Sklr

Krása imaginace. Krása křehkosti. Krása melancholie. Byl jsem s vnučkou (11 let) a byla unešena. Je skvělé, že se tvoří podobné představení, které dětského diváka nepodceňují a jež vytvářejí prostor pro mezigenerační dialog mezi dospělým a dítětem. I po představení jsme společně mluvili o tom, proč byl Baron zavřený do vězení, proč je to důležité připomínat v naší společnosti, co to znamená, když hlavní slovo má cenzor. Pro mě nejlepší scéna je tango s býkem. Pro vnučku plavání s rejnokem. Takže si myslím, že to pro děti je a jen záleží, jak se k tomu postaví dospělí.

Odvaha experimentovat patří na jeviště Národního divadla. Režisérka Tejnorová znovu odhalila, že umí pracovat s prostorem a s videem. V jejím pojetí jsem četl především touhu utkat se s samotou a se smrtí jako součástí lidského života. A vůbec nedochází k romantizaci.

Za odvahu udělat představení jinak. Diváci sedí na jevišti a mohou nahlédnout do zákulisí krásy divadla. A také za odvahu vytáhnout na jeviště tak těžký text, jako je Pustina.

Výborně odvedená práce na loutkách. Dojímavý vztah otce a syna. A také silný příběh, který je bohužel stále aktuální. 10% dolů za jemně delší druhou polovinu. Určitě je to pro starší děti. Ale rodiče mohou hodně vysvětlit. Dialog s dětmi je důležitý. Loutka koně na konci představení je magická. Měl jsem husí kůži.

Za skvělou divadelní zkratku! Nové využití světel. Inovativní dramaturgii.