Recenze
Romantický hit v Divadle Kalich
psáno z představení: 16.9.2022, Iva Bryndová
foto: Richard Kocourek
foto: Richard Kocourek
Divadlo Kalich představilo ve slavnostní premiéře 16. 9. 2022 napjatě očekávaný Biograf láska. Muzikál Uljany Donátové s hity Hany Zagorové, která se na něm sice přímo nepodílela, ale jeho přípravy sledovala a s tvůrci konzultovala jeho scénář, v režii Jana Kříže úspěšně navazuje na nejlepší tradici muzikálů v Divadle Kalich. Je energický, roztančený, plný hitů, přitom jde o odpočinkovou záležitost, která – jako všechny hitmuzikály – jednoznačně těží z úspěchu a oblíbenosti známých písní.
Obrovským plusem Biografu láska, ve srovnání s mnoha jinými díly specifického subžánru, je velmi dobré zakomponování jednotlivých písní do jeho děje. S několika málo výjimkami, z nichž minimálně jednu nebo dvě by bylo klidně možné s čistým svědomím vynechat (Benjamin), je použití různých „oslích můstků“ skutečně vzácné.
Na libretu Uljany Donátové je znát, že příběh o třech kamarádkách hledajících štěstí a lásku v dnešním světě, psala žena a primárně zřejmě zase pro ženy, jako lehkou romantiku. Mužské postavy v něm jsou sice důležité pro nalezení lásky a štěstí hlavních hrdinek, působí však jednoduše a ploše.
Ostatně celý děj je velmi jednoduchý, o jakémkoli aktivním hledání štěstí, vývoji postav či dramatických situacích se příliš mluvit nedá. Vhodné protějšky se ve vhodnou chvíli objeví (jako bůh z krabice) tak, aby uspokojily potřeby a city hlavních hrdinek, vedlejší postavy se včas potkají mezi sebou, aby těm hlavním mohly kýženým způsobem uhnout z cesty. Štěstí a lásky dochází všichni bez ohledu na věk, pohlaví, orientaci.
Tam, kde se vedle vší sladké a přeslazené romantiky objevuje i nadsázka a humor, dostává se celý příběh hned výrazně výš a dál. Chtělo by to takových momentů více.
Divadlo Kalich nicméně jako vždy boduje výraznými výkony v hlavních rolích, a to jak pěveckými a hereckými, tak tanečními. Choreografie Petry Parvoničové jsou energické i zábavné, byť se domnívám, že právě v případě intimních příběhů Biografu láska by stálo za to company jednak zredukovat, ostatně jeviště Divadla Kalich skutečně nepatří k největším, a v mnoha scénách i zcela vynechat. Jakkoli je dobře využitá v úvodní Je naprosto nezbytné (volný pád v úvodní scéně je velmi působivý), či v písních Spěchám nebo Za každou chvíli s tebou platím (jejíž scénické provedení může připomenout začátek druhé poloviny muzikálu Duch), v mnoha dalších mi přišla poněkud nadbytečná, bez ohledu na fakt, že jsou to právě choreografie, které v Kalichu tradičně tvoří významnou devízu muzikálů.
Povedly se i kostýmy Radka Fišera, které velmi efektně ilustrují charaktery jednotlivých postav, a scéna, již vytvořil režisér Jan Kříž. U té zejména potěší, že se téměř vyhýbá obvyklému nešvaru ze starších kusů v tomto divadle, a její případné přeměny probíhají povětšinou rychle a bez dlouhých zatmívaček a zdržování. Prostředí kavárny "Biograf láska" pak navíc láká domácí, až jakousi starosvětskou atmosférou, jak příběh vyžaduje.
V obsazení slavnostní premiéry v Kalichu vsadili na osvědčené tváře a všichni účinkující předvedli výborné výkony. V úlohách ústřední trojice kamarádek se představily Marie Křížová, Kateřina Bohatová Šildová, která byla výborná po herecké stránce a po pěvecké stránce se až neuvěřitelným způsobem přiblížila originálnímu podání písní Hany Zagorové, a Michaela Tomešová, jíž role hláškující drsné Alči výborně sedla - z mého pohledu se jedná o jeden z jejích dosavadních nejlepších výkonů.
V dalších rolích se pak představili Roman Tomeš, Zbyněk Fric, Přemysl Pálek, Felicita Prokešová, Kateřina Poláčková a v rolích dětských pak Adéla Vágnerová a Tobiáš Freja.
Při tak kvalitní interpretaci opět mrzí fakt, že muzikálové produkce v Kalichu zpravidla nedisponují živou hudbou a vypomáhají si nahranými sbory, a nejinak je tomu i v tomto případě. Jakkoli byla taneční company skvělá, muzikálovému dílu se silnými písněmi by slušela podstatně větší autenticita sboru.
Divadlo Kalich má přesto na repertoáru další jasný divácký hit a nadto hitmuzikál, který se velmi povedl. Jedná se také o úspěšnou pražskou režijní premiéru Jana Kříže, vzniklo dílo lehké, zábavné, které plynule odvíjí děj a potěší výbornými hereckými, pěveckými i tanečními výkony, známými a oblíbenými hity a rovněž sympatickým příběhem, který si milovníci romantického žánru užijí ještě výrazně víc, než všichni ostatní.
Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.
Další recenze
Snová cesta do černého vigvamu
(Pomezí: Musí se žít, 5.12.2022)