Propast

Nevím, jestli to bylo danou reprízou nebo mým aktuálním naladěním, ale bylo pro mě opravdu obtížné se na energii inscenace naladit. Ač považuju téma (klimatické) deprese víc než hodno jevištního zpracování, tady se s ním nakládá na můj vkus dost polopaticky, až naivně. Veškeré pokusy o nadhled a upřímnost, navzdory nasazení herců, vyznívaly bohužel trochu uměle a neautenticky.

11.4.2024 Kolonie v Rubinu. 1 rada, 60 min. Na kontakt.
Mladyma ocima. Muz (S. Krupa) a zena (J. Kozubkova) se probudi spolu v jedne posteli, s kocovinou, a jsou si cizi. Looserove, oba v depresi, s nizkym sebevedomim a nabehem k zavislostem kopou kolem sebe. Velmi presvedcive herecke vykony obou dvou (lepsi J. Kozubkova, rozptylovalo me jen jeji spodni pradlo) s humorem a nadhledem ktere prejdou do soukrome roviny a pak i do aktualnich problemu naseho globalniho sveta (uplne me dostala bozi zahradka a rodinna nit).
Podepisuji blog pana Holubce, a dekuji i damam Ferenzove a Fricove. Mam rad vasi poetiku

Stanislavskeho ctvrta stena.

Pár vtipných momentů, jinak z mého pohledu takové nudné nic. Bohužel. Problém bude spíše ve scénáři, výkon herečky a herce rozhodně špatný nebyl.

Minimalistický režijně-scénický koncept, který je přitom plně funkční, maximální náklad je ovšem na hercích a ti ho zvládají suverénně.
Napsané je to chytře, strukturovaně, v bezpečné vzdálenosti od hrozby "výplodu", jímž se obírání těmihle bezednými tématy může snadno stát. (Individuální deprese rezonuje s depresí celoplanetární a mezi oběma rovinami vznikají dost hezké mapy...)
Doporučuji nenechat se přepěchovat a ušetřit nějakou diváckou energii pro závěrečný stylistický zvrat (a jeho obsah). Což jsem sám neudělal - ale dojem zůstal silný. S pozdravem Rubínu!

Nevím, jestli to bylo danou reprízou nebo mým aktuálním naladěním, ale bylo pro mě opravdu obtížné se na energii inscenace naladit. Ač považuju téma (klimatické) deprese víc než hodno jevištního zpracování, tady se s ním nakládá na můj vkus dost polopaticky, až naivně. Veškeré pokusy o nadhled a upřímnost, navzdory nasazení herců, vyznívaly bohužel trochu uměle a neautenticky.

11.4.2024 Kolonie v Rubinu. 1 rada, 60 min. Na kontakt.
Mladyma ocima. Muz (S. Krupa) a zena (J. Kozubkova) se probudi spolu v jedne posteli, s kocovinou, a jsou si cizi. Looserove, oba v depresi, s nizkym sebevedomim a nabehem k zavislostem kopou kolem sebe. Velmi presvedcive herecke vykony obou dvou (lepsi J. Kozubkova, rozptylovalo me jen jeji spodni pradlo) s humorem a nadhledem ktere prejdou do soukrome roviny a pak i do aktualnich problemu naseho globalniho sveta (uplne me dostala bozi zahradka a rodinna nit).
Podepisuji blog pana Holubce, a dekuji i damam Ferenzove a Fricove. Mam rad vasi poetiku

Stanislavskeho ctvrta stena.

Pár vtipných momentů, jinak z mého pohledu takové nudné nic. Bohužel. Problém bude spíše ve scénáři, výkon herečky a herce rozhodně špatný nebyl.

Minimalistický režijně-scénický koncept, který je přitom plně funkční, maximální náklad je ovšem na hercích a ti ho zvládají suverénně.
Napsané je to chytře, strukturovaně, v bezpečné vzdálenosti od hrozby "výplodu", jímž se obírání těmihle bezednými tématy může snadno stát. (Individuální deprese rezonuje s depresí celoplanetární a mezi oběma rovinami vznikají dost hezké mapy...)
Doporučuji nenechat se přepěchovat a ušetřit nějakou diváckou energii pro závěrečný stylistický zvrat (a jeho obsah). Což jsem sám neudělal - ale dojem zůstal silný. S pozdravem Rubínu!

11.4.2024 Kolonie v Rubinu. 1 rada, 60 min. Na kontakt.
Mladyma ocima. Muz (S. Krupa) a zena (J. Kozubkova) se probudi spolu v jedne posteli, s kocovinou, a jsou si cizi. Looserove, oba v depresi, s nizkym sebevedomim a nabehem k zavislostem kopou kolem sebe. Velmi presvedcive herecke vykony obou dvou (lepsi J. Kozubkova, rozptylovalo me jen jeji spodni pradlo) s humorem a nadhledem ktere prejdou do soukrome roviny a pak i do aktualnich problemu naseho globalniho sveta (uplne me dostala bozi zahradka a rodinna nit).
Podepisuji blog pana Holubce, a dekuji i damam Ferenzove a Fricove. Mam rad vasi poetiku

Stanislavskeho ctvrta stena.

Nevím, jestli to bylo danou reprízou nebo mým aktuálním naladěním, ale bylo pro mě opravdu obtížné se na energii inscenace naladit. Ač považuju téma (klimatické) deprese víc než hodno jevištního zpracování, tady se s ním nakládá na můj vkus dost polopaticky, až naivně. Veškeré pokusy o nadhled a upřímnost, navzdory nasazení herců, vyznívaly bohužel trochu uměle a neautenticky.

Pár vtipných momentů, jinak z mého pohledu takové nudné nic. Bohužel. Problém bude spíše ve scénáři, výkon herečky a herce rozhodně špatný nebyl.

Minimalistický režijně-scénický koncept, který je přitom plně funkční, maximální náklad je ovšem na hercích a ti ho zvládají suverénně.
Napsané je to chytře, strukturovaně, v bezpečné vzdálenosti od hrozby "výplodu", jímž se obírání těmihle bezednými tématy může snadno stát. (Individuální deprese rezonuje s depresí celoplanetární a mezi oběma rovinami vznikají dost hezké mapy...)
Doporučuji nenechat se přepěchovat a ušetřit nějakou diváckou energii pro závěrečný stylistický zvrat (a jeho obsah). Což jsem sám neudělal - ale dojem zůstal silný. S pozdravem Rubínu!