Varan

Celkem povedená komedie, které především vévodí výborný výkon Martina Hofmanna. První polovina je skvělá, ta druhá, s příchodem dalších postav, je ale bohužel o poznání slabší a místy se až mění v lacinou frašku. Některé kreace Moniky Zoubkové mi přišly vyloženě trapné, obzvláště když její postava byla opilá. Postava služebné je pak úplně zbytečná.

Jednoznačně dechberoucí artistické výkony všech umělců doprovázené podmanivým vystoupením Kazarzie, která hudbu k tomuto představení i sama složila. Poselství celého díla ale bylo dle mého názoru slabší, než v inscenaci St.art, která na mě zapůsobila přece jen o něco více. Zde se jednalo spíše o nahodilá čísla, která tolik nedržela dohromady.

Má druhá divadelní zkušenost s Janou Paulovou. Omlouvám se, že jsem si někdy myslel, že neumí hrát.

Velmi zajímavé a vtipné představení s poměrně nečekanou pointou. Výborný výkon Jana Dolanského.

Silná a velmi zajímavě zpracovaná inscenace s jednoduchou scénou, výraznými barevnými prvky a perfektně interpretovanými provazujícími písněmi (v mnou neidentifikovaném jazyce s dodanými titulky). I přes dobu vzniku se bohužel jedná stále o velmi aktuální hru. Hlavním magnetem bude pro většinu diváků nejspíš Miroslav Donutil, který velmi slušně vytvořil dvě protichůdné postavy dr. Galéna a Maršála, ačkoli se místy nevyhnul svým charakteristickým hereckým manýrám (především u postavy Maršála). Líbilo se mi využití dobových recenzí na tuto hru a Karla Čapka obecně. Představení je hráno bez přestávky.

Oslava sportu a pohybu jako takového. Bez nutnosti jakýchkoli slov je v představení sport originálními způsoby zobrazován v celé své kráse a ryzosti, včetně různých zranění, zhoršení výkonů, napjatých emocí, osobních pochybností a nekončící rivality. Konec představení s oboustrannou lezeckou stěnou je skutečně až dechberoucí.

Viděno jako náhradní představení místo inscenace Jméno, která musela být z důvodu nemoci zrušena. Kdybych věděl, že mě čeká hodina a půl poměrně nudné konverzačky, asi bych nakonec trval na výměně vstupenek. Není to vyloženě propadák, jen je to takové nijaké, sterilní a poměrně zmatečné. Až konec ukáže, jak to vlastně vše bylo doopravdy. Obdivuji ústřední dvojici za množství textu, které se museli naučit. Igor Chmela a hlavně Eva Kodešová měli prostor podstatně menší. Každopádně inscenaci Jméno si do budoucna nechci nechat ujít, snad bude lepší než Lež.

Místy až neuvěřitelná fraška s extrémně primitivním dějem, kterou nad vodou drží výborné výkony obou hlavních aktérů, ostatní jsou tam víceméně do počtu, hlavně tedy postava policisty. Začátek poměrně drhnul, dokud postava Filipa Blažka nedostane omylem sedativa, to pak hra získala spád a jedna vtipná situace střídala druhou. Inteligentní humor ovšem nečekejte, vše je založené hlavně na (připouštím že většinou vtipném a snesitelném) pitvoření Filipa Blažka a prostoduchosti postavy, kterou hraje Miroslav Vladyka. Hra pobaví, rychle uteče, ale stejně rychle na ni i zapomenete.

Příjemná oddechová komedie, které jednoznačně vévodí výkon Anežky Rusevové a její "žrací" eskapády na sto různých způsobů. Díky své relativně skromné stopáži hra příjemně utíká a má několik vyloženě vtipných momentů. Zlata Adamovská by ale měla ubrat ze svých přehnaně hysterických výlevů a Ilona Svobodová začít trochu hrát. Viděno v rámci TV záznamu.

Největším kladem celé hry byl výborný výkon Pavla Kikinčuka, ani Ondřej Rychlý však nikterak nezaostával, byť na roli sedmnáctiletého mladíka byl již celkem přestárlý. Pochvalu zaslouží jednoduchá, leč účelně řešená scéna. Hra jako taková však byla celkem nepřehledná, zmatečná, místy dost ukecaná a nenabízela jednoznačnou interpretaci. Celkový dojem ale dost vylepšila jednoznačně kvalitnější druhá polovina a především strhující závěr. Bohužel divadelnímu zážitku moc nepřidala banda hlučných idiotů, kteří se dokázali nepochopitelně nahlas smát i při těch nejvážnějších scénách. Viděno při derniéře.

Hodně velká, ale zároveň místy velmi vtipná fraška z lákavého divadelního zákulisí. Vyplatí se nenechat odradit poněkud vlažnější polovinou, neboť až o přestávce se to vše pořádně rozjede. Všichni hráli nadoraz, někdy to ale bylo až moc křečovité (P. Stach) a už tradičně mě iritovala zajíkavá dikce Petra Štěpánka.

Velmi vydařený muzikál s vhodně vybranými chytlavými písněmi Hany Zagorové. Příběh je sice hodně jednoduchý a klišovitý, ale bezesporu pobaví. Hlas Kateřiny Bohatové se velmi podobá Haně Zagorové, což je velkou předností. Některé momenty mi až vyvolaly husí kůži, například společné Nešlap, nelámej Kateřiny Bohatové s velmi dobrým Janem Tenkrátem. Vadilo mi trochu zbytečné tlačení na pilu ohledně lesbické orientace jedné z hlavních představitelek, kterou ale jinak velmi dobře ztvárnila Michaela Tomešová. Muzikál každopádně stojí za doporučení.

Hodně velký úlet a bizár, který určitě není pro každého. Svědčí o tom zděšené výrazy staršího páru sedícího vedle nás, asi lístky dostali jako dárek od svých zlomyslných dětí. Navíc se hraje bez přestávky, takže odpadá možnost se během ní nenápadně vytratit z divadla. Našly by se velice silné momenty, ale i místa, kde to poměrně drhlo. Jako celek to ale funguje jako překvapivě dobrá retrospektiva na 90. léta.

Dekadentní, poměrně šokující hra plná násilí, alegorií a sexuálních narážek. Představení určitě není pro každého, mně ale velmi bavilo, snad až na poněkud rozvláčný a několikrát odkládaný konec. Z herců bych vyzdvihl hlavně Martina Pechláta, Radku Fidlerovou, dále pak za zmínku určitě stojí výborné taneční kreace Aleše Bílíka a v neposlední řadě i výkon Ivana Luptáka, který se ve hře skutečně odhalil...

Nic tak hrozného a nekonečného jsem v hledišti ještě nezažil. Nebývale primitivní a zdlouhavý příběh, tragicky nesecvičené výkony a naprosto zoufalé ozvučení v KC Praha. O hereckých výkonech se nedá vůbec mluvit. Všemu kralovalo neuvěřitelně trapné pitvoření Sagvana Tofiho, kterému zdatně sekundoval Braňo Polák. Vše mi připomínalo špatně nazkoušený výkon obecního ochotnického souboru. Kladně snad mohu hodnotit jen velice kvalitní zpět Ladislava Korbela. Po šílených čtyřech hodinách jsme museli předčasně odejít, jinak by nám ujel poslední vlak, čímž jsme přišli o údajně nejzajímavější část celého večera - medley písní, které večer zazněly.

Fantastický výkon Hany Holišové, která je zpěvem a vizáží od Marty Kubišové k nerozeznání. Jednoznačně chválím zapojení herců z živého orchestru do dění na jevišti. Zde bych hlavně zmínil výborný výkon Petra Stach, mimo jiné jeho ztvárnění Waldemara Matušky a Karla Gotta. Druhá polovina byla lehce apatická stejně jako byl život samotné Marty, konečná scéna na balkóně však byla až mrazivá. Helena Vondráčková je ve hře ztvárněna možná až jako příliš naivní husička, navíc Zuzana Stavná mě svým zpěvem rozhodně nepřesvědčila. Naopak Jan Cina podal svůj standardní (=výborný) výkon.

Slabou hru nezachrání ani solidní výkony obou hlavních představitelů. Viděnou v rámci TV záznamu.

Výkon všestranného Jana Ciny je nepochybně geniální, scéna zajímavě řešená a hudba mi nepřišla vůbec špatná. Bohužel jsem se ale na specifickou poetiku Malého prince vůbec nedokázal naladit. Viděno v rámci TV záznamu.

Souhlasím, že hra je velmi dlouhá (u televize jsem si i na chvilku zdřímnul), smějeme se pořád stejné věcí a místy dochází k neuvěřitelným absurditám, ale přesto jsem se pobavil, především díky výborným výkonům Viktora Preisse a Ivana Trojana. Nástupy na scénu vycházely na jedničku, přitom nazkoušení celé hry určitě nemohlo být vůbec snadné. Viděno v rámci TV záznamu.

Bohužel se nemohu úplně ztotožnit s veskrze pozitivními hodnoceními ostatních zde. Jedná se o konverzační hru, která se prakticky celá nese v duchu vzájemného špičkování a invektiv mezi oběma hlavními protagonisty, stárnoucími herci. Ti navíc průběžně pronášejí repliky z jednotlivých divadelních her, ve kterých kdy vystupovali, aby tak částečné zmátli diváky. Celá hra působí, jakoby se točila v kruhu a nikam moc nevede. Vstupy Václava Jílka a drobné překvapení na konci zásadní překvapení nepřinesou. Viděno v rámci TV záznamu.

Ač všichni tři herci, zejména pak Petr Kostka, podali sympatické výkony, nic to nemění na tom, že celá hra je nezáživná a tak nějak o ničem. Viděno v rámci TV záznamu.

Hra sledující degradaci lidské duše a zoufalství jedince svádějícího boj s neúprosnou Alzheimerovou chorobou. Všemu jednoznačně dominuje strhující výkon Jana Vlasáka, který své postavě vtělil dokonalou kombinaci dominance až agresivity střídanou s momenty totální dezorientace a zmatenosti. Viděno v rámci derniéry.

Milá oddechová komedie točící se kolem mužské nevěry a erotických závislostí. Zaujal mě především Michal Stejskal v roli nesmělého učitele Cyrila. Expresivní herectví Zdeňka Žáka mi místy nepřišlo úplně nejvhodnější. Viděno v rámci TV záznamu.

Hořká komedie o obrovské vnitřní síle a odhodlání zrůdnému režimu a lidské hlouposti navzdory, které vévodí bravurní Eliška Balzerová.