Recenze

Fauste (člověče), nezlob (se)!
psáno z představení: 1.4.2004, autor recenze: Helena Grégrová
Ondřej Pavelka se ke hře Faust, ve které v osmdesátých letech hrál titulní roli, a jejíž inscenování se prý stalo kultovní záležitostí tehdejšího Rubínu, vrátil protentokrát jako režisér. Že při novém nastudování nešetřil esencí svých nejniternějších zkušeností, je znatelné. Také komorní sklepní prostory A studia Rubín jsou intenzitě prožitku a celkovému vyznění inscenace příznivě nakloněny.

Už úvod samotný zaujme - originální formou jakési předscény si můžeme s představitelem Fausta Tomášem Matonohou (prozatím "v civilu") zafilozofovat nad tím, jak vlastně správně hrát Fausta, hlavně pak, jak hrát ho správně dnes. Tedy tady a teď. V průběhu úvahy se dočkáme i povedených parodií na pojetí této role Jaroslavem Vojtou či Matějem Kopeckým, přičemž namísto loutek poslouží herci figurky, se kterými pohybuje nad deskou hry Člověče, nezlob se! Že právě jí si metaforicky užijeme dosyta, v tu chvíli ještě ani zdaleka netušíme.

Když se pak za okamžik na scéně objeví Faust již okostýmovaný - v ošuntělém županu, sedící obkročmo na komínku z filozofických a učených knih (ne nepodoben člověku na záchodové míse), s načatou láhví vína u nohou, je to ideální čas, aby naše asociační závity začaly pracovat na plné obrátky. V průběhu Faustova monologu pochopíme, jak fatální je jeho nespokojenost s tím, že v učenosti nenašel to "pravé štěstí". Pro poznání je rozhodnut upsat se třeba i ďáblu. Ač prezentován jako hrdina v nejlepších letech, potud stále ještě je "starým dobrým Faustem". Co se však následně rozehraje, je místy blízko opravdovému boji o přežití, brodění se existenciálními marasty tohoto světa. Ve výsledku je ale ta pouť pro naše smysly veskrze očistná. A dočkáme se, pochopitelně, i andělsky čisté Markétky, která, ledva okusí světských slastí a strastí, zešílí.

Ke zdárnému překlenutí úskalí v úvodní úvaze obávaného "tady a teď" přispívají neotřelé inscenační nápady. Velice povedená a účelná je filmová projekce, jež poslouží také namísto kulis, včetně provokativně aktualizačního rámce, který ještě umocní zrychlené švenkování kamery pražskou Perlovou ulicí. Vděčná a potřebně oddechová je pasáž, kdy situace rozehraná na jevišti pokračuje plynule v dotáčkách na plátně vždy, když za něj herci vstoupí. Odlehčení zafunguje o to více, podaří-li se jim občas zpoza projekce vystoupit asynchronně s promítaným obrazem.

Herecké výkony jsou pozoruhodné. Všichni hrají s opravdovým zápalem, žádný se snadno - opsáno metaforou na způsob Člověče, nezlob se! - nenechá vyhodit zpátky do domečku. Největší diváckou lahůdkou je však rozhodně Tomáš Petřík v roli Mefista. Ten na Faustovo zavolání přichází v podobě podomního obchodního příručího, ale to klamání tělem nemá dlouhého trvání. Velice brzy vystrčí rohy a z kufříku začne lovit nebezpečný arzenál. Když se pro kapku krve na podpis úpisu zahryzne Faustovi se vší vehemencí do ruky, je jasné, že tomu nebylo radno podávat prst, natožpak dávat v šanc duši...! Petřík velice umě vykresluje všechno lidsky ďábelské i ďábelsky lidské, hraje doslova celým tělem, jeho mimika je na milimetry přesná, hra očí mrazivě působivá. Nevyzpytatelným Mefistovým náladám úžasně přizpůsobuje i tón a tok řeči. Roztomilé brblání nad tím, jak obtížné je zavděčit se Faustovým rozmarům, vygraduje ulevením si v jadrné če/rtov/štině.

Tempo inscenace je, i přes svou relativní délku, optimálně dynamické, celým dějem bez náznaku nudy proletíme s hlavním hrdinou na Mefistově plášti. Faust nakonec, jak známo, přistane dosti tvrdě - u apokalypsy vlastní duše. A přistání diváků? Pravděpodobně vždy přímo úměrné jejich momentálním empatiím. V každém případě snad povětšinou s pocitem, že tvůrčí tým dokázal rébus: "Faust – dnes" rozluštit velmi objevným způsobem. Ten průzkumný let zkrátka vážně stojí zato!
P.S. Bude-li navíc představení osobně přítomen Ondřej Pavelka, je možné, že o přestávce na baru také zaslechnete něco podnětného. Mně se podařilo zachytit režijní poznámku: "Není to špatný, ale bylo tam málo tý smrti!"

Hodnocení: 70 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.