bezprostředností, srdečností i zvláštní tragikomikou. Myslím, že jsou to takové základní předpoklady dané věci... Navíc jemně zúročil své zkušenosti s pantomimou.
K. Sitková: U Pavla i Jonnyho mě naprosto odbourala jejich energie, která dokáže získat důvěru diváků, kteří pak bez sebemenšího zaváhání s nimi spolupracují a jdou s nimi celým příběhem. Doufám, že se mi podaří to samé.

ze zkoušky inscenace Všechny báječný věci (foto: Tomáš Glasberger)
ze zkoušky inscenace Všechny báječný věci (foto: Tomáš Glasberger)


Nebojíte se komorní, a navíc interaktivní inscenace? Co je pro vás největší výzva u tohoto typu divadelní akce?
K. Čepková: To je otázka spíše na kolegyni Kristinu, nicméně musím říct, že jsem přesvědčena o své volbě obsazení a tudíž, že Kristina má potenciál právě tuto stránku věci naplnit. Od jejího angažmá v Lampionu a následného přestupu k nám do činohry si všímám, jak pozitivně a bez ostychu ji diváci vnímají a jak důvěřivě k ní přistupují. To je pro Všechny báječný věci nesmírně důležité.
K. Sitková: Já se tedy trochu bojím, ale to myslím není od věci – člověk si tak udržuje větší pozornost a je více ve střehu. Jsem ve skrytu duše introvert (což se u herců asi úplně neočekává), ale o to větší výzva to pro mě je. Další výzvou je pro mne to, že jsem vlastně ještě nehrála žádnou velkou roli, takže fakt, že se vrhám rovnou do monodramatu a navíc interaktivního, je pro mne velký průlom. Když mi Kristýna poprvé napsala, že by se mnou na tomhle textu chtěla pracovat, tak mě napadlo: „Bojím se, ale OK. Zkusíme to, a buď to totálně pokazím a půjdu dělat za kasu do Lidlu, anebo mě to utvrdí v tom, že na to mám, naplňuje mě to, dokážu to naplnit, něco předat a můžu se posunovat dál.“ Stále doufám, že „možnost b)“ je správně… (směje se)

Dozvěděly jste se při práci s textem jeho prostřednictvím o sobě něco, co vás samotné překvapilo?
K. Čepková: Mě překvapilo, že na tak kvalitním, silném textu a se skvělým parťákem (tedy vlastně parťáky, neb máme také svůj báječný zákulisní tým) dokážu pracovat i za ztížených, velmi nepříjemných podmínek, na jaké jsem dosud nebyla z žádného divadla zvyklá... Je to pro mě hezký „dárek na rozloučenou“. Navíc v té hře je pro mě zašifrována zpráva, že nikdy není vše ztraceno.
K. Sitková: Určitě ano. Už to, kolik společných věcí jsem našla v textu po prvním přečtení. Myslím, že jsme se i při práci dozvěděly mnoho o tom, kolik toho máme lidsky a v rámci tvorby společného. Asi jsem ještě nezažila, abych pracovala na postavě, se kterou se mohu v tolika věcech a názorech ztotožnit. Tím nechci říct, že ten příběh je o mně – to ne. Ale... Přijďte se podívat a pochopíte... Snad... Mnozí asi vědí, jaká atmosféra panuje v kladenském divadle v době vzniku této inscenace a já jsem tohle taky asi ještě nezažila. Ale možná je to ten motor, že i navzdory všemu je člověk s báječným týmem schopen vytvořit něco, co má smysl. Co bude dál? To je ve hvězdách...

ze zkoušky inscenace Všechny báječný věci (foto: Tomáš Glasberger)
ze zkoušky inscenace Všechny báječný věci (foto: Tomáš Glasberger)


Kdybyste měly stručně vystihnout poselství příběhu, jak by znělo?
K. Čepková: Nevzdávat se. Pokud možno nikdy.
K. Sitková: I když je člověku smutno, nevidí východisko a vše kolem vypadá beznadějně – vždy se dá najít spousta báječných věcí, pro které stojí za to žít! Stačí jen mít otevřené oči, vědomí a hlavně srdce.
Ještě bych ráda dodala, že tahle hra otevírá mnoho témat. Duševní zdraví a pohoda jsou věci, které čím dál více podceňujeme. Nebojme se o nich mluvit. A nebojme se svěřovat, znát svou slabost a případně vyhledat odbornou pomoc. Dnešní doba je hrozně uspěchaná a člověk nechce dávat najevo osobní selhání, což vede k mnoha hlubokým a závažným problémům. Pro mě je tahle inscenace určitou terapií a třeba to tak bude cítit i někdo jiný... A nebojte, humor bude!

Jaký je ten váš nejzásadnější důvod, pro který stojí za to žít?
K. Čepková: Řečeno s mým milovaným Ödönem von Horváthem (i obecně): „Víra, naděje, láska.“
K. Sitková: Postava otce v této hře mluví o naději... „Protože bez naděje bychom nepřežili“. Naděje mě často drží při životě, stejně jako rodina... Láska v jakékoliv formě – nejen ta „romantická“. Opravdové přátelství... A pak cokoliv, co nás naplňuje – miluji divadlo, a když mě naplňuje, nahradí spoustu věcí, které třeba mohou člověku chybět (čas, energie, osobní život). Jsem neskutečně vděčná za mou rodinu, která mě podporuje a ať jsem sebevíc na dně, dokáže mi dodat energii a naději, že má smysl tady být.

Komorní charakter hry a její nenáročnost na výpravu a prostor vybízí k zájezdům. Jsou v plánu?
K. Čepková: Za nás dvě určitě ano, kolegyně z obchodního oddělení jsme o tom zpravily. Snad to vyjde! Bylo by hezké se o Všechny báječný věci podělit i mimo Kladno.
K. Sitková: Zájezdům se rozhodně nebráním, ba naopak! Kdysi jsem řekla, že tahle inscenace se dá dělat „zejména kdykoliv a zejména kdekoliv“. Stačí mít jen pár diváků, kteří si chtějí příběh vyslechnout a být jeho součástí. Ráda bych tuto inscenaci například odehrála v kladenském domově důchodců, protože to pro mne má smysl a najde se tam spousta lidí, kteří se už třeba nemají možnost do divadla dostat. A taky bych ráda vyjela do Hvozdné, do sálu Kroužku divadelních ochotníků, kde jsem nechala kus (nejen) divadelního srdce.

ze zkoušky inscenace Všechny báječný věci (foto: Tomáš Glasberger)
ze zkoušky inscenace Všechny báječný věci (foto: Tomáš Glasberger)


Prvními diváky byli vaši kolegové z divadla. Jak tyto zkoušky dopadly?
K. Čepková: Ano. Od začátku zkoušení jsme měly v plánu uspořádat několik tzv. otevřených zkoušek, aby Kristina měla možnost si ověřit určité principy hry. Myslím si, že bez takových zahřívacích koleček se tato věc ani nedá realizovat. Tři takové zkoušky proběhly asi čtrnáct dní před premiérou a bylo velmi zajímavé sledovat odlišné, ale vždy bezprostřední reakce kolegů coby diváků. Určitě nám pomohli pár věcí „dovychytat“…
K. Sitková: Moc děkuji všem, kdo se našich „testovacích jízd“ zúčastnili. Každý divák nás posunul dál a otevřel nám pohled na to, co nás čeká. Je to velké dobrodružství a každá repríza bude jiná – každá osoba v hledišti je nedílnou součástí, a i když nehraje nějakou roli, může vše ovlivnit. Moc se na tohle těším! Ráda bych vzkázala divákům, že se nemají čeho bát. A těm krátkozrakým jen doporučuji, aby si vzali s sebou pro jistotu brýle. (směje se)
K. Čepková: A já bych ráda vzkázala všem lidem, aby nikdy neztráceli víru, že něco má smysl. Nic není nemožné, stačí chtít!
.