Poutník

Největším kladem této inscenace je text (či jeho překlad), takže bravo Elfriede Jelinek, bravo Zuzano Augustová. A to je zároveň i její největší problém, rád bych se na mnoha místech zastavil, nechal se unášet vlastními asociacemi a pak dychtivě pokračoval čekaje, zda jsem dospěl k témuž jako autorka. Jenže to v divadelní inscenaci není možné, tady tempo určovala Lucie Ferenzová a já měl pocit dítěte taženého od hračky k hračce, aniž by si mohlo s kteroukoliv pohrát dle svého.

Ostrý text Elfride Jelinek režisérka Lucie Ferenzová rozdělila do tří postav. Celou hrou se prolíná směs úzkosti z vlastní existence a rozhořčením nad existencí všech ostatních. Chvílemi se zdá býti Poutník sociální drama jedince, ale objevíme v něm také otázky bohužel opět aktuální celospolečensky. A ani nebylo potřeba divákovi napovídat televizními záběry našich politických extrémistů. Díky skvělé souhře všech tří hereček je text podáván s ještě větší naléhavostí. A když už chválím souhru, tak nemohu pominout i hudební vystoupení, které by mohly děvčata předvést i na grindovým koncertu.