Inscenací Burian se do Liberce jako autor a tvůrce vrátil Tomáš Dianiška. Osud krále komiků, Vlasty Buriana, libereckého rodáka, v Malém divadle F. X. Šaldy připomíná v poměrně klasickém schématu: na pozadí jeho poválečného soudního procesu, který tvoří kostru inscenace a od nějž se ta vrací k jednotlivým událostem Burianova života.

Začíná již obdobím jeho dětství stráveného právě v rodném Liberci. Vedle odkazů na nejznámější Burianovy role, jak na plátně, tak v divadle, pak zobrazuje i Buriana jako člověka - v jeho soukromí: nejprve jako dítě z chudých poměrů, později při seznamování s jeho budoucí ženou Ninou, ještě poté jako velmi dobře vydělávajícího umělce, který se nezdráhá točit výhodné reklamy a kličkuje, aby "se nenamočil" a přežil - někdy více, jindy mnohem méně obratně - v realitě totalitního režimu, a nakonec jako zlomeného muže, odsouzeného, zavrženého, znovu chudého - znovu se vracejícího na začátek. To vše, aniž by jej autoři sami soudili, či stavěli na piedestál. Ukazují jak jeho stránky dobré, tak i stránky stinné či méně chvályhodné. 

V roli Vlasty Buriana se přitom velmi přesvědčivě představuje Veronika Korytářová, která zůstává věrná reálnému předobrazu, velmi věrohodně a efektně si osvojila mimmiku, gesta, typický pohyb Vlasty Buriana, to vše však bez výslovné imitace.

Proti některým dalším Dianiškovým inscenacím a textům je tento kousek poměrně krotký, i tak ovšem využívá známé postupy a metody - grotesku či nadsázku - a skvěle to funguje.  V Liberci vznikla velmi dobrá inscenace, která rozhodně nabízí výborný zážitek.