Českou premiérou muzikálu Pretty Woman se Městské divadlo v Brně vrátilo jak k uvádění muzikálů inspirovaných světoznámými úspěšnými filmy, tak i k uvádění těch nejnovějších muzikálů, které se právě představily na světových scénách. Ostatně Pretty Woman, jejíž nynější českou premiéru odsunula omezení související s epidemií Covid-19 z prosince loňského roku na září 2021, měla svou světovou premiéru v Chicagu teprve v březnu 2018, načež se v srpnu téhož roku představila na Broadwayi, v prosinci v Hamburku a teprve v únoru 2020 v Londýně, kde byla po nucené pauze (od března 2020) znovu uvedena letos v červenci.
Brněnské divadlo se s ní vrátilo k osvědčené klasice. Stejně jako byly na jevišti MdB úspěšné titulky Flashdance či Duch, čeká téměř jistě úspěch i Pretty Woman. 

Stejně jako zmiňované tituly nabízí i tento muzikál v Brně v jednoduché, funkční a ilustrativní scéně Christophera Weyerse, která se pohotově mění dle jednotlivých prostředí, s kostýmy věrnými devadesátým létům, známý - romantický - příběh. Přináší známé postavy, nevynechává oblíbené scény a hlášky. Režisér Stanislav Moša Pretty Woman stejně jako zmiňované tituly inscenuje klasicky - jako výpravnou podívanou, která sází především právě na to. 
Svetlana Janotová i Petr Štěpán jsou ve svých rolích jistí, přesvědčiví, po herecké i pěvecké stránce podávají standardně velmi dobré výkony. Největší pozornost získává zaslouženě Robert Jícha jako jakýsi průvodce celým příběhem v několika rolích a zaujme i Kristýna Daňhelová jako Vivianina kamarádka a spolubydlící (byť z mého pohledu právě výstupy těchto dvou zbytečně rozmělňují základní dějovou linku). Skvělé je vidět company, která skutečně tančí i zpívá, což zdaleka nebývá u muzikálů na českých jevištích zvykem. 

Bohužel muzikál jako takový působí prostě jen dojmem toho, že se hledal úspěšný film, který by bylo možné převést na jeviště tak, aby získal rychle a snadno komerční úspěch. Bohužel nepřináší v podstatě nic navíc (Flashdance měl výbornou taneční složku a choreografie, Duch v ideální podobě efekty i zajímavou hudbu - tady jsem bohužel nenašla důvod, proč by zrovna tenhle muzikál měl být něčím výjimečný).
Brněnská inscenace tak sice po všech stránnkách potvrzuje, že se Městské divadlo Brno po covidové pauze představilo ve stejně dobré muzikálové formě, jak u něj bývá zvykem, ale zbyl ve mně neutuchající pocit, že jsem od Pretty Woman jako takové čekala víc.