Muzikál Next to Normal Toma Kitta (hudba) a Briana Yorkeyho (libreto a texty písní) se pouhé dva roky (a několik měsíců) po české premiéře dočkal svého druhého uvedení, tentokrát na Činoherní scéně Městského divadla Brno. V režii Petra Gazdíka a opět v překladu Zuzany Čtveráčkové vznikla inscenace o něco kratší, svižnější než první uvedená v pražském Divadle Na Prádle - a lepší.

Po výtvarné stránce brněnský Ne/normální výrazně vychází z původní off-broadwayské inscenace, zejména pokud jde o scénu, o níž se v Brně postaral Emil Konečný. Tak jako na Off-Broadwayi i zde jednoduchá kovová konstrukce se schodišti na scéně funkčně vytváří především interiér domu Goodmanových, sestávající v podstatě pouze z jídelního stolu s židlemi a z právě zmiňovaných schodů do předpokládaného vrchního poschodí domu, a současně umožňuje velmi snadno oddělit právě ilustrativní prostor domu od Nathaliiny hudební školy, klubů, do nichž dívka utíká, či ordinace psychiatrů. Realistické kostýmy pak navrhla Eliška Ondráčková Lupačová.

Hudební nastudování Emy Mikeškové a Antona Marka, jenž současně vede kapelu starající se o živý hudební doprovod inscenace, se povedlo, bohužel zvuk v celém prostoru divadla zjevně nefunguje tak dobře, jak by měl. V některých momentech zejména v..e střední části hlediště je zvuk bohužel slabší, než by bylo vhodné, a výrazně tak oslabuje zážitek ze skvělé hudby Toma Kitta.

Druhá inscenace muzikálu Ne/normální (Next to normal) uvedená v České republice se nicméně pyšní především silnými výkony - v hlavní roli Diany po herecké stránce exceluje Ivana Vaňková, která sice roli neuzpívá úplně ideálně - v některých částech je pro ni pěvecká stránka její role přeci jen příliš náročná, což vyniká zejména ve sborových partech, kde vedle svých kolegů zaniká - po herecké stránce však září. Její Diana je nejistá, ztracená, utrápená, zoufalá, když se svou nemocí prohrává, jindy zas odhodlaná bojovat s ní i odvrátit negativní následky své léčby. A stejně věrohodně pak působí ve scénách, v nichž se ztrácí ve své nemoci, když podléhá, odmítá léčbu a nechává se unášet svými halucinacemi.
Po herecké i pěvecké stránce výborní jsou pak i Marco Salvadori v roli energického, uhrančivého a zlovolného Gabriela a Lukáš Janota v roli Dianina manžela Dana, který se až do úmoru snaží své ženě pomoci a se svou rodinou žít co možná nenormálnější život. Právě oni dva představení táhnou po pěvecké stránce.
V roli Natalie, dcery Diany a Dana se představuje Eliška Skálová. Ta výborně ztvárňuje křehkou dívku, která se usilovně snaží získat pozornost a lásku svých rodičů všemi prostředky, ač si neustále zoufale uvědomuje, že ve srovnání se svým bratrem a matčinou nemocí zůstává stále v pozadí. Téměř závěrečná scéna mezi ní a jejím otcem pak společně s předcházející scénou Dana s Gabrielem tvoří nesmírně emotivní a silný divácký zážitek.
Ve zbývajících, rozsahem již menších, rolích se objevují Dušan Vitázek v dvojroli Dianiných lékařů, který i v této pro něj poměrně nezvyklé poloze uměřených profesionálů podává výborný výkon, a Jonáš Florián jako Nataliin přítel. Ten se sice snaží sehrát oddaného, odhodlaného a sympatického Henryho, bohužel zejména po pěvecké stránce je na něj role příliš náročná.
Pokud jde o pěveckou náročnost celého muzikálu, hercům ostatně příliš nepomáhá překlad Zuzany Čtveráčkové, který má silné momenty, nicméně na druhý poslech už bohužel nepřesvědčuje tak jednoznačně jako napoprvé v Praze.

I tak je ovšem možné říci, že brněnská inscenace komorního muzikálu se velmi vydařila. Silný a pro hudební divadlo poměrně nezvyklý příběh se skvělou hudbou zdobí v Brně silné herecké výkony a Ne/normální tak nyní zažívá opravdu podařený vstup na česká divadelní jeviště.